Réžia:
Ladislav SmoljakHudba:
Petr SkoumalHrajú:
Ladislav Smoljak, Petr Brukner, Zdeněk Svěrák, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Marek Šimon, Petr Reidinger, Zdeněk ŠkrdlantObsahy(1)
V pražské restauraci „Pod Vyšehradem”, kam Cimrman rád chodíval na rybí speciality, přisedl k němu jednoho večera majitel hostince a zeptal se ho, zda by pro příští ples ledařů branického pivovaru nesestavil živý obraz „Češi na severním pólu”. Cimrman nabídku přijal a rozhodl se, že prostuduje polární tematiku přímo na místě. Nejcennějším přínosem jeho cesty do Arktidy byl jeho objev sněžného člověka (játyho). Cimrman se s ním osobně setkal, a jelikož k tomu došlo právě v době říje, mohl zblízka pozorovat jeho pohlavní život. Po návratu do vlasti, jsa silně nachlazen, nadiktoval svému sousedu Padevětovi hru „Přetržené dítě”, která byla takřka nehratelná v podobě, jak ji rekonstruoval dr. Brukner, která je však naprosto hratelná po revizi textu, kterou později provedl prof. Vondruška. Když se Cimrman uzdravil, ale jeho pravá ruka díky omrzlinám nebyla s to udržet pero, napsal levou rukou hru „kompaktní a čirou jeko střechýl” (Šalda) Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem. Z ní se svět – bohužel pozdě – dovídá, že čtveřice pražských otužilců stanula na nejsevernějším bodu naší planety o celý den dříve než Američan R. E. Peary. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (361)
Geniální. Dokonce jsem neváhal a za hříšný prachy koupil dárkovou edici všech her. U některých se směju víc, u některých míň. Ale směju se vždycky, vždycky mám dobrou náladu a nevěřícně kroutím hlavou, kde na to chodí. Tolik nápadů, odkazů, parafrází a chytrosti jsem snad nikde jinde neměl tu čest vidět. "Jdu na sever, jdu na jih" ()
Dosť dobrý humor, kvalitné herecké výkony, slabší Svěrák ako inokedy, dvaja nový herci, ktorých moc nemusím, lepšie predhovori pred divadlom ako inokedy a šikovne vymyslená hra, ktorej dominuje Smoljak ( teda ku koncu ). Niektoré vtipi sú fakt husté, ale inak ma to nezobralo na toľko aby som dal najvyššie hodnotenie. 80% ()
Toto je přesně můj šálek kávy. Miluju tento druh humoru, tak jako všechny Cimrmanovy hry. Tato hra je ovšem ze všech nejlepší. Člověk se začíná smát při prvním slově a přestane až po odehrání celého dramatu. Je to skvost české divadelní scény. Nemyslím si, že by někdo ještě byl schopný něco takového někdy napsat. Jára Cimrman a každý, co s ním má co do činění, je génius.. ()
Mám to někde mezi silnými čtyřmi a slabými pěti, ale nakonec zaokrouhlím nahoru, protože jsem se i přes ta slabší místa skvěle bavil po celou dobu. Jak jsem si po Švestce myslel, že Cimrmani buď nejsou zrovna pro mě, nebo jsou jen příliš přeceňovaní, tak tady jsem se naštěstí přesvědčil o opaku, protože zde byla hromada skvělých hlášek a dobrých nápadů a celkově si mě to skutečně dost získalo. Svých obav se sice asi ještě úplně nezbavím, to až za sebou budu mít víc jejich her, ale Dobytí severního pólu si mě u skutečně dost šplhlo. Akorát seminář mě zase bavil o trochu víc než samotná hra... Slabých 5* ()
Viděl jsem dvě verze tohoto skvělého představení - 1979 a 2006. I když v nich byly malé rozdíly - někde něco chybělo a někde bylo něco navíc - nemůžu říct, jestli byla lepší ta nebo ta. Obě měly něco do sebe. "Táhni a srůstej." Samozřejmě i úvodní seminář je legendární. "Karle, zkrať to, je tu zima." Jedná se o vrchol cimrmanovských her. Hláška střídá hlášku a atmosféra drsného severu prýští z pódia celou dobu. "Železná zásoba je nedotknutelná. A kromě toho jsme ji včera snědli." ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (13)
- Hra měla premiéru 25. října 1985 v Divadle Jiřího Wolkera i přesto, že tehdy soubor působil v Divadle Solidarita (dnes Strašnické Divadlo). (mnaucz)
- Hru diváci nemohli vidět v letních měsících, protože děj vyžadoval, aby herci byli teple oblečení a v kombinaci s divadelními světly docházelo k tepelným kolapsům herců. (sator)
- Když v semináři herci skládají živý obraz, vyzvou vždy nějakou ženu, aby představovala banku Slávii, tato postava však musí být nahá. Na výzvu se nikdy žádná žena nepřihlásila. S jedinou výjimkou, a to byla premiéra hry, kterou shodou okolností navštívila herečka Ivana Andrlová, která vyběhla na pódium a začala se svlékat. Nebyla to domluvená akce, ale chtěla pánům trochu „zatopit“. Nakonec ji vyzvali, aby se šla svléknout do zákulisí a přišla rovnou nahá. Tam se jí ujali technici a na pódium ji již nepustili a místo ní poslali chlapa v trenýrkách. (Kulmon)
Reklama