Metallica: Some kind of monster

Skvělý dokument o krizi kapely na počátku nového tisíciletí, který naštěstí neskončil rozpadem kapely, ale albem St. Anger. Nemusíte být ani fanoušek Metallicy, aby se vám dokument líbil a i ta délka je v pohodě. Nejzajímavější jsou hádky Jamese s Larsem, kdy si nadávají do čuráků, ale jsou relativně pořád v pohodě. Pořádná krvavá hádka tomu chybí. Trochu bych si tipnul, že některé věci do filmu nedali, i když je jinak dost otevřený. Je to "jen" dokument, ale bylo by nefér nedat plný počet. (23.10.2010)

Na hudbe skupiny Metallica som vyrastal a hoci od Black Albumu ich veľmi nemusím, tento dokument ma nesmierne potešil a zaujal. Dlhodobá mravenčia práca oboch režisérov, kvantum dlhodobého snímania členov skupiny a ich blízkeho okolia sa oplatila a tých 145 minút (uncut verzia) utieklo veľmi rýchlo.. Zaujímavý exkurz do života jednotlivých hudobníkov, genéza vzniku albumu St. Anger, ako aj boj s démonmi, atď, atď...Prekvapivo otvorené, nestrojené a neumelé..Vynikajúci dokument a "must-see" záležitosť pre fans! 4,5*/5 (28.04.2007)

Nevím, zda Some kind of monster dávali v některých velkých multikinech, ale já na tom byl v malém komorním komořanském kinu a právě tahle atmosféra ve mě umocnila tenhle "dokument". Kdo chce znát pozadí vzniku hudby Metallicy, měl by se na to podívat. Otevřenější kapela už sotva kdy bude. A nezaměňovat s nějakými přiblblými reality-show. To je jen komedie pro diváky. (29.10.2012)

Výborné, souboj dvou egoistů v přímém přenosu, sonda do té části muziky kde se točí miliony. Album st. anger jsem před shlédnutím tohoto dokumentu neměl rád a ani jsem ho moc neposlouchal, po shlédnutí jsem změnil názor. Mohlo to být namixované s nějakou tou historií metallicy a dalším komentářem Jasona Newsteda (třeba na úkor psychologa a sezení s ním). Nějaké části dokumentu by podle mého názoru vypadaly jinak kdyby se neodehrávaly před kamerou (např. co se týče robova podílu na zisku), ale přez všechno je to asi nej. hudební dokument co jsem viděl(pravda že moc jsem jich neviděl). (13.05.2008)

Metallica je pro mě absolutní láska. Při sledování tohoto dokumentu to bylo dost poznat. Vždy jsem totiž při jakékoliv příležitosti/písničce (neboli když se zapnula jakákoliv jejich písnička) tak jsem ji během pěti vteřin identifikoval a zpíval jsem s nimi. Nyní z toho mám řádně vyřvané hlasivky. Ale nelituji toho. Jejich hudbu poslouchám při každé příležitost. Tento dokument však pojednává o tvorbě jejich alba St. Anger, které osobně asi považuji za jejich nejslabší (Black Album je naopak dle mého nejlepší, protože pecky jako Enter Sandman, Of Wolf And Man, Sad But True, Nothing Else Metter, Holier Than Thou, to vše jsou jedny z mých nejoblíbenějších skladeb, společně s takovými jako je Master Of Puppets, All Nightmare Long, For Whom The Bells Tolls, Whiplash, Motorbreath, Blackened, Creeping Death, Here Comes Revenge, Metal Militia, Seek And Destroy, Ride The Lightning, novinka Lux Æterna nebo Jožin z bažin). Tahle skupina totiž umí naprosto úžasné balady, které natáhnou klidně na 8 minut. Ty balady mají melodii, mají myšlenku (kupř. Nothing Else Metter). To St. Anger v podstatě nemá. To je vlastně jenom obrovskej řev, kterej nepolevuje a nepolevuje. A nebo je už takovej makovej nemastnej a téměř nudnej (titulní skladbu St. Anger nemusím, je to právě takovýhle podivný mix). Ale tenhle dokument to vlastně celé vysvětlil. Oni vlastně měli smlouvu a neměli texty, tak se dva roky plácali ve studiu a stvořili desku. A víte vy co? Náhle mám to album mnohem radši, když vezmu v potaz, co tomu předcházelo. Metallica je agresivní hudba, která prostě nejde pouštět potichu. Taky zvuk na televizi jsem měl puštěný naplno a skvěle to dodělávalo atmosféru celého dokumentu. James Hetfield bohužel jenom trochu, jen nepatrně klesl v mých očích na jednu takovou mnutu dvě tohohle filmu, protože byl prostě nepříjemný hovado. Však ta jeho rodina z něho dělá prostě pořád člověka a mě se to strašně líbilo. Kirk Hammett byl ale o poznání tišejší než jsem si jeho povahu představoval. Mnohem introvertštější. Pořád ale moc fajn tejpek. Ale borec Lars Ulrich...! Hovado se vším všudy (jeho sbírka obrazů absolutní peckoš!), pořádnej odvázanej rebel. Scénka, kde vypráví o svém umění a náhle se ozve ,,Tati! Tati pojď sem!'' byla vlastně neuvěřitelně dojemná, když vezmete v potaz jeho odvázanost. A Robert Trujillo na konkurzu zaválel, náhle v mých očích vystoupal zase o něco nahoru (já ho jako občas moc nemusím, protože mi přijde, že třeba zkazí For Whom The Bells Tolls). Dokument je teda pro mě absolutní pecka a nejoblíbenější dokument. Bomba, absolutní MASTER DOKUMENT!!! 10/10 (11.12.2022)