Generál Eliáš

Neľutujem, že som si pozrel inscenáciu o predsedovi protektorátnej vlády, generálovi Eliášovi, o ktorom som doteraz vedel iba že existoval. Inscenácia bola zaujímavá, herci dobre vybraní a pochopil som z nej, že historici mali a možno aj majú problém so zaradením osobnosti, akou bol gen. Eliáš do tých svojich škatuliek. Každý, s ktorého menom nie sú spojené výrazné hrdinské skutky je pre mudrlantov posudzujúcich z bezpečia svojej doby a funkcie činy a život iných podozrivý a je lepšie dať od neho ruky preč. Až po 70 rokoch sa udeľujú rady in memoriam a premiestňujú urny, lebo v súčasnosti už osobná dráma jedného generála nikoho netrápi. (10.11.2018)

Díky České televizi a hlavně Luďku Munzarovi za ztvárnění Aloise Eliáše. Vynikající byla i Jana Hlaváčová v roli jeho manželky. Je dobře, že bylo připomenuto, že v době pro nás tak zlé byl v čele vlády člověk, který byl skutečným hrdinou a jeho hrdinství bylo o to větší, že hrál nevděčnou dvojí hru, ze které nemohl vyjít jako vítěz. (06.11.2007)

Postava blízkého Benešova spolupracovníka a legionáře generála ing. Eliáše zůstala a zůstává neznámou. Ještě méně známo je o Eliášově působení v čele první vlády protektorátu Čechy a Morava. Vzdělaný, kultivovaný muž věděl dobře, co riskuje, vstupuje-li do politiky v době tak pohnuté jakou byly první týdny přímé německé okupace celé naší země. Ve své rezistenci nebyl ve vládě osamocen (na rozdíl od něj včas emigrovat dokázali v r. 1940 ministři Feierabend a Nečas), prakticky jako jediný však svůj odboj odvedl až do hořkého konce na kobyliské střelnici v pozdním jaře 1942. Munzarovo realistické herectví s vyhraněnou schopností psychologické drobnokresby v pohybu těla, gestikulaci i hlasové modulaci nalezlo v tomto případě vděčné pole. Ani osobnost režiséra Háši by neměla být přehlížena; bez ní by Munzarův výkon nebyl představitelný. Niternost je tedy zvláštním přínosem inscenace. A poznání vnitřního Eliášova světa naopak trvalým užitkem diváka, který pro tento případ alespoň zhruba tuší, co vlastně chce. (05.11.2007)

Kupka opět napsal skvělou konverzačku, Háša ji výborně zrežíroval a stejně jako do inscenace Noc rozhodnutí, která byla předchozí spoluprací Kupky s Hášou na podobné téma, obsadil Munzara a Němce. Nepamatuji, že by někdy někde byl Luděk Munzar špatný, nevzpomínám si, že by někde nebyl vynikající. Ale tady dostal šanci předvést celý svůj obsáhlý rejstřík herectví. A tohoto úkolu se zhostil brilantně. Přemýšlím, jestli by roli Eliáše mohl zahrát někdo jiný, ale obávám se, že žádný jiný vhodný kandidát neexistuje. Nerada bych opomenula i další výborné herecké výkony, Brabec byl velmi přesvědčivý v roli aristokratického protektora a Postránecký v roli zbabělce. (10.02.2013)

Výborný televizní film, a opravdu zdařilá pocta generálu Eliášovi, který to neměl opravdu lehké, stačí se jen zamyslet, co by každý z nás v tak vypjaté době dělal, a hlavně jak by uvažoval v onen dramatický moment kdy hrdina musí přesně rozpoznat morální hranici, kterou nesmí překročit ani pod třeba jistým nátlakem..Luděk Munzar jeho manželka Jana Hlaváčová nebo František Němec-výborní, a jejich role byly opravdu přesvědčivě sehrané. Opravdu velice bezradně se člověk cítí, když se jde čas od času podívat na Kobyliskou střelnici, k památníku obětem které tu byly za protektorátu zabity, a pak především obětem Heydrichiády, a tam vidí všechny ty jména mimo jiné i to Eliášovo-člověka v té době opravdu velice vlivného (ministerský předseda vlády PČAM), a člověka pracujícího pro vojenský protifašistický odboj ("Obrana národa"). Ještě do teď mi v uších zní Eliášova neuvěřitelně pravdivá věta "Nevezmu-li to, dostanou to lumpové, vezmu-li to, oprátka mě nemine..! (17.06.2007)