Futbaloví chuligáni

Elijah Wood je vykopnut z Harvardu, odletí za svou sestrou do Londýna, kde pozná nefalšované hooligans i svou temnou stránku, která se nakonec ukáže být to správnou. Tak jsem to vnímal já. Vyznění filmu vám však může být celkem ukradené, protože veškerými hrdiny jsou právě členové bandy rváčů dělící svůj život mezi hospodu a „bitevní pole“. Není pak důvod pohoršovat se nad pointou tvrdící „být hooliganem je správné“. Film hooligans prezentuje jako lidi přímé, vynášející unáhlené rozsudky a řešící komplikovanější problémy pěstmi. Že něco podobného není problém natočit jinak a lépe dosvědčuje skvělý australský Romper Stomper. Hooligans jsou oproti tomu jen povrchní báchorkou. Povrchní stejně jako články „těch sviní novinářskejch“. Pohnutky vedoucí tatíky od rodin do krvavých bitek nám zůstávají utajeny. Nevyužita zůstala možnost ukázat průnik k jádru party prostřednictvím člověka zvenčí. Vysokoškolák se dá náhodou dohromady s pochybnými existencemi a po chvíli už je (ani neví jak) zatažen do boje o život. Zalíbí se mu to a šmitec. Žádné hluboké pohnutky mysli, osudová rozhodnutí, prostě najde jen tak smysl života v nesmyslných rvačkách.Jaksi stranou pak stojí „detaily“ typu: Matt zničí životy své sestře, jejímu manželovi a jeho bratrovi, aby nakonec odešel coby (morální) vítěz. Hooligans nejsou úplně špatným filmem – třeba rvačky, ač zmatené, dokážou pohnout s vaší hladinou adrenalinu, toužíte-li se však dozvědět, proč se lidi mlátí, sáhněte raději třeba po Klubu rváčů. 40% Zajímavé komentáře: Lima, Le_Chuck, nunka, JB2203, Efreeti (18.02.2006)

Já sám si občas zajdu akorát zafandit na hokej (člověk si zařve, zajásá, zanadává), ale o těch zvěrstvech, které provádějí fanoušci fotbalových klubů v Anglii, se mně může naštěstí jen zdát (ikdyž vlastně proč hledat až v GB, když v naší "slavné" gambrinus lize jsou ostravští či sparťanští "hooligans", že ;-) ). No, snímek mě hodně rychle vtáhl do děje, jasně mi nabídl postavu Američana Matta, kterému jsem hned začal fandit a pak stačilo pár vypjatých scén, rvaček a tenhle film mě začal bavit. V reálu je to samozřejmě ještě o něčem jiném (ne že bych to chtěl někdy zažít na vlastní kůži), ale Hooligans vypráví celkem autenticky o problému přehnaného fanouškovství, kdy už ani o samotný sport nejde (jen o to se ožrat a namlátit si) a vyjma trochu přehnaného a zbytečně natahovaného konce (střihl bych to za scénou, kdy Matt odváží sestru z místa bitky), mohlo to být i hodnocení nejvyšší. (06.04.2010)

Predstavte si futbalový zápas, kde hrajú proti sebe dve silné mužstvá, zato plné primitívnych idiotov. Začnú hrať, postupne zápas prerastá v šarvátky a bitky so zlomenými nohami, neskôr si začnú hráči strielať aj vlastné góly a nechýba ani jeden mŕtvy na ihrisku. Hráči nie sú schopní sa riadiť pokynmi trénerov. Rozhodca je žena, ktorá sa snaží tento zápas dopískať až do konca, aj keď s mnohými žltými a červenými kartami. Aj takýto zápas ale môže byť zábavný, aj keď som vošiel na nesprávny štadión. (09.06.2012)

Tak to je přesně ten typ filmů, kde jsem sice ráda, že jsem se mohla podívat do prostředí mně celkem neznámého, ale vidět ho znovu rozhodně nemusím. Už začátek dal tušit k čemu se to asi všechno chýlí, ale netušila jsem až tak drsnou atmosféru, která byla opravdu hodně sugestivní, hlavně pak v té finální části. Fotbalové šílenství je droga a tvrdá realita, tak bych to asi shrnula. Pro fandy fotbalu určitě velký zážitek a bezvadnej soundtrack k tomu. (21.03.2013)

Film co ve mě nezanechal žádnou stopu příchuti, nezaujal, nepobavil, nepřekvapil, zkrátka neoslovil. Poslední, co mi vadilo, byl tak výkon Elijaha Wooda, kterej to se svým obličejem měl dost těžký, ale docela to zvládl. Překvapil mě i Marc Warren svým fajn herectvím, ale zbytek jsem viděla už mockrát jinde a líp. Ponaučení co z filmu vyplynulo už mě minulo úplně. Ale některý emoční scény fungovaly dobře (hlavně ty z nemocnice) a ty bitky byly taky slušně nasnímaný a patřičně dravý. Lepší 2* (11.04.2011)