Futbaloví chuligáni

Soundtrack Christopher Franke: 1. Only When I Laugh 2. Hooligan Drums 3. The Strength of One 4. Queen's English 5. WaterfallI'm Forever Blowing Bubbles 6. Moving On 7. Def Beat 8. Seasick 9. One Kick Beyond 10. ShameI Wanna Be Adored 11. Stand Your Ground 12. Morning Song 13. One Blood 14. A No Win Situation (27.05.2011)

(Budu spoilerovat.) Celý příběh je tak trochu nerealisticky chtěně dramaticky vyhrocený, ale dejme tomu, že ten oblouk přijmu tak, jak je, a budu ho respektovat. Stejně mě ale strašně rozčiluje, že Elijahova postava trochu nepřímo a hodně přímo může za zničení životů obou bratrů. Jeden je mrtev v přímé souvislosti s jeho rozhodnutími a druhý, který už byl vykoupen, rovněž kvůli němu přišel o zdraví, o bratra, o ženu i o dítě. To je trauma jako blázen a břímě viny tak na tři filmy, takže mi přijde až urážlivé, že Elijah si z toho vezme "ponaučení", vrátí se do Ameriky a pokračuje přesně tam, kde skončil, aniž by přijal byť jen špetku odpovědnosti za svoje počínání. Krom toho si myslím, že atmosfericky se dalo z námětu vytěžit mnohem, mnohem víc než jen slow-mo záběry na krev létající z mnoha úst za doprovodu nějaké písničky nebo veselé montáže s voiceoverem za doprovodu jiné písničky. Jednou jsem při procházce po městě sledovala jakési policejní manévry - obrněná auta, koně, těžkooděnci - na Václavák, protože mě zajímalo, jestli už nastává konec světa, a podle temného řevu, co se tam odsud ozýval, jsem si myslela, že jo, ale byli to jenom hooligáni skandující smrt smrt a mávající vlajkami cestou na Letnou, což jsem shodou okolností měla při cestě k domovu, tak jsem šla za nimi. Bylo to jako takový ten dlouhý sledovací záběr v uprchlickém táboře z Potomků lidí (ať zůstanu tématická s Charlie Hunnamem). Masa lidí, bezvýznamnost jedince, zvuky připomínající střelbu, kouř z dýmovnic a urputný pocit, že velký průser je špičkách prstů natažené ruky, přesná hranice mezi strachem a zvědavostí. A to se tam reálně nic nestalo, banda chlapů "jenom" přešla z místa A do místa B a poházela kolem cesty něco nepořádku, ani jsem neviděla nikoho se prát. Hooligans pracuje s mnohem dramatičtějšími a tragičtějšími událostmi, ale tomu pocitu vystrašeného vzrušení se jim nepodařilo ani přiblížit. (29.09.2017)

Absolutní překvapení, spolu s Crash. Ani o jednom ze zmiňovaných jsem neměl ani páru a jaké bylo mé překvapení. Nejlepší film z prostředí fotbalu (V době psaní příspěvku jsem ještě neviděl Góóóól). Elijah Wood už není Frodem ale pravým nefalšovaným fotbalovým "chuligánem"... Bez problémů si získal členy "fanklubu" West Hamu United a nám ostatním ukázal, že umí i něco jiného než se usmívat. Konec mi nijak nevadil, naopak se mi hodně líbil. Tu písničku okamžitě chci!!! (11.01.2006)

Fotbal nemám ráda, stejně tak jeho fanoušky, pro které "jít na zápas" v překladu znamená "jít na stadion a servat se tam" (o sport samotný přitom vůbec nejde, to mi nikdo nevyvrátí). Příslušníci greenstreetské elity, jak je vidí Lexi Alexander, se sice neperou přímo při mači, ale jinak to jsou vlastně takoví angličtí baníkovci - fandí, rvou se, nahánějí strach. Hooligans tak ve svém důsledku působí velmi nepříjemně, divák je nucen přihlížet násilí, které je tu na denním pořádku, a sledovat hrdiny, se kterými je těžké se identifikovat, přitom však nejde nijak do hloubky a mně tak chování fotbalových fanatiků není o nic menší záhadou než před zhlédnutím filmu. A to je, myslím si, škoda, neboť právě ono osvětlení mělo být imho hlavní intencí tvůrců. (22.05.2010)

Přesně tak to dopadá, když to mírumilovný a obětavý Frodo Pytlík vezme přes Mordor velkou oklikou a dostane se mezi partu fotbalových nadšenců a chuligánů, kteří z něj rázem udělají drsného násilníka:) Myslím, že kdyby vzal celou tuhle partu drsných hošanů s sebou, tak i samotný temný pán Sauron by vzal nohy na ramena a jeho "oko" by se raději začalo upírat jiným směrem:) Elijaha mám ráda, ale stále si nejsem jista jeho hereckými schopnostmi. Stačí pohled do těch jeho krásných, velkých, modrých očí a já nevím, jestli vlastně umí hrát, nebo je to všechno jen "behind blue eyes.":) Každopádně tato role mu sedla a excelentně mu "přihrávali" jeho noví londýnští kámoši. Z těch nejvíce vynikal leader gangu, Charlie Hunnam, ten je prostě borec:) Také mě zaujal Leo Gregory a můj oblíbený Marc Warren, o němž jsem však očekávala, že by se parádně hodil do role nějakého toho výtržníka. Tím v podstatě i byl, ale již neaktivním a usedlým:) Kromě všech těch zápasů, jak fotbalových, tak těch mezi konkurenční bandou, jsou Hooligans také především o přátelství a soudržnosti. V jedné ze závěrečných scén, kdy to Pete schytá, jsem měla na krajíčku. Nakonec, i Elijahovi bylo dopřáno zadostiučinění, když si počkal na svého "kámoše" z koleje, Van Holdena:) (17.03.2013)