Dravé ryby

Stylově vytříbená Coppolova studie lidské omezenosti, tuposti a pochybných zásad, které jejich nositele zbavují veškerých šancí o podnětnou sociální interakci. Film je to sám o sobě dobrý (hodnotím-li tedy prostředky čistě filmové: kamera, načasování hudby, vedení herců), nicméně postrádající kvalitnější rovinu literární či, chcete-li, příběhovou. Ne, že by Coppola neuměl vyprávět, na Kmotrech nám ostatně dokázal, že tohle rozhodně mezi jeho slabiny nepatří, zde však o rozvíjení příběhu vůbec neusiluje, koneckonců neusiluje ani o příběh. Proč? Jeho film je v první řadě o nudě a neschopnosti vymanit se z radostí a požitků (touha po boji a vzdoru, kterou hrdinové naplňují při soubojích gangů (tímto motivem je rozvinut jediný náznak děje, který se ve filmu objevuje: konfrontace nezkušeného Rusty Jamese a jeho bratra, který na rozdíl od Jamese již něco prožil, nějakou dobu pobýval v Californii a poznal "svět za zdí" a nyní se snaží svému bratrovi otevřít oči jak vyprávěním a přibližováním nového světa, který poznal, tak už svojí přítomností) a sexuální život, který je ve filmu rovněž vykreslen velmi jednostranně a ploše), které jsou však ve skutečnosti jen imitovaným stereotypem, jenž může nějakou dobu bavit, ale dříve či později se v něm člověk utopí a ztratí coby mentálně smysluplná osoba význam - a to ať už si svoji situaci uvědomuje nebo ne, jelikož snaha cokoli s ní udělat, cokoli změnit, bude takřka bezvýjimečně neúspěšná a bezzubá. Coppola dokonale nastínil podobu takového světa (vizuálně), podařilo se mu své hrdiny uvěznit do nervy drásajících kulis a černých mračen, nepodařilo se mu ovšem vytvořit pro tento svět sdostatek bezvýchodných situací a neřešitelných momentů. A zde se opět dostáváme k příběhu, který zkrátka chyběl. Cokoli ve filmu vykonaného bylo totiž poměrně donebevolající, vizuální preciznost nestačila k tomu, aby hrdinové vzbudili u diváka jakékoli emoce. Všechno bylo prázdné, zbytečné. Takříkajíc nicneříkající. (17.04.2011)

Na mě tento typ filmů na téma "rebel bez příčiny" nikdy moc nepůsobil a Dravé ryby jsou v tomto směru navíc ještě jedním z nejslabších.Celé to bylo utahané,nudné,bez nasazení,bez výraznějšího příběhu,všechny postavy jsou buď nevýrazné(Dillon,Lane),nebo minimálně divné(Rourke,Hopper).Černobílé zpracování také snímku zrovna dvakrát nepomohlo,Dravé ryby mi vlastně celé přišli bez výrazu.Film nebyl ani napínavý,ani dramatický,ani atmosférický a ani syrový,prostě šedivý jako jeho samotný obraz. (22.05.2010)

Do seznamu památných filmových okamžiků si poznamenávám scénu z klubu, kde Rourke se špinkou v puse hraje kulečník a do toho černošská kapela válí funky (proč není ta skladba na soundtracku nebo co je to k čertu vůbec za věc?!). Jinak nemám moc co dodat: obsahově mě to nechytlo, hudba Stewarta Copelanda si ovšem tu * navíc zaslouží. (02.06.2013)

Slabší příběh, ale dalo se na to celkem dívat díky černobílosti. Starší bratr byl tak tajemný, že se kolem něj chodilo téměř po špičkách. Téměř nesmrtelná legenda. Rourke vypadal k nepoznání, celkem sympatický a pohledný chlap. Škoda, že Nicolas Cage si moc nezahrál, měl dobrou řepu na hlavě:-) Matt Dillon neměl v hlavě, kompenzoval to silou. (15.03.2010)

Wow! Tahle variace na multiego hlavního hrdiny byla dokonalá! V bezčasí je Rusty James jakožto hlavní postava obklopen svými dvěma nejvýznamějšími stíny - Stevem, ztvárňujícím slabost, rozum, zdrženlivost a "dobro", a THE Motorcycle Boyem, ztvárňujícím rozvážnou moudrost, rozšafnost, ideál a kult vůdce, jakým by postava (Rusty James) chtěla být (ona sama je mezi nima situovaná jakožto arogantní fracek). /// Otázkou je, do jaké míry jsou tyto dva charaktery skutečné, nebo jen vysněné (zajímává je smrt vůdce-syna-bratra, kterou všichni ignorují (i přes jeho vybájené kvality), což nahrává k modelu virtuálních alter-eg hlavního hrdiny symbolizujícíh pouze ztrátu jakéhosi smyšleného učitele, protože se v něj sám na konci filmu právě vypuštěním ryb do řeky stane. /// Motiv ryb, které jediné jsou barevné a proti zrcátku se stanou agresivními - v uzavřeném prostoru, uvězněni v akváriu (i když v něm vidí jen samy sebe), a naopak v řece, kde mají svobodu, jsou volné a neútočí na sebe samy, krásně reflektuje pocit postavení těchto tří charaterů ve snímku! A jejich vzájemná konfrontace je vždy perfektní! Jako by se mezi sebou hádal "andílek na rameni" a "ďáblík na rameni" s tím rozdílem, že tady existuje jakožto ústřední prvek, jemuž na rameno sedají našeptavači, "ďáblík", a na rameni mu sedí "andílek" a na druhém "kult osobnosti a vůdce, jeho vzor", jež ho (Rustyho Jamese, "ďáblíka") neustále konfrontují s realitou a komentují (nejenom slovy) jeho dění ve filmu. (13.11.2009)