Johanes doktor Faust

Hezké přiblížení toho, jak asi mohla v předminulém a předpředminulém století vypadat a chutnat loutkářská představení, včetně občasného znouzecnostného chaosu na scéně a ne vždy srozumitelného průvodního slova. Krásné klasické loutky a pravé divadelní svícení dělají divy. Snaha o inovativní nasnímání ve své době určitě záslužná, ale do konce vše dotáhl až Švankmajer v Donu Šajnovi. (20.10.2013)

Klasické loutkové divadlo kumštovně filmovými triky vyštafírované.  Nádherné staré loutky, nádherné nové kulisy ve starém stylu. Oživení snad posledního výhonku zlidovělého baroka, ke kterému se hodí prastarý příběh o svodech ďábelských, jehož působivost nesnižuje ani jeho prostota. A k tomu hudba inspirovaná kolovrátky, flašinety, orchestriony. Nádhera! (19.11.2021)

První český širokoúhlý loutkový film. Asistent Emila Radoka byl začínající Jan Švankmajer. Nádherné, kouzelné, výtvarné řezbářské loutky s původními figurami tradičních loutkářských rodů Karfiolů, Maiznerů, Nováku a jiných. Tradičně překrásná hudba Zdeňka Lišky. Scénář vychází z textů starých loutkových her. Skvělá záležitost. (24.03.2011)

Pozoruhodný krátký film o Faustovi. Neříkám, že nejpovedenější. Celá ta loutková stylizace někdy nechtěně vyvolává smích a spíše připomíná Team America. Jinak je to ovšem pojato pro mě velmi zajímavě a docela rád bych se na to někdy podíval znova. Filmů s klasickými loutkami na vodítkách se moc nevidí. (06.10.2006)

Radokova pocta starým českým loutkohercům, jejich fantazii a příběhům. Strašidelný příběh v luxusním jarmarečním podání dostává - zřejmě především díky Švankmajerově účasti - expresionistický, místy až surrealistický nádech. To, co zaujme především, jsou, svým způsobem na první pohled brechtovsky zcizovací momenty - tj. kromě velmi dobře zřetelných provázků vodících loutky i "ruční" zásahy do děje. Tento, jak se později ukáže, typický švankmajerovský styl dodává snímku zvláštní význam. Obzvlášť závěrečná demolice loutky, představující Faustův konec, je velmi působivá. (26.09.2006)