Súboj cti

V r. 1996 bola Van Dammeho kariéra striedavo oblačno striedavo slnečno. Mal na konte kultovky Živý terč, Karate Tiger, Kickboxer, Dvojitý zásah a Univerzálny vojak, ale tempo predsa len postupne ochabovalo a začali pribúdať pofidérne kusy a prepadáky (Street Fighter, pokus o dramatické herectvo v Niet úniku). A tak si (2 roky po Seagalovom režijnom debute) povedal, že je načase skúsiť... režijne debutovať. Na tento akt násilia zlanáril producenta Moshea Diamanta, ktorý mu v minulosti viacnásobne kryl chrbát na skorohitoch Timecop a Náhla smrť. Tipujem, že Diamantovi sa do toho veľmi nechcelo, no JCVD mu na oplátku dobrovoľne poskytol „klasickejšie“ Maximálne riziko, ktoré vzniklo v rovnakom roku, ako Súboj cti. Výsledok? Nuž, hoci už ani Seagalova Aljaška v plameňoch nebola žiadny zázrak, oproti Súboju cti je to veľkofilm. Pritom ani Súboj cti nie je podvyživený. Retro americký úvod s gangstermi a New Yorkom, potom more, ostrovy a pláže, loď, slony, putovanie divokou džungľou, exotické mestá na druhej strane sveta a nakoniec veľké bojové finále. Vlastne je prekvapivé, že to stálo "iba" 30 miliónov. Van Damme si dokázal zaobstarať dobrého kameramana a slušného hudobného skladateľa. Páni tomu dodávajú ako-takú opulentnosť. Bohužiaľ, celé je to veľmi matné, nemastné neslané. Keď som to videl prvý raz ešte v 90. rokoch, tak veľké sklamanie, ale po desaťročiach to predsa len relatívne získalo na kvalite. Taká bojová oddychovka s pár pokusmi o humor a nekrvavou, zato početnou akciou. Tá sa však zbytočne drží pri zemi a naozaj je v prvom rade tým, čím aj mala byť: prehliadkou bojových štýlov a umení a nie „klasickou“ filmovou akciou, ktorá si kladie za úlohu diváka strhnúť a pobaviť. Troška smutne už v dobe premiéry pôsobilo, ako sa chválil tým, že sa mu do filmu podarilo dostať Rogera Moorea. Pritom o Moorea, s prepáčením, mimo úlohy Bonda nezakopol ani pes. Ďalším bizarným kastingovým zjavom bol James Remar, ktorý sa v živote najviac preslávil tým, že prišiel o rolu Hicksa vo Votrelcoch. Diváci nadšení neboli, ale svet zažil už väčšie prepadáky (celosvetová tržba 57 miliónov dolárov). (06.03.2020)

Není to Van Dammova špička ale takový lepší průměr s trochu kolísající kvalitou. Mám moc rád úvodní úsek z New Yorku 20. let, to se povedlo, pak je to ale trochu nahoru a dolu a závěrečná třetina soubojů je spíš takovou zeměpisnou turistikou po vzhledových i bojových archetypech bojovníků z jednotlivých zemí. Van Damme se tu také poprvé a naposled posadil na režijní židli. Dá se říci že celkem úspěšně a vnesl do svých akčních filmů i trochu jiného ducha. Roger 007 Moore je tu pak zajímavým zpestřením. 3,5* (16.01.2024)

Van Damme si chtěl zavzpomínat na turnajovou poetiku Bloodsportu, ale ikdyž Krvavý sport byl béčko jak prase, byl natočen v době, kdy se takové filmy daly tolerovat. Tohle je avšak opravdu blbina a romantika ala vůdce chlapecké bandy a únos zlatého draka???...Kde to jsme? To jsou fórky co ale vůbec nejsou na místě. Zvlášť když se Jean Claude tváří tak vážně. 10% (24.02.2008)

Jak už název napovídá, hlavně jde o souboje, které zde najdete na každém rohu. Bohužel zásadní problém je právě v nich. Možná je neměli dělat až tak přehnaně filmově. Údery které se tady rozdávají, končí skoro pokaždé přímo na obličeji, nebo břichu a málo kdy se stane, že se někdo kryje. Ve skutečnosti by se takový uder povedl jednou nebo dvakrát za celý zápas a poté by téměř s jistotou zápas skončil K.O. Skoro každý druhý uder je zpomalený, což jsem tak nějak s rezervou přijal. Příběh je spíš okrajová záležitost a není nijak tragicky nudný. Jako kulisa k nějaké vedlejší činnosti naprosto ideální film. Krásný Bčko pro odpočinek, bez namáhání mozku. (22.03.2009)

Velmi prijemne prekvapenie v podobe Van Dammeho reziserskeho pocinu. Ano, to kto sa stretne v finalnom suboji, ako dopadne cely pribeh je jasne uz dlho pred koncom, avsak to mi pri tychto filmoch proste nevadi. FIlmy s arenovymi subojmi proste zeriem a The Quest mi po tejto strane priniesol vsetko co som chcel. Pestru skalu roznorodych bojovnikov, slusne suboje a vydareny priebeh turnaja. Dokonca aj prostucky pribeh odohravajuci sa na pozadi turnaju sa mi pacil. Tibetsky klastor, zlata socha, falosny priatel, lupez, happyend...to su vsetko prvky ktore proste do tychto filmov pasuju ako rit na serbel. Ja som si to uzil. (7/10) (11.10.2007)