Levie srdce

Naprostá klasika, jeden z nejlepších Van Dammových filmů, motivační i emocionální scény. Je to určitě hodně ovlivněné mým dětstvím. JCVD patřil od mala k mým největším borcům. A když malá Nicole na pirátské VHSce zavolala onkel Leon po tom co vyběhl v závěrečné scéně za horizontem, k tomu ta hudba, no.... To je na kapesník :-) Van Damme ukazuje že umí nejen kopat a boxovat do vajec, ale i hrát. jasných 100% (11.09.2016)

Když mi bylo nějakých 10-12, tak jsem koukal jen na Van Damma a podobný - dneska - nesmysly. Neuznával jsem nic jiného. Mám doma dokonce nahrané všechny jeho filmy (do Double Teamu). Teď se za to docela stydím. Ale když se chci zasmát, efekt to má stejný jako dobrá komedie. Tohle je asi jeho nejsentimentálnější film - dřív jsem u něho často brečel. (20.08.2003)

Lví srdce představuje skvělý nápad v podobě velmi zajímavého námětu, který ovšem dostal těžce na zadek od režisérského umu, choreografie, hudby a scénáře. Velmi špatně nasnímané bojové scény, ve kterých Van Damme zdaleka nepředvedl svoji vyjímečnost. Choreografie bez nápadu a šmrncu. Kromě otoček z výskoku, kterých zde Lion předvádí min stejně jako v krvavém sportu, se na tom opravdu nedá najít nic dalšího a zajímavého. Jak mi u Van Damma kýčovito-klišovité závěry ( Není úníku, Legionář, Náhlá smrt,..) nevadí, zde už Sheldon Lettich opravdu přestřelil. Veliká škoda, neboť pojmout to více akčně (závěrečný zápas s Attilou obvzvlášť) a přímočaře, mohlo se Lví srdce zařadit do top ten JCVD tvorby! DOPORUČENÍ: Sledujte zásadně v originálním znění. Dabing sráží hodnocení na 40%! (17.01.2011)

Zase mě jednou dostala stará dobrá VHS nostalgie. Tohel byl šlágr pirátskejch VHS za dob komoušů a ty časy, kdy jsme v počtu devíti parchantů na jeden pokojíček žrali JCVD každej kop se do mýho hodnocení prostě promítnout musí. S dějem si ani tentokrát mistr Belgie nelámal hlavu a vsadil na osvědčenej těžce originální model "smrt bratra", jako bejt bráška Van Damma, tak se klepu jak ratlík. Osobně tady ty sobouje považuju za tvrdší než třeba v Krvavým sportu, navíc prostředí poluučních zápasů je mě sympatičtější víc než klasiká aréna. Co se týče soupeřů, tak tady to není tak, že od začátku to jsou sračky a až ten psolední je king, on už ten skot byl drsnáček, tarzan taktéž, samozřejmě finálovej opičák myl o třídu vejš, ale jd eo to že člověk viděl přece jen víc výrovnanějších soubojů. Docela se mě líbila ta titulní mrcha, což ve Van Dammových filmech (těch prvních ) není tak častý jev, že by se v něm objevovala ženská, takže to je někdy docela homosexualismus sledovat zpocený gorily jak do sebe bušej a napínaj svoje svalíky. Co mě na filmech s JCVD fascinuje, že když někoho bouchne, je detail na jeho obličej a on se tváří jak kapr po souloži a ještě se mu klepe tvář, jak jak deset deka sulce. To si připadám jak v nějaký paradoii. Pan Stanislav Kindl mě upozornil samozřejmě s dostatečným počtem urážek mé osoby, že jsem tento film nemohl sledovat za komoušů, protože je z roku 1990, má samozřejmě pravdu, pirátská VHS na který jsem film viděl mě zmátla, ale nic to nemění na tom, že jsem byl překvapen kolik urážek a osobních výpadů na mou osobu Stanislav Kindl vypustil ze svých úst, tam kde stačí prostě upozornit a říct "hele máš tam blbost" si člověk musí přečíst odstavec plnej nenávisti, osobních urážek a žluče. (01.07.2013)

Rana emocna zanklodovka, postavena na starych dobrych liniach, akurat sa prestriedali herci a catering. Hviezdicku navrch davam, kedze v zavere sa slzam oddavam, co sa casto pri takychto bojovkach nestava, preto to z levieho srdca uznavam. vanDam hraje, place, mlati sa, je nasraty a nezmäkne, ani pred polonahou zenou a i ked, tak to neuvidime. Proste vanDam sa len tak neda a ked ma pomoct, tak ide do spiku kosti. Mlaticky su na celkom dobrej urovni (samozrejme neni na mieste porovnavat s Boykami, Jaami, Uwaisami a podobnej nadkategorii) rany stipu a v niektorch pripadoch su fer nekompromisne. Skvely hudobny hlavny motiv podkresluje druhy zaner , a tym je drama, rodinna drama, co je ako druha linka nenasilne kontrastna, ale funguje. A bla bla bla bla... (15.09.2016)