Divotvorný hrniec

Tento film byl natočen a uvaděn na dnes již bohužel zaniklý 70mm formát. Říkalo se tomu tehdá velká podívana. Film se dal hrát pouze v několika vybraných kinech, kde tato technika byla. Teprve o mnoho let později byl film překopírován na normální 35mm formát.Pozdější uvedení v televizi, zejména tehdá ještě na malých obrazovkách těmto filmům ještě i se špatným zvukem značně ublížilo. Celkový umělecký dojem to značně snížilo. Dnes díky moderní digitální technice, širokoúhlé velké obrazovce a 6. kanálovému zvuku se da vzdáleně umělecký dojem přiblížit zaniklému 70mm formátu. (11.03.2008)

Muzikál Divotvorný hrnec nebyl špatný. Nicméně přiznávám, že kupříkladu My Fair Lady, který miluju, nebo některé další, měly ve svém repertoáru jeden hit za druhým. Zde jsme se jich zase až tolika nedočkali. Příběh sám o sobě je jinak docela zamotaný a na můj vkus se snímek zbytečně táhne. Kdybychom viděli hodinu čtyřicet až dvě hodiny, myslím, že by to docela stačilo. Takže jen dodám, nebylo to špatné, a jsem rád, že jsem to viděl, ale jednou mi to stačilo. A ještě jedna poznámka: škoda, že taková legenda, jakým byl a je Fred Astaire nedostal ve snímku více prostoru na předvedení svého umění. (21.07.2016)

Nepopírám, že předmětný "hrnec" má kvality, které nesouvisejí jen s jeho zlatým obsahem, neboť není jen tak obyčeným, byť starodávným kusem nádobí naplněným až po okraj drahým kovem, nýbrž opravdovou DIVOTVORNOU rekvizitou. Vlastně bych měla být navýsost spokojená - samotná zápletka i použité exteriéry jsou vpravdě pohádkové, melodie chytlavé i nostalgicky dojemné a režie se ujal sám Francis Ford Coppola. Jenomže ... nejsem. Menší rozvleklost ve vyprávění neřeším - je nutno s ní už dopředu počítat, neboť muzikály se obyčejně nevyznačují překotně ubíhajícím dějem. Nicméně nenašla jsem si žádnou cestičku k jednotlivým postavám, kromě mladičké němé Susan ve mně nevzbuzují nijak přehnaně kladné emoce. Možná to do určité míry souvisí i s pojetím tanečních čísel, která se brzo okoukají, protože postrádají kreativitu a jiskru - dalo by se říct, že pouze s větším či menším úspěchem KOPÍRUJÍ pravý irský temperament - opět s výjimkou veskrze půvabného baletního projevu oné výše zmiňované lehkonohé němé dívky, která komunikuje se svým okolím právě prostřednictvím tance. Rozuzlení zápletky je pak možná až příliš zjednodušené, neboť k žádnému výraznému posunu v podstatě nedojde ... žádným směrem - pořád je to ta správná barva kůže, na které záleží až v první řadě. Takže ve výsledku lehké zklamání. (11.07.2016)

Já to viděl jako malé dítě. V Kině. A byl jsem strašlivě zklamán.  Stará bréca 34 si nabrnkla flákače. A starý vychcánek hledal jak by rychle k penězům přišel. Bylo mi 15. Byli pro mě kreténi. Hiudba se mi ale líbila. Tak jsem si to pustil znovu:   Stará bréca 34 si nabrnkla flákače. A starý vychcánek hledal jak by rychle k penězům přišel. Nic se nezměnilo. Můj pohled: stare decisis. Měl jsem radost, že jsem v 15 nebyl kretén. 40% za víc tahle sračka nestála. (24.11.2022)

Na muzikál od Coppoly jsem byl velmi zvědavý a zároveň jsem se dost bál, co z toho vyleze, protože jsem si tuhle kombinaci nedovedl absolutně nijak představit. Při úvodní ukolébavce se mi podařilo ve 4. minutě usnout. Na druhé pokračování už jsem se dostal do děje a celkem se mi to zamlouvalo. Především mi docela sedl zvolený humor. Je ho k zaslechnutí velice málo, ale když už se nějaký objeví, tak spolehlivě zafunguje. Většina songů byla prudce poslouchatelná. Snad jen se dalo trošku ubrat těch romantických otravností o trošku umravnit toho sexuchtivého skřítka, který hledal útočiště pro svůj skřítčí úd. S intenzivním přivřením obou očí pálím slabé tři kousky. (03.08.2018)