Sivý kamión červenej farby

Další reflexe událostí v Jugoslávii počátku 90. let. Válka, či spíše její pozvolný příchod je zde přítomen na pozadí příběhu nerovné dvojice - prostého Bosňáka Gavrana a mladé rozmazlené slečinky z Bělehradu Suzanny. Ti spolu shodou okolností cestují rnapříč rozpadající se Jugoslávií v ukradeném kamionu plném zbraní. Zápletka je typicky balkánsky kopmplikovaná. V jiné zemi by to působilo nepřirozeně a uměle, ale tady to nevadí a divák trochu znalý balkánské kinematografie cosi podobného dokonce očekává. Výše než samotný příběh, hodnotím, jak se tvůrcům podařilo do filmu dostat houstnoucí atmosféru - pramenící z tušení příchodu hrůz občanské války... Jak se lidé pozvolna mění, odhazují zábrany a zadupávají do země morální hodnoty.... Musím pochválit také to, jak trefně (byť na to nebylo mnoho prostoru - není to součastí hlavní dějové linie) jsou zde zobrazena jednotlivá etnika... (26.04.2011)

Šedý kamion červené barvy je naprosto klasickou ukázkou balkánského filmu se všemi jeho klady, ale bohužel i spoustou neduhů. Jednoduchá záplatka zasazená do počátku štěpení Jugoslávie je tu pouze prostředkem k vyprávění příběhu, na jehož počátku se setká charakterově nesourodá dvojice a cestou napříč měnící se krajinou potkává šílené figurky a ještě šílenější situace. Ona šílenost však není ztělesněním třesknuté zábavnosti, ale spíše hořkého humoru, který je reflexí nadcházející černobílé doby. Celé se to však nese v intencích místní tvorby a příliš nepřekvapuje. Komplexně snímek působí jen díky využití prvků roadmovie, což je žánr, u kterého je pouhé toulání po krajině očekávatelné a odpustitelné. Červený kamion se pak stává průvodcem, jakýmsi nemluvným pozorovatelem, kterého všechny strany tolerují, takže dokud je to potřeba, snadno vybruslí z každé komplikované situace, aniž by si poškrábal lak. (24.11.2013)

Road-Movie po jugoslávsku. Ratko miluje kamiony, ale je barvoslepej a tak nemá papíry. Přesto mu to nebrání vždycky nějakej truck ukrást. Zuzana je těhotná a chce do Dubrovniku na potrat. Shodou náhod narazí na Ratka a co jim osud přichystá se snad ani nedá vymyslet. Příběh o jízdě kamionem, lásce a válce. Všechno do sebe celkem hezky zapadalo, a ani mi nevadily určitý věci. Snad jen konec byl trochu mimo. Já to vidim jako sympatickej srbskej počin. Myslim, že tahle země a jí přilehlý nám ještě maj hodně co nabídnout. PS:Jako kluk jsem chtěl bejt kamioňák... (09.04.2010)

"Proč řídíš v ponožkách? Líp cítím pedály". Emotivní road movie slalom po balkánsku, asi tak jsem to cítila. Dvě osůbky, které neměly zrovna na růžích ustláno se jednoho dne rozhodnou, že už mají všeho dost a tradá třeba do Dubrovníku, kam možná Gavran zrovna neměl namířeno, ale Suzana mu nedala na výběr, protože si tam potřebovala vyřešit své problémy. A že se kolem nich schyluje ke konfliktu, který bude znamenat velkou změnu pro celou jejich zemi, je nakonec ještě víc popohání jet a zmizet někde v dáli. Láska a válka ruku v ruce je tady podaná místy silně bizarně, absurdně a bláznivě, ale mělo to v sobě něco, co mě drželo sedět s tou dvojkou v kamionu až do konce. Ty úsměvné chvilky střídaly trochu smutnější, ale celkově jsem byla mile překvapená jejich smyslem pro humor, kterého jsem se zprvu obávala. Jedna z posledních vět mě rozesmála skoro až k slzám a jejich tanec u vody s dálkovým osvětlením hořících seníků neměl chybu. Gavrane se Suzano, držím vám palce, bylo mně s vámi celkem fajn, tak vám posílám čtyři hvězdičky. (10.10.2015)

Na rozdíl od Gavrana, sympaťáka a největšího dobráka od kosti (i když krásou dvakrát nevynikal), mi jeho trochu hysterická (to bude těma špekama, co si v jednom kuse zapalovala) spolucestující do oka dvakrát nepadla a nebylo to jen tím, že za 90% všech jejich problémů mohla její nevyrovnaná letora a dvakrát tolik nevymáchaná pusa. Celkově má tato road movie svou balkánskou zemitostí a vyzněním volajícím po svobodě blízko ke kusturicovým filmům a nemůžu tvrdit, že to nemělo svoje kouzlo, ale přesto mi tam k plné spokojenosti něco málo chybělo, asi jako když kuchaři schází špetka toho pravého koření, které by jeho dobře uvařenému pokrmu dodalo ten pravý říz. Ale jak se říká sto lidí, sto chutí a tahle filmová mňamka rozhodně není z nejhorších. To v žádném případě. (08.02.2015)