Sivý kamión červenej farby

Road-Movie po jugoslávsku. Ratko miluje kamiony, ale je barvoslepej a tak nemá papíry. Přesto mu to nebrání vždycky nějakej truck ukrást. Zuzana je těhotná a chce do Dubrovniku na potrat. Shodou náhod narazí na Ratka a co jim osud přichystá se snad ani nedá vymyslet. Příběh o jízdě kamionem, lásce a válce. Všechno do sebe celkem hezky zapadalo, a ani mi nevadily určitý věci. Snad jen konec byl trochu mimo. Já to vidim jako sympatickej srbskej počin. Myslim, že tahle země a jí přilehlý nám ještě maj hodně co nabídnout. PS:Jako kluk jsem chtěl bejt kamioňák... (09.04.2010)

Takovouhle bejkárnu mohou natočit jen balkánci. Road-movie z kriminálu puštěného bosňana a bělehradské kurvy, notabene těhotné, co jedou do Dubrovniku v ukradeném kamionu ale nedojedou. Úplně mě dostala scéna, jak na jedné straně jezera se vypaluje vesnice, na druhé se souloží a kouří tráva. Není to film Balkan Top ale stejně stojí za zhlédnutí. Jako v mnoha Kusturicových filmech, hudba zní a válka přichází... (19.06.2011)

"Proč řídíš v ponožkách? Líp cítím pedály". Emotivní road movie slalom po balkánsku, asi tak jsem to cítila. Dvě osůbky, které neměly zrovna na růžích ustláno se jednoho dne rozhodnou, že už mají všeho dost a tradá třeba do Dubrovníku, kam možná Gavran zrovna neměl namířeno, ale Suzana mu nedala na výběr, protože si tam potřebovala vyřešit své problémy. A že se kolem nich schyluje ke konfliktu, který bude znamenat velkou změnu pro celou jejich zemi, je nakonec ještě víc popohání jet a zmizet někde v dáli. Láska a válka ruku v ruce je tady podaná místy silně bizarně, absurdně a bláznivě, ale mělo to v sobě něco, co mě drželo sedět s tou dvojkou v kamionu až do konce. Ty úsměvné chvilky střídaly trochu smutnější, ale celkově jsem byla mile překvapená jejich smyslem pro humor, kterého jsem se zprvu obávala. Jedna z posledních vět mě rozesmála skoro až k slzám a jejich tanec u vody s dálkovým osvětlením hořících seníků neměl chybu. Gavrane se Suzano, držím vám palce, bylo mně s vámi celkem fajn, tak vám posílám čtyři hvězdičky. (10.10.2015)

Spíš teda 3,5*. Ono je to fajn, ale nevydrží to tak po celou dobu, místy to je vleklé, finále jsem čekal lepší a ani ten humor ne vždy pobaví - ačkoli světlých momentů má dostatek. Ale jinak se mi to docela líbilo - nesourodá ústřední dvojka k sobě skvěle pasuje a oba jsou sympatičtí, potkají po cestě pár zajímavých lidí, dokáže to pobavit svým šíleným humorem, někam se to celé vyvíjí a to, že se to vše odehrává během rozpadu Jugoslávie, zde naštěstí působí přirozeně a nevnuceně. A asi hlavně kvůli tomu nakonec slabé čtyři dám. Líbilo se mi to, silnější dojmy sice nemám, ale určitě na ten film jen tak nezapomenu. Slabé 4* (31.07.2021)

Šedý kamion červené barvy je naprosto klasickou ukázkou balkánského filmu se všemi jeho klady, ale bohužel i spoustou neduhů. Jednoduchá záplatka zasazená do počátku štěpení Jugoslávie je tu pouze prostředkem k vyprávění příběhu, na jehož počátku se setká charakterově nesourodá dvojice a cestou napříč měnící se krajinou potkává šílené figurky a ještě šílenější situace. Ona šílenost však není ztělesněním třesknuté zábavnosti, ale spíše hořkého humoru, který je reflexí nadcházející černobílé doby. Celé se to však nese v intencích místní tvorby a příliš nepřekvapuje. Komplexně snímek působí jen díky využití prvků roadmovie, což je žánr, u kterého je pouhé toulání po krajině očekávatelné a odpustitelné. Červený kamion se pak stává průvodcem, jakýmsi nemluvným pozorovatelem, kterého všechny strany tolerují, takže dokud je to potřeba, snadno vybruslí z každé komplikované situace, aniž by si poškrábal lak. (24.11.2013)