Hrozba smrti

Mistrovská karikatura osmdesátkových chlapáckých filmů s pěti nominacemi na Zlatou malinu, která vévodí mnohým žebříčkům nejlepších „guilty pleasure“ filmů. Road House je v podstatě moderní macho western s kung-fu akcemi, kombinující západní kulturu s východní filozofií, který obsahuje tolik nezapomenutelně absurdních momentů, že se u něj nelze ani na chvíli nudit. Patrick Swayze tu hraje světoznámého barového vyhazovače a zenového bojovníka s doktorátem z filozofie, jehož životní náplní je filozofování, souložení, cvičení taj či a když na to přijde, tak i kopání zadků a vytrhávání ohryzků z krků. Jeho úkolem je nastolit pořádek nejen v divokém baru Double Deuce, ale i v celém městečku, ovládaném gangem místního boháče. Se stoickým výrazem a morálním kodexem "i když vás někdo nazve čůrákem, buďte hodní" se zprvu snaží vzdorovat zbytečnému násilí, ale v prostředí prodchnutém testosteronem a toxickou maskulinitou to dlouho vydržet nelze. Road House je příjemným završením absurdní přehnanosti osmdesátkových akčňáků, které postupem času hraničily se sebeparodií a v 90. letech byly postupně nahrazeny realističtějšími filmy. Pobaví svojí jednoduchou černobílostí, šílenou nablblostí, hypermaskulinitou, laciným filozofováním a naprostým odtržením od reality. Odehrává se ve světě, kde se postavy mlátí hlava nehlava, vyhazují do vzduchu své baráky, aniž by se někdy objevila policie, a kde opilci každý večer rozmlátí celý bar, který je druhý den jako nový. Místní putyka, kde kapely musí hrát za železným plotem, aby je nerušily poletující střepy a kusy nábytku, musela sloužit jako inspirace pro upírský pajzl Titty Twister v Rodriguezově Od soumraku do úsvitu (v obou filmech mimochodem vystupuje skupina Tito & Tarantula). Jako v každé osmdesátkové mlátičce tu nechybí povinná várka nechtěných homoerotických podtónů: Swayze nepromarní jedinou příležitost sundat si tričko, zatímco jeho plně oblečení protivníci z něj nespouštějí očí a provokují ho hláškami typu „chlapy jako ty jsem píchal v base“. Film je údajně pouštěn newyorkským policistům v rámci jejich výcviku. (12.07.2016)

A proč že vlastně Patrick nikdy nehrál Bonda? Funkcí má víc než automatická pračka, na každou scénu potřebuje novou košili a když zrovna není žádná čistá k mání, prostě běhá po lese nahatej. Hrozba smrti je i přes otřesný překlad názvu výborným filmem. Klasické schéma, ve kterém proti sobě přes řeku stojí dva rivalové. Drsné řeči, pohledy i činy. Takřka westernový duel, v němž zazní jedna z nejlegendárnějších vět historie filmu "město je dost velké pro nás oba." Přidejme krásné ženy a rázem tu máme zábavu, při níž zatoužíte po práci vyhazovače a haciendě na vejminku. (12.01.2012)

Taková blbinka s Patrickem, který tu připomíná Ferdu Mravence neboť je: vyhazovačem, lamačem ženských srdcí, cvičí tai-či, zašívá si vlastní tělo a zvládá více či měně úspěšně zachraňovat nejdřív jen jeden bar, ale pak rovnou celé město uzurpované místním bossem. Ale ono se mi to líbí - za prvé pro atmosféru, jaká se nese barem (vyhazovači jsou teda kousci) včetně rokenrolu v podání slepého Jeffa Healeyho a za druhé pro Sama Elliota, který ač ve vedlejší roli, byl pro mě no.1 - sexy vyhazovač se stříbrnými vlasy v černých hadrech, s jizvou na zvláštním místě - no nekupte to! (10.10.2004)

Charismatický tvrďák a rváč za dobro Patricku Swayzemu sedí, film okamžitě vtáhne jeho postavou. A jednoduchost příběhu je pouze jeho výhodou - kvalitní osmdesátkové oddechovky vždy potěší úpřimnou přímočarostí. Stejně charismatu vnáší do filmu borec Sam Elliott, vyrovnávajíc síly proti bandě padouchů. Ben Gazzara jako hlavní mafián připomíná, že nejhorší filmový záporák fungoval vždy nejlépe s tváří hodného strejdy. Na vyčínání zloduchů a chlapské mlátičky bohatý film, podstatně důstojnější než přihlouplé béčka s Chuckem Norrisem. Jen škoda toho naivního vyvrcholení, a že se skrze karate motivy snaží dělat do Van Dammeho a spol. Neměl to zapotřebí. (24.03.2024)

"Tady mají na záchodcích ceduli - Nejezte tu bílou voňavou věc v mušli." Nevím jak vy, ale já filmy o hrdinech, co zbavují americká maloměsta mafiánů jako Kráčející skála můžu (nejlépe pak, nejde-li o mafiány, ale o motorkářský gang jako třeba v Posledním mstiteli) a tenhle malý kulťák z produkce Joela Silvera a od režiséra Na dostřel je moc fajn vzpomínka na eighties. Jednoduchý přímočarý příběh starý jako lidstvo samo, drsný hrdina proti přesile v čele s šíleným padouchem, pěkná kost, zástup sympatických vedlejších postav (zejména pak Swayzeho kolega v podání Sama Elliotta) a příjemně brutální finále s rozerváním krku holou rukou. Ten DVD sequel si ale radši odpustím. (20.03.2007)