Apokalypsa

Nepřekonatelná sondáž válečné nálady pojatá jako klasický pikareskní román směřující do Dantova Pekla. Hrdina je konfrontován s prvky války, kterým nemůže rozumět, a jež ho přesto nutí zoufale rozvažovat. Ať je to odlidštěná vojenská mašinérie trpělivě likvidující neposlušné nebo jen nepochopitelné elementy sebe samé, vojenské šílenství tvořící nietzschovské nadlidi ztělesněné wagnerovským Siegfriedem, komerci tyjící i z válečných tragédií a všechny typy oběti války, které se fanaticky bijí nebo jen rezignovaně vyčkavájí naplnění svých beznadějných osudů. A nakonec a hlavně konečný produkt naprostého zjednodušení lidského bytí: stvoření BOHA, který jedině dokáže tuto situaci snést a takovým, jakým je, zůstane navždy, nezávisle na nějakém přitroublém pozemském jsoucnu!!! (30.09.2004)

Apokalypsa Now aneb " work in progress". Silně depresivní plavba napříč rožhaveným peklem, které nestojí na příběhu ale na pocitech. Tudíž bych to neoznačil jednoznačně jako válečný snímek. Úděsný sen, fascinující barvy, mystifikace, demaskování války, to vše v tomto jedinečném dokonale vizuálním snímku, který ale také směšuje třeba satiru s úchvatnými barevnými psychedelickými orgiemi, ukazuje napalmové ohně za doprovodu skupiny Doors, nálety vrtulníku při Wágnerově jízdě, valkýr, surfující vojáky v bitevní vřavě nebo třeba playgirls v džungli. Celý film pak působí jako jedno velké drogové opojení, a nevadil mi ani ten filozofický konec. v nemž je právě apokalypsa neustále přítomná-odpuzující a fascinující. . (11.05.2006)

Mimořádně silný film který na vás obrovsky zapůsobí. Je to vlastně taková velice netradiční road movie. Ze začátku spíše humorné scény (plukovník blázen do surfování, tygr) ale jakmile plavba pokračuje a všech se začíná zmocňovat čím dál větší šílenství začne to být velice sugestivní a opravdu síla. Opravdu jsem jen seděl jako přikovaný, protože takováhle anarchie a nihilismus se jen tak nevidí. Kurtzův tábor je už kapitola sama pro sebe. Marlon Brando je vidět jen pár minut a to většinou jen kousek hlavy, ale vyznění jeho hereckýho výkonu pomáhá genius loci jeho tábora, kde jsou všude hlavy napíchaný na kůlech atd. Jediná snad trochu slabší část je ta s francouzema. Jediný atmosférou srovnatelný film s tímto je Aguirre, hněv boží. (21.01.2005)

Apokalypsa je film, který nezůstal nic dlužen svému názvu, je to něco zcela jiného než Četa nebo Lovec jelenů, nemá hloubku příběhu, zato hloubku pocitu. Je o šílenství, kterému více či méně, dříve či později propadne každý, o hodnotách a postojích převrácených naruby, o ceně a smyslu věcí, o obětech a vrazích, kteří se už nerozšifrují, kdo je kým, o "tisickrát nic", které připraví o rozum, a co teprve " tisíckrát něco". Willardova pouť po stopách Kurtze je cestou k hrůznému poznání. Válka je šílenství a Coppola mi to svou mistrovskou režií, podpořenou snad nejlepší kamerou, jakou si lze představit, ukázal a nebral si servítky. (15.08.2005)

(1001) -"Are my methods unsound?" -"I don't see any method at all, sir." Líbila se mi všudypřítomná bílá či barevná mlha a také myšlenka, že jde pouze o všeobjímající chaos. A dokud byli chlapci ve člunu, tak jsem byla vlastně spokojená a říkala si, že předsudky a obavy, s jakými jsem se k Apokalypse odhodlávala, nebyly oprávněné. (#teamfullmetaljacket #teamnelíbísemikmotr) Nicméně příjezd do brandovesnice byl pro mě extrémním zklamáním po tak rozmáchlé přípravě a nedokázal lépe a jinak do slov a obrazů přeložit či transformovat peklo, kterému jsme byli svědky během cesty proti proudu. Například vypravěčův voice-over na řece dával smysl, tam si prohlížel vojenské záznamy o plukovníkovi a dával nám tím najevo, co si o něm myslí a jak se vyvíjí jeho vztah k němu a k úkolu, protože plukovník sám nebyl přítomen a čas konat byl ještě daleko. Po příjezdu do vesnice už není potřeba mluvit, protože vše bylo řečeno a na všechny jeho nejhorší strachy se můžeme podívat očima, on ale v komentáři pokračuje a neříká nic nového, opakuje ty stejné teze a navíc ještě vysvětluje plukovníkovy promluvy, což je v tu chvíli otravné, nadbytečné a antiklimaktické. Také tím, že se ve vesnici střídá den a noc a den a noc a den a noc, film úplně přichází o momentum, které si do té doby budoval nestálým postupem vpřed za tímto jedním cílem... aby byl najednou rozmělněn do mnoha nenavazujících scén odělených stmívačkami?! Intenzita se rozplývá a pointu mám hledat ve zfetované mánii Dennise Hoppera a improvizační manýře Marlona Branda? Plukovník Kurz by měl říkat něco, co ještě nebylo řečeno, a nebo preferovaněji mlčet, ale klidně bych tam i viděla jeho osmnáctiminutový monolog a po něm aby došlo k finálnímu střetu, ale ne tuhletu rozmašírovanou nijakost poskládanou z náhodných "zajímavých" ala rebelský-výkřik hlášek. A nebo aby kamera prostě zůstala ve člunu a dívala se do džungle, zatímco Martin Sheen se vylodí a odejde vykonat své dílo. Celá ta návštěva vesnice je prostě redundantní a nesvědčí o ničem moc jiném než o Brandově neochotě spolupracovat s vypointovaným scénářem. A to mi zkrátka ke katarzi nestačí. We have met the enemy and he is us. (25.02.2019)