Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jim Jarmusch od roku 1986 nakrúcal krátke čiernobiele filmy s jednoduchým dejom: dve či viac postáv v nich popíjajú kávu, fajčia a debatujú na rôzne témy. Hrajú ich známi, zväčša americkí herci a hudobníci, ktorí sa pred kamerou evidentne zabávajú a improvizujú. Najznámejší z filmov s Iggy Popom a Tomom Waitsom dokonca získal Zlatú palmu na MFF Cannes 1993. V roku 2003 sa ich režisér rozhodol doplniť šiestimi novinkami do celovečerného filmu. Len u Jarmuscha môžete vidieť ako sa herec Bill Murray baví s hiphoppermi GZA a RZA, či ako Jack a Meg z kapely White Stripes debatujú o vynálezoch Nikolu Teslu. Hoci je tento film v režisérovej tvorbe skôr výnimkou, nájdete v ňom niektoré jeho typické témy a režijné postupy. (STV)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (510)

Radko 

všetky recenzie používateľa

Varianty odkrývajúce pozadie štyroch slov "Dal som si kávu" v 11. čiernobielych krátkych poviedkach. Ich súhrn vystihuje životnú skúsenosť mestského človeka, ktorý občas zájde si na kávu, na čaj (s niekým alebo sám) a dôležitá debata, intelektuálne plkanie, slovné vaty, rozoberanie aktuálnych pocitov, významné pomlky, náhle precitnutie, či obrat môžu začať. Každý si nájde svoje silné miesta, a aj keď v súhrne bol film o ničom, bol zároveň o všetkom čo vypĺňa podstatnú časť nášho kontaktného fungovania. Ahoj, ako sa máš, čo robíš, kam ideš, čo riešiš, čo sa stalo, jééé to si ty, skoro som ťa nepoznal....... Ak sa k tomu pridruží typický jarmuschovský humor a Bill Murray o dobrý zážitok je postarané. ()

Jara.Cimrman.jr 

všetky recenzie používateľa

"Když už teď nekouřím, můžu si jednu dát. Protože už nekouřím." Jsem nekuřák, kafe nepiju a tak tohle evidentně není film pro mě. Nicméně mám celkem rád některé kousky pana Jarmusche a tak jsem v tom kofeinovém a nikotinovém opojení vydržel celý film, aby mi neunikla nějaká případná genialitka. Jenže tam buď nebyla nebo jsem ji přehlédl, což je možné, protože mě to moc nebavilo. ()

Reklama

Campbell 

všetky recenzie používateľa

Kafé a cigára je dokonalý sled příběhů, který propojuje jen to kafé a cigára. Příběhy na sebe nijak nenavazují a tak se na obrazovce děje stále něco jiného. A jeto naprosto dokonalý, v každé povídce nějaká hvězda, jako třeba Blanchett, Buscemi, Murray, atd... Ve filmu jde v podstatě o prd, je to konverzace většinou dvou lidí nad tím kafem a cigaretou. Některé příběhy jsou slabší(třeba právě s Blanchettovou mě nebavil) a některé jsou naprosto dokonalé(rapeři a Murray). Film je dostatečně zábavný a nenudí ale zase to není něco co bych si pouštěl každý den. ()

Faidra 

všetky recenzie používateľa

Během vánoční návštěvy tchánovců jsem jednoho podvečera vyrazila v doprovodu tchyně, psa a kočárku na procházku podvečerním Berlínem. Naše karavana se už pomalu vracela k domovskému prahu a tchyně poznamenala, že v domě, který právě míjíme, bydlí velice milí lidé, s kterými by mě ráda seznámila, když tu jeden ze zmiňovaných milých lidí rozrazil dveře a chrlil zuřivé věty, v kterých převládalo "Scheisse, Scheisse und noch einmal Scheisse!" a jeho drahá polovice mu nezůstávala nic dlužná. Proč o tom mluvím právě tady? Ta impulzivita, spontánnost, upřímnost, civilnost a přesvědčivost byly přesně tím, co tolik postrádám v Jarmuschově kofeinovo-nikotinovém slepenci. ()

Adam Bernau 

všetky recenzie používateľa

Šachovnice bez figurek. Black and white. Kafe a cigára jsou to jediné, na čem se sejdeme. Povídáme si spolu u jednoho stolu, každý jsme někde jinde. Ale kde? Všichni v jakési nepohodě. V jakémsi nepohodlí. Propasti a bariéry. Tak blízko, vzájemně na dosah. Tak nekonečně daleko. Gravitace a odpor. Shodný náboj odpuzuje. Neslyšíme se. Prozrazením pointy s Nikolou Teslou mě Jarmush naštval. Čím se teď mám chlubit? Tak třeba ty šachy. Po prvé: Výměna identity dvou polomagorů. (Jezdci – skok vždy na jinou barvu.) Po druhé: svářející se černá dvojčata, obtěžující bílý číšník a teorie o Elvisovi. (Černé věže; bílý pěšák uprostřed za nimi není v ohrožení a je tak chráněn i před střelcem; spor o bílého krále.) Po třetí: setkání dvou gigantů; nevědí, o čem mluvit; nevědí, „co tím mylslel“; „silná vůle“. (Králové smějí všemi směry, ale jen o jedno pole a nikdy k sobě.) Po čtvrté: dva staří „fucken“ makaróni ve sporu o kouření a němý junior s japonským hráchem. (Pěšáci: bok po boku, ale každý jen ve své dráze; silní ve vzájemné vazbě, slabí o samotě.) Po páté: „vyrobte si svůj vlastní stojan na motorku“; exkluzivní slečna a přiťáplý pikolík: jak rád by ulíval do jejího šálku; holá nemožnost; „this is not my lunch, ok?“ (Černý pěšák a bílá dáma; nebo je to věž? impozantnost, síla a daleký dosah, ale omezený výhled a záliba ve vyváženosti.) Po šesté: dva frankofonní černí kamarádi: „moc rád tě vidím“; dál není co říci; jestli máš problém, svěř se. (Dva černí střelci: vždy se míjejí, každý může jen po políčkách jedné barvy.) Po sedmé: sestřenice; pravděpodobně má každá tu druhou ráda, ale vzájemně ne; extrémní rozdíl v úrovni a v možnostech je nepřeklenutelný. (Bílá dáma tentokrát s bílým pěšákem; dáma může všemi směry a jakkoli daleko; pěšák jen o políčko dopředu; jeho vysněným cílem je dostat se na políčko poslední; a potom... obě postavy hraje táž žena). Po osmé: tak jo, Jack ukazuje Meg svůj aparát; její očekávání - nepochopena; jeho touha se předvést – nepochopen; nakonec přece jen spojení, výboj, ale po chvíli Jackův aparát zhasíná a on odchází (kuchtík: asi pojistka; Meg: snad byla jiskřiště moc daleko od sebe); uvídíme se zítra na bowlingu. (Bílá věž: pravoúhle; bílý střelec: úhlopříčně; do toho přiskočí a odskočí černý jezdec.) V této scéně s Teslovým transformátorem (který je, zpozorněte, založen na přemněně energie mezi dvěma cívkami) zaznělo (a bylo zdůrazněno) něco velmi důležitého: neuskutečněná idea „Země jako vodič akustické resonance“: to je to médium, které chybí; kafe a cigára jsou jen pokusem o nouzové polovodiče. Po deváté: cože? čaj? tak tedy fanynka bez tváře místo obsluhy; k věci: jasně, mohu tě milovat, neznámý příbuzný, jen ať se s tebou nemusím stýkat; jak v určitých situacích nemáme odvahu k prostému „ano-ano“, „ne-ne“; a jak je těžké říci „ne“, aby to znělo jako „ano“; a jak se může karta obrátit; takže: kdo to nakonec „už musí jít“? (Pěšák, který sotva opustil základní pozici s pěšákem, který dosáhl posledního pole; v průběhu hry se ale ukáže, že teprve stojí před ním, zatímco ten první na něj mezitím dokráčel a odbíhá.) Po desáté: pomalu mi to začíná docházet; čaj versus kafe, bylinky a canabis versus tabák; ono to jde postupně někam; ale kam? delirium; ale čí? přijde ghost? sotva, když tady jako strašidlo obchází krotitel duchů; dáme šachy? jsem velmi zvědav, co přinese poslední scénka. (Dva černí jezdci jako jasný protipól úvodních jezdců bílých, s explicitními odkazy; stojí na svých pozicích, vzájemně kryti před novým bílým jezdcem.) Po jedenácté: Návrat ke kafi (které ovšem za nic nestojí). A je to tady: Země jako vodič akustické resonance; zároveň však zbrojnice, o pauze dvě minuty před smrtí. Číšník byl nedávno nahrazen fanynkou, po níž přišel krotitel duchů; teď už jen uklízečka v pozadí vytírá podlahu. Ani jsme si nestihli nic říct. (Pat – král není v ohrožení, ale nelze nijak táhnout. Partie končí bez vítěze; na obou stranách remízy pachuť porážky. Jdu si dát šluka.) Rozličné poznámky: I. jeden z mála filmů, jehož součástí jsou závěrečné titulky. A ty z něj dělají velmi příjemnou záležitost „pro kámoše“. II. Snad je to tím, že jsem Evropan a ne Američan: ty kavárny mi většinou nijak útulné nepřipadaly a hlavně jsem cítil silný diskomfort z těch bezcharakterních šálků, z nichž se popíjelo. A ťukání kafem? Tak to jsem vůbec nežral... /// Komentáře: Radko, Ony. () (menej) (viac)

Galéria (16)

Zaujímavosti (15)

  • V segmente "Renée", keď je Renée (Renee French) zabraná spredu, je časopis, ktorý číta, bez obrázkov a plný textu, ale akonáhle je záber na pohľad zvrchu, ako si cukrí kávu, tak časopis vyzerá úplne inak - nadpis v časopise "Make your own motorcycle rack" doplnený fotografiami. V nasledujúcom zábere zase číta časopis plný textu. (nirvana91)
  • Ve scénce Dvojčata, říká Steve Buscemi Elvisovu větu: "Jedinou věc, kterou pro mě negři můžou udělat je koupit si moji desku a vyčistit mi boty". Elvisova rodina popírá, že to někdy řekl, přestože se to velmi traduje. (Kulmon)
  • Všechny postavy vystupovaly pod svým vlastním jménem. (villon17)

Súvisiace novinky

Hvězdně obsazená zombie komedie

Hvězdně obsazená zombie komedie

15.07.2018

Jim Jarmusch rozhodně ví, jak na svůj příští počin přilákat pozornost. Režisér snímků Kafe a cigára nebo Mrtvý muž totiž čerstvě oznámil, že chystá novou zombie komedii, ve které se objeví ty… (viac)

Reklama

Reklama