Réžia:
Libuše KoutnáScenár:
Zdeněk ZábranskýKamera:
Milan DostálHudba:
Vadim PetrovHrajú:
Jiří Štěpnička, Jaroslava Obermaierová, Josef Dvořák, Jitka Molavcová, Miroslav Zounar, Ladislav Pešek, Jaroslav Moučka, Stanislav Fišer, Vladimír Krška, Ladislav Trojan, Míla Myslíková (viac)Obsahy(1)
Do cyklu Pohádka pro pamětníky jsme tentokrát vybrali jednu z Jižních Čech, která je plná pěkných písniček. A v ní pochopitelně nemůže chybět hastrman. Říkáte, že takových už jste viděli na tucty? Dost možná, ale … tu dnešní o zeleném mužíčku Puškvorcovi (J. Dvořák) byste si neměli nechat ujít. Zakoukal se do sličné perníkářky Rozárky (J. Obermaierová) a chvíli mu trvalo, než pochopil, že na něj štěstí čeká v rybníce po boku hastrmanky Lekničky (J. Molavcová). Můžete se těšit i vojáka Václava (J. Štěpnička), Půlmistra (J. Moučka) či písaře Aloise (S. Fišer). (Česká televize)
(viac)Recenzie (14)
Roztomilá, veselá, moc hezká pohádka. Taková správně pohádková. Když se písař Alois Stanislava Fišera kroutil, že nechce dostat lískovkou, přímo jsem slyšela, jak se malé dětí budou nadšeně smát a přát mu to. Protože si to zasloužil. :-) A Josef Dvořák je prostě nejlepší vodník, jakého tady máme. Takže čtyři hvězdičky jsou jasné. ()
Tradiční kulisová veselá pohádka s písničkami a hastrmanem Josefem Dvořákem, který však neukazuje nic ze svého improvizátorského umění, je v ději spíše v pozadí, i když má důležitou roli. Hlavní postavou je bývalý voják Štěpnička, který přijde do mlýna a stane se pomocníkem mlynáře. Jenže vodník Puškvorec má zájem o hezkou Rozárku a stojí tak v cestě bývalému vojákovi. Jenže Puškvorec je uvězněn a má být prodán někam pryč. Mlynář s novým pomocníkem se tak vydávají zachránit Puškvorce a potrestat ty, kteří chtěli mít z Puškvorce prospěch. Příjemná pohádka, která sice ničím nevyniká nad další podobné pohádky, ale je pohodová a akorát tak stvořená pro pošmourné odpoledne. ()
Josef Dvořák ve své typické vodnické roli, se svými typickými vodnickými pohyby a se svým typickým vodnickým zpěvem, nádhera. Jitka Molavcová se svým typicky melodramatickým pohledem a roztřepanými pohyby horních končetin ve stavu jinak statickém a vykopáváním nohou typickým pro její tanec. Perníkářka Obermaierová s účesem princezny Ley, místo R2 tady ale figuroval ponocný, takže to nebylo tak hvězdně válečné, jak by její účes sliboval. V pohádce jsou dva hodně vtipné prvky, jeden vědomý - noční dostaveníčko hrané tokajícím samečkem pod oknem milované na buben, druhý nevědomý - perníkové srdce na poličce v podvodním bytě vodničky Lekničky. Spojeno jedno s druhým, perníkářce, která peče nerozpustitelné perníky, nejde hrát dostaveníčko na nic jiného, i když trombón by byl skoro stejně dobrej. ()
K Hastrmanské povídačce jsem se přichomýtl čirou náhodou, když běžela na ČT1. V tomto snímku hraje sice spousta známých tváří, nicméně film hodně trpí svým televizním zpracováním (což by se ale dalo odpustit) a potrhlým herectvím - korunu tomu nasadila Jitka "kvoňk" Molavcová. Chápu, že se jedná o jednu z mnoha "pásově" vyrobených televizních pohádek s omezeným rozpočtem, avšak tato nezestárla úplně dobře. ()
Vzhledem k tomu, že Josef Dvořák a Jitka Molavcová vždycky byli a jsou Puškvorcem a Lekničkou, je tato pohádka pro mne klasikou. Pro dnešního diváka jsou studiové pohádky asi trochu hardcore, ale taky se to dá chápat jako filmařský styl, a pak se to může stát i kultem. Pohádka je dějově velmi jednoduchá, ale řada hereckých es jí dává patřičný šmrnc. To je výhoda, kterou dnešní pohádky tak nějak postrádají...80% ()
Reklama