Dlouhá bílá nit

Zdařilé psychologické drama, které zprvu našlapuje zlehounka, v druhé půli však tvůrci utáhnou šrouby a valí to na diváka bez kompromisů.. Ovdovělá Slávka Budínová miluje ženatého muže a trpí tím ona i její dospívající dcera, půvab mladinké Jany Šulcové je nepřehlédnutelný.. Výborný Rudolf Hrušínský mezi dvěma ženami, ta první je manželka, tu druhou má rád.. Antonie Hegerlíková si střihla zrazenou manželku v kvalitě A+, podala strhující a pro mě asi nejvíc mrazivý herecký výkon.. (05.11.2021)

Vesnické drama. Příběh jakoby od Sigrid Undsetové, protože hrdinkami jsou ženy, jejímž charakterům nesahají ty mužské ani po kotníky. Za povšimnutí stojí reálie socialistické vesnice (kozín, předseda a účetní stále namol), kde se stále ještě drží některé náboženské zvyklosti, i když povětšinou jen zásluhou několika svíčkových babek (večerní klekání, obřady kolem pohřbu). (02.04.2012)

(2x) Byla jednou jedna vesnice a v ní lidé. Nešťastně zamilovaná vdova, její dospívající dcera, věčně opilí předseda, družstěvník a účetní a tak dále. ,,To nejde... dělat štěstí z jiného neštěstí," komentuje vypravěč jednu z posledních scén a současně vnitřní monolog starého Francka. Tento filozofický výrok ale jakoby nakonec odrážel konání a osud všech ústředních postav ve vesnici, kde se odehrává drsný psychologický příběh se zajímavou konfrontací postav matky a dcery... Jedinečný příspěvek Jána Roháča do filmové tvorby v dramatickém žánru, jinak vynikajícího režiséra zaměřeného spíš na hudebně zábavní filmy, pořady a estrády. Dlouhou bílou nit provází vedle silného příběhu a hereckých výkonů na čele s mladičkou Janou Šulcovou i forma vyprávění s rozsáhlým partem pro doprovodní komentář (zvláště v osobitém dlouhém úvodu) a pozoruhodná kamera Ivana Šlapety zesilňující atmosféru i častými detailními záběry na obličeje herců. 70. léta československého filmu vystartovala vedle často podprůměrných normalizačních námětů i řadou kvalitních filmů během prvních let, ve kterých doznívaly trendy "zlatých šedesátých"; tohle je jeden z nich. 90% (02.11.2017)

Taková vesnická balada s pochmurnou atmosférou a výbornými hereckými výkony. Jen ten vypravěč, který četl každý záchvěv vnitřních myšlenek a viděl všem postavám až na dno duše, mi jaksi neseděl. Bylo to dost dlouhé a beznadějné podívání! Co zbylo z víry, kdysi zde naplno žité jako v mnoha jiných českých a moravských vesnicích? Snad jen ty svaté obrázky nad manželskou postelí! Ta duchovní zbídačelost vesnice jistě odpovídala realitě po více než dvacetiletém budování socialismu. Film sice ukazuje bezútěšnost a vyprázdněnost vesnického života 70. let minulého století, ale o příčinách cudně mlčí. Ba právě naopak: Snaží se nám namluvit, že každý, kdo má co do činění s vírou, je více či méně pošuk a směšná karikatura. Pro tohle "ujetí" nemohu hodnotit více než 3 *. (12.02.2017)

Už úvodní záběr na vesnici, kde jsou slyšet různé vesnické ruchy jako bučení, kokrhání, štěkot psa, a začínají titulky, dává tušit, že tohle bude nevšední zážitek. Začíná se odehrávat příběh matky a dcery (výborná Slávka Budínová a mladičká Jana Šulcová), které obě touží po lásce. Vůbec to ovšem není laciné téma, je to vytříbené drama, kterým nás provází hlas vypravěče Radovana Lukavského. Dlouhá bílá nit stojí a padá na všech hereckých výkonech postav, které se ve filmu vyskytují. Tohle je fakt podívaná, ze které nelze odtrhnout zrak!! Podmanivou hudbu vytváří nádherná práce Luboše Fišera, ty různé smyčky a tóny to je prostě jako vždy klasa!! Nebo kamera Ivana Šlapety, která zabírá různé úhly, pohledy nebo nájezdy na tváře a oči, to je nadčasová kameramařina. Režisér Ján Roháč nebyl jen tvůrce zábavných věcí pro divadlo Semafor, ale i režisér psychologických příběhů jako je Dlouhá bílá nit. Jaká škoda, že tak brzy zemřel. (13.02.2017)