Taká zvláštna rodinka

Od Andersona za sebou mám zatím teprve jen Grandhotel Budapešť a ve srovnání s ním jsem poměrně zklamaný, protože jsem prostě čekal něco hodně jiného, než co se mi dostalo. Scénář není špatný, má dobré základy, ale komediálně je slabý a jako drama působí průměrně. Dost toho zachraňuje výborné obsazení, na které je radost se dívat, ale necítím to na nic víc než lepší průměr. (03.01.2016)

(1001) Nevím, jak je na tom s mentálním zdravím Wes Anderson, protože na základě jeho filmů to člověk zcela posoudit nemůže (ale aspoň trošku to posoudit jde a pane jo), ale Owen Wilson určitě bojuje s bipolární poruchou a sebedestruktivní depresí celý život a pane jo. Mám proto velký problém film vnímat jako komedii a asi bych si i troufla říct, že tak snad ani není myšlený. Smysl pro humor tvůrce neurčuje žánr filmu. Já sama bych Tenenbaumy zařadila do kategorie "psychoanalýza až psychoterapie". Ti vnitřní démoni jsou více či méně viditelní v každém Wesově filmu, ale tady je ten materiál nejsyrovější, nejbolavější a nejnepříjemnější ke sledování. Když například koukám na jakýkoliv film s Lukem Wilsonem (včetně Pravé blondýnky), tak musím myslet na to, že našel svého bratra Owena po pokusu o sebevraždu a zachránil mu tím život, a každý film s Lukem Wilsonem mi tak zcela nevědomky zprostředkovává jisté trauma. Jak velké trauma mi tedy způsobí tento film, když svoje žíly otevírá napřímo? Ale možná moji optiku zkreslují moji vlastní démoni a většina diváků tak nejspíš vidí trochu jiný film než já, když si Takovou zvláštní rodinku pustí. Šťastní to lidé. (30.12.2020)

Typický představitel cyklu „smart cinema". Výstřední postavy, sarkastický humor, ironický pohled na tradiční rodinné hodnoty, dysfunkční rodinné vztahy, epizodická struktura. Neboť jde zároveň o film Wese Andersona, je epizodičnost zvýrazněna dělením do kapitol (plus prolog a epilog), kompozice připomínají obrazy (tableaux shots), z nichž každý lze pro jejich vypiplaný design a množství vtípků v mizanscéně rozebírat mnoho minut, geometricky přesné pohyby kamery se střídají se „spontánními" sekvencemi snímanými ruční kamerou (podobně vedle sebe Anderson staví scény jako z grotesky a realistické násilí, v jehož důsledku jde skutečně o život), citují se zde slavné filmy, v podkresu neustále zní zpola vážně využívané skladby známých hudebníků a děti se mnohdy chovají dospěleji než dospělí. Celkem bych souhlasil s názorem, že jde o Andersonův film s největší vypovídací hodnotou, protože v něm režisérovo hračičkovství nezastiňuje vážná témata, o kterých pojednává. Osobně si každopádně myslím, že se jako režisér doopravdy „našel" až v Životě pod vodou. 80% Zajímavé komentáře: Aquarius, Callas, wipeout, Martass21 (10.07.2005)

Film,který je JINÝ.Tak jiný,že většina lidí mu asi nedá šanci.Ostatně jako všechny filmy Wese Andersona.Stačí se podívat na jeden jeho film a člověk hned ví,jestli mu jeho styl režie a humoru sedí nebo ne.Mně stačil jeden Život pod vodou a hned jsem věděl,že s tímhle chlápkem si budu dobře rozumět.A Taková zvláštní rodinka je esencí všeho,co mám na jeho filmech rád.Zvláštní humor,který vás hlasitě nerozchechtá,ale budete se stále pousmívat,poetika,která na mě působí jako máloco,úžasné herecké obsazení a postavy,které jsou každá jiná a všechny stejně zajímavé.Gene Hackman je jako Royal Tenenbaum jako vždy skvělý a charismatický,Anjelica Huston okouzlující,Gwyneth Paltrow jako Margot naprosto k sežrání.A tak dále.Takové obsazení se jen tak neurodí.To zpracování jakoby "knižní" formou se mi taky strašně líbilo.No nic,doufám,že Andersonovi filmy dojdou většího uznání časem.A už jen za tu odvahu,natočit něco tak originálního,by si film zasloužil být v červených číslech. 90 % (27.01.2010)

Stejně jako to je zvláštní rodinka tak tenhle film byl opravdu zvláštní. Nejen že mě ničím nezaujal(i když mám ráda herce a režiséra Bena Stillera a jeho film Reality Bites naprosto zbožňuju)ale také mě neskutečně nudil a snad ani jednou jsem se nezasmála. Spíš jsem na to nechápavě zírala...Prostě celkem dost nudný film...Dvě hvězdy za pár celkem dobře zahraných rolí. (08.12.2011)