Emak Bakia

Surrealizmus má jednu nesmiernu, i keď dosť alibistickú výhodu oproti "normálnym" filmom, totiž že sny nemusia dávať žiaden význam. Takže prečo by sme mali vyčítať filmárom, že ich film možno zmysel nedáva. U niektorých je zjavný a ich rozbor poskytuje zábavu (napr. Andalúzsky pes), u niektorých menej. Návod na to, ako prežiť napríklad nudnú prednášku, alebo nočnú šichtu na vrátnici, kde Vás sleduje kamera, Emak Bakia poskytuje. Treba ale počkať až na úplný záver filmu. (27.03.2014)

Nejsem surrealista, tudíž se právem obávám, že jsem dílo Mana Raye plně nepochopila. Stále se snažím vidět v rozoostřených záběrech a v ženách, které se na povel usmívají, nějaké kouzlo či smysl, který v tom vlastně je. Pokud mají vaše sny smysl, pak by tedy i i tyto sny měly nějaký dávat... Musím bez mrknutí oka říci (ó, mrknutí oka), že pokud jsem nenalezla v Emak-Bakii význam, pak nemohu hodnotit. Vy jste to pochopili? A hodnotíte?? (08.01.2012)

Film pro mě nabyl na váze až po přečtení jeho původu z knížky Vlastního portrétu Man Raye. V té době tak odvážný kousek, bez děje a bez scénáře. Všimněte si záběrů rychlé jízdy, vyhození kamery do vzduchu coby zvláštní efekt (drahou kameru měl tehdy koupenou darem jedním zbohatlíkem proto, aby dílo za rok natočil). A konečně, trhání límečků a efekt dvojích očí milenky Kiki. Plně surrealistické dílo paradoxně surrealisty moc nepříjmáno. (03.07.2012)

Rôzne obrazce, ktoré by mali evokovať sen jednej ženy, ktorý je krásne zobrazený v poslednom zábere. Lenže aj napriek tomu, alebo vďaka tomu že sa jedná o surreálne dielko, nejedná sa o úplne dokonalé dotiahnutie myšlienky. Netvrdím že scény nemajú zmysel. Rozhodne majú. Ale nezanechalo to na mne nič. Ani pocit, ani ohúrenie a už vôbec nie chuť nad niečím takým rozmýšľať. (17.03.2011)

Reason for this extravangance, na který upozorňuje jediný titulek filmu, se v Emak-Bakia neprojevil. Man Ray se až příliš okatě snažil zapůsobit na surrealisty, ale vůbec nepochopil kořeny samotné myšlenky hnutí. Totiž zakotvení ve snech, potlačených touhách, smrti. Udělal film sice nonkonformní, ale za cenu toho, že se z něj stane defilé pohyblivých světel, za něž by se možná styděli i dadaisté, od nichž přeběhl. Koneckonců surrealistická skupina mu to nakonec dala vyžrat. Vlastně jediným kladem filmu je poslední záběr s očima namalovanýma na víčkách, což byl opravdu brilantní nápad. Pokud se chcete alespoň trochu poučit o filmovém surrealismu, zůstaňte u Bunuela, nebo zkuste alespoň Rayovu Mořskou hvězdici, která je snesitelnější. (01.12.2009)