Letící šíp

Rozporuplná podívaná, protože na každou dobrou scénu připadají dvě nepovedné. Steiger ukazuje svůj potenciál, ale Fuller mu dal do pusy mnoho neuvěřitelných a hloupých monologů, za které jsem se sám při sledování styděl. Nebyl z autorů, který by v mé paměti kdy zanechal jakoukoliv stopu. A udělat z Bronsona indiána s takhle stupidní parukou by mělo být považováno za zločin proti lidskosti! :> (18.09.2016)

V "Letícím šípu" (lépe snad něco jako "Šípový běh") Fuller málo přesvědčivý a soudržný příběh vytvaroval do osobitého, plnokrevného a šlachovitého proindiánského westernu. Nad obsazením Steigera někteří kritici vrtěli hlavou, já mu jeho postavu věřil; Bronson a Montielová se pinoží na opačném konci herecké řady. (19.12.2021)

Slabý western, kde hlavní hrdina mění strany častěji než koně, je sice plus že zvítězí indiáni vedení Bronsonem, ale i tak se nijak oslnivý děj nedostavil. Řekněte mi někdo, kde v té vyprahlé pustině sehnali ty stromy na stavbu opevnění tábora. Jinak je zajímavé podívat se na Steigera s vlasy a Bronsona v době kdy evidentně intenzivně posiloval. (16.10.2012)

Zatím nejslabší Fullerův film, co jsem viděla. Přišlo mi, že klouzá po povrchu, aniž by šel do hloubky a že mu asi napsání scénáře moc času nezabralo. Možná se na nepříliš pozitivním zážitku podílelo i ozvučení v sále, kdy byl zvuk příliš hlasitý, takže si člověk mnohdy zacpával uši, aby nepřišel o zvuk, nicméně, i když odhlédnu od tohoto deficitu, na mém hodnocení se nic nezmění. Pozitivum - hudba. (02.07.2011)

Filmy Samuela Fullera mají společný jakýsi nepříjemný podtón - na základě standardních holywoodských schemat se postupně buduje něco tak trochu jiného, někdy lehce podvratného. Vždy se však jedná o naprosto autorský počin, který se vymyká běžné produkci doby (byť s ní má mnoho styčných bodů). V tomto případě je onou podivností, nezvyklostí, sám hlavní hrdina. Zapřísáhlý Jižan má odpor k vítezství Grantovy armády. Film začíná dechberoucí scénou, v níž Rod Steiger z úkrytu střelí nic netušícího jezdce na koni jen proto, že má modrou uniformu. Přitom válka už v podstatě skončila - jedná se tedy jen o akt nechuti a pohrdání vůči vítězné armádě. Na pozadí úvodních titulků pak Steigerova postava oloupí sestřeleného vojáka, a na bezvládném těle sní ukradené jídlo. Z nekompromisního začátku pak film trochu ustupuje a nabízí příběh vzdáleně podobný Tanci s vlky. Pár úsměvných scén poplatných filmům 50.let (hlavně ty milostné), ale nenaruší jednoznačné Fullerovo volání po Americe bez rasových a jiných předsudků. Prostředky, které k tomu volí jsou často originální a narušují mnoho zažitých představ, ať už o westernu jako žánru nebo o americké demokracii. (07.07.2011)