Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Rudolf Hrušínský jako prezident Emil Hácha v dramatickém příběhu březnové noci roku 1939, která rozhodla o vzniku Protektorátu. Dramatický příběh se týká osudové noci ze 14. na 15. března roku 1939, v níž byl prezident doktor Emil Hácha přinucen, aby svým podpisem legalizoval zřízení tzv. Protektorátu Čechy a Morava. Autor scénáře J. S. Kupka pojal tuto historickou událost jako lidské drama člověka, který je postaven před rozhodnutí, zda vyhovět nacistickému diktátu, nebo riskovat krveprolití. V režii Pavla Háši postavu Emila Háchy jako svou poslední roli (v roce 1993) vytvořil Rudolf Hrušínský. S hereckým mistrovstvím v ní ztvárnil rozpor mezi povinností a svědomím jako velké lidské drama... Televizní film uvádíme jako připomínku neblaze známých událostí, které uvedly naši vlast na šest let do nesvobody – vznik Protektorátu Čechy a Morava. (Česká televize)

(viac)

Videá (1)

TV spot

Recenzie (107)

Krt.Ek 

všetky recenzie používateľa

Mistrná apologie zneuznaného - teď už to vím - prezidenta Emila Háchy; copak z vysokého umění vyloučené televizní kulisy, ale jmelí... a copak jmelí, ale Rudolf Hrušínský, svým sugestivním hereckým koncertem dostává tuto inscenaci do jiné dimenze, avšak podnětnější charaktery ztvárňují František Němec (ministr) a Josef Abrhám (lékař), personifikované krajní alternativy, ale ve své podstatě jediné možné, jakže to je s tou zlatou střední cestou?... dob dávno i nedávno minulých - rezignace a boj s větrnými mlýny... 75% ()

emma53 

všetky recenzie používateľa

Po dlouhé době jsem vplula do českých vod a do tématu o kterém se hodně psalo, píše a bude psát a dokonce i hrát. Cítila jsem se docela zvláštně, když jsem si uvědomila, že to byl poslední film Rudolfa Hrušínského, který brzy nato zemřel. Možná tenhle nemilý fakt byl o to víc autentičtější, vzhledem k roli prezidenta Háchy, který byl také velmi nemocný. Musela to být hnusná doba a rozhodnout se v tak vážné situaci nepodepsat, by stejně neměl žádný úspěch. Ocenila jsem i dobové filmové záběry, které jsou sice téměř notoricky známé, ale já jsem pokaždé fascinovaná tím člověkem, který dokázal neuvěřitelně zmanipulovat takovou masu lidí. A ano, byli jsme v kleštích z kterých nebylo úniku a já bych nechtěla být v pozici Emila Háchy, který věděl, snažil se do poslední chvíle nepodepsat.........zkrátka dějiny se už nezmění. A jak tady píše Enšpígl, tak co bychom na jeho místě udělali my? ()

Reklama

Morholt 

všetky recenzie používateľa

"A co by jste dělal vy na mém místě?" Hácha věděl, že ať podepíše nebo ne, přijde peklo a mám za to, že od samotného začátku jednání mu bylo jasné, že podepsat musí, protože po Mnichovské dohodě jsme neměli šanci se ubránit a spolehnout se na spojence jsme se také nemohli. Jen si nechtěl připusti, že neexistuje jiná možnost. Hácha tak na sebe vzal kříž, který mu postavili Francouzi, Angličané a vlastně i Beneš a nesl si ho až do hořkého konce, kdy byl neprávem obviněn z kolaborace, ačkoliv, narozdíl od mnoha exilových politiků, se snažil i přes omezené možnosti pomáhat lidem jak jen mohl. Samotná inscenace je důstojným rozloučením Rudolfa Hrušínského, který mistrně (jak jinak) ztvárnil přetěžké dilema nemocného prezidenta, snažícího se najít cestu z bezvýchodné situace. Zdatně mu sekundovali František Němec jako proněmecky orientovaný ministr Chvalkovský či Luděk Munzar v roli státního ministra Meissnera. Inscenaci tu je občas vyčtena historická nepřesnost, protože jednání se účastnili Hitler, Göring i Ribbentrop, ale ve formátu, jaký byl zvolen, mi přišlo shrnutí všech přítomných Němců do jedné postavy jako vhodné a zároveň se tak tvůrci vyhnuli věčnému problému, koho do role Hitlera. Navíc je známo, že Hitler se během jednání choval hystericky a ani přemíra křiku by v relativně klidném zpracování nepůsobila dobře. 90% ()

monolog 

všetky recenzie používateľa

Doktor Emil Hácha jako hlavní hrdina televizní inscenace? Navíc velmi zdařilé televizní inscenace a ještě k tomu jako kladná postava? Ještě o několik let dřív by to bylo nemožné, ale demokracie a svoboda přináší přeci jen jisté výhody, oproti totalitě. Tento jistě revoluční pohled na protektorátního prezidenta, mnoho desetiletí označovaného jako kolaboranta a zrádce lidu a své země. Pravda však nemusí být jenom černobílá, obyvkle je někde mezi miliony odstíny šedivé. Emil Hácha byl v prvé řadě nemocný a starý člověk postavený před velmi náročné rozhodnutí, jež nemá v našich moderních dějinách obdoby. Nechci nikomu vyvracet jeho názor na Háchovo zrádcovství, to mi nepřísluší. Jen bych chtěl, aby se každý člověk o něm zamyslel. Měl vůbec na vybranou? Co mohl dělat proti tehdy všemocnému silnému Německu? Navíc sám jediný, když v Mnichovu rozhodli čtyři o pátém v jeho neprospěch a bez jeho participace? Jak bychom se rozhodli my? Bojovat a poslat většinu bojeschopných mužů na smrt, sledovat, jak při kobercových náletech by umíraly stovky civilistů, hořely nedocenitelné národní památky jako ve Vídni? Bojovná nálada tehdy věru byla, ale Hitler měl navrch po všech stránkách (technika, lidé, fanatismus). A co je nejdůležitější, za ním stály veškeré světové mocnosti. Kdyby Hácha nepodepsal, pravděpodobně by tu dnes České ani Slovenské republiky nebylo (Slováci prominou, ale jako Čech dávám svou zemi na první místo), protože bychom byli za iniciátora války bráni my. Ne Hitler a Mussolini. Pouze my, přestože naše vláda dělala všechno možné i nemožné, aby k tomu nedošlo. Veškeré "nekřesťanské" požadavky z nacistické strany na odstoupení částí republiky s později i méně jak 50% německých menšin byly splněny, přesto Němci zabrali ještě mnohem víc než jim bylo smlouvou povoleno, k nim se na jižním Slovensku připojili Maďaři a na severní Moravě Poláci. A to podotýkám, že veškeré technické i jiné vybavení, všechny vojenské objekty, nemovitosti atd musely zůstat, kde byly. Kdokoliv by byl zničil nebo přenesl například sklad munice, byl by přinejmenším zavřen do vězení. A o to tu jde. Naše země už ani neměla prostředky na pořádné vedení války (od Mnichova). Hácha byl již tehdy unavený muž, ale snažil se pomoci svému národu tak, jak dovedl. I své prezidentování protektorátu v prvních letech bral velmi vážně, snažil se zlepšit podmínky Čechů, snižovat sankce nácků, pomáhat nám kde to jen šlo, jenže pak přišlo trpké probuzení. Protektorátní prezident totiž nebyl nic. Pouze říšský protektor (např Neurath, Heydrich atd. později nahrazen ministrem pro Č. a Mor. K.H. Frankem) měl veškerou státní moc. Například byl způsobilý svým dekretem zastavit nebo vydat jakýkoliv zákon, když bylo nebezpečí z prodlevy. Ale o té prodlevě si rozhodoval sám. Roku 1943 Hácha odstoupil kvůli zdraví, o dva roky později byl zatčen. Po několika měsících zemřel ve vězení. Ale vraťme se ještě k předválečným událostem. Kdo byl větší zrádce, Beneš, jenž emigroval do ciziny, nebo Hácha, který tu zůstal a společně s republikou prožíval dobré i zlé? Vím, Beneš odjel proto, aby mohl být nastolen nový směr politiky (tedy moci se s říší dohodnout, protože Beneš byl příliš proti) a také vést zahraniční odboj, ale i tak. Hácha byl dle mého názoru jenom figurka, postava, již dějiny rozemlely a zničily její čest a veskrze dobré úmysly a činy. A o tomto je i tato inscenace podpořená skvělým Rudolfem Hrušínským, který v té době sám neměl daleko ke smrti a též byl nemocný a unavený, i když se měl zajisté z čeho radovat. Dožil se svobody, měl milující rodinu z níž nikdo se nestal budižkničemem, byl slavný a obdivovaný. () (menej) (viac)

Wacoslav1 

všetky recenzie používateľa

Strhaný a nemocný Hrušínský ve své poslední roli kdy už na tom od pohledu nebyl dobře, ale zhostil se toho tak jak byl vždycky zvyklý tedy jako prvotřídní profesionál. Vedle něj se pak představí i další herecká esa. Munzar jako fašista dá částečně vzpomenout na svou úlohu z majora Zemana. Humanista a vlastenecký doktor v podání Abrháma i Němec jako ministr který si nechce přidělávat starosti a je to ochotný hrát na všechny strany. Ti všichni dokreslují to co musí prožívat hlavní postava. Jedni do ní hustí podepiš druzí zase aby nepodepsal za žádnou cenu. Ať už to dopadne jak chce tak pro Český národ to příštích šest let nebude dobrý a jak už dneska všichni víme tak Hácha byl spíš než ztělesněním zla tragickým hrdinou dějin jedné velmi pohnuté doby. Každopádně trochu smutné, ale velmi důstojné rozloučení naší alespoň dle mého skromného názoru největší herecké legendy. Nenechte se odradit tím formátem televizní inscenace a jděte do toho. Rozhodně to za vidění stojí obzvlášť pokud máte rádi historii nezaujatým pohledem a ne jenom přes výklad ať už z té nebo oné strany.80% ()

Galéria (4)

Zaujímavosti (4)

  • Do Berlína provázeli prezidenta Háchu jeho dcera Milada, pracovník kanceláře prezidenta Kliment a ministr zahraničí František Chvalkovský. Hácha (Rudolf Hrušínský st.) také neutrpěl srdeční záchvat za přítomnosti šéfa Hitlerovy kanceláře Otto Meissnera (Luděk Munzar), nýbrž při rozhovoru s maršálem Hermannem Göringem. Jmenován není ministr (František Němec), podle okolností by mělo jít právě o Chvalkovského. Postavy lékaře a komorníka Kouby jsou z tohoto hlediska smyšlené. (Robbi)

Reklama

Reklama