Pred súmrakom

Viděl jsem těsně po skončení Before Sunrise a v prvních chvílích jsem se trochu lekl, že se nepovedlo atmosféru zopakovat. Naštěstí každá pronesená věta dostane postupem času smysl, každá ledabylá průpovídka může dostat jiný rozměr a najednou Celine řekne "To kvůli té zatracené knize..." a já se rozpadnu na molekuly tak jako Jesse. Druhé zhlédnutí navíc povyšuje Linklaterovo dílo na nezapomenutelné a ve svém vyzrálejším, ale o nic méně kouzelném duchu vyprávění o ztrátě iluzí a životních zkušenostech dokáže popadnout diváka a naplnit ho až po okraj emocemi a prožitky. (30.01.2006)

Zatímco první díl je tak trochu naivní a lehce nedotažený, dvojka je naprosto dokonalou reflexí „vztahu po vztahu“, dalším krůčkem na cestě životem, ve kterém se dvojice sympatických protagonistů s naprostou nenuceností věnuje životním pravdám prostřednictvím vlastních reakcí. Ten film je očividná zkušenost, jehož rafinovanost dokonale podtrhuje otevřený konec. Kdyby se tvůrci tu rošádu myšlenek a pocitů snažili nějak zafinišovat, naprosto by zabili to kouzlo neurčitého. Takhle to má tečku, na kterou se nezapomíná. „Já vím“… (07.07.2008)

O trochu snesitelnější než o 9 let starší film Před soumrakem. Taky je to o 25 minut kratší. Ale i tak je 75minutový dialog o hovně celkem silný kafe. Za těch 9 let se Julie Delpy stala ještě méně přitažlivější, zatímco slizák Ethan Hawke méně slizký. Asi za to přihodím hvezdu, ale stále si myslím, že jestli je tohle romantika, tak já jsem krocaní prdel. Doufám, že za pár let se nedočkáme třetího dílu z Minsku. .... EDIT: Na má slova došlo, ne Minsk, ale Řecko, ale šanci tomu nedám ... (18.08.2010)

Je až neuvěřitelný že tenhle film nenudí, i když to má jenom 80 minut, tak je to celkem dost na to že ve filmu je jenom jeden dlouhej rozhovor a nic jinýho se tam neděje. V podstatě celej film stojí a padá na výkonech Ethana Hawkea a Julie Delpy, který sice nepředváděj něco výjmečnýho, ale ten rozhovor v jejich podání docela i zaujme, i když zrovna na takovýhle filmy moc nejsem, ale to hlavní co je na tomhle filmu nejlepší je skvěle napsanej scénář, ale přece jenom poslouchat celých 80 minut pořád skoro totéž, tak už to postupem času začíná lízt na nervy, ale i tak si film udržuje svuj nadstandart a ty 4* si zaslouží (10.06.2005)

Věřím, že když se člověk kouká na tenhle film a potom ho má hodnotit nebo o něm něco napsat, tak vždycky bude psát o svých vlastních pocitech. Je tady hodně komentářů, které honosí příběh a zachycení reality, další zase zatracují nesmyslnost námětu... Nechci lidem brát jejich názor (což bych stejně nemohla udělat), ale myslím si, že ve skutečnosti se v jejich hodnocení hodnotí jejich vlastní já, jejich vlastní bytost, vlastní představy, vlastní přístup k životu. Film sám o sobě představuje jenom jakousi platformu pro naši vlastní mysl. Zrovna teď jsou skoro tři hodiny v noci, ale já bych nemohla jít spát a říct si, že ten komentář napíšu až zítra. Jistě, možná že zítra si sednu a opravím to, co jsem teď s mžourajícíma očima napsala, ale nemohla bych prostě vypnout svoje myšlenky a jít si lehnout a přemýšlet až zase potom. Všechno, co se mi honí hlavou, chci napsat teď, protože ten film ve mně svým kouzlem probudil touhu přemítat, hloubat, možná představovat si, co bych dělala sama, jestli bych se zachovala "líp" nebo "hůř" než hrdinové po tak dlouhé době, nebo prostě jen "jinak". Takže se mi ten film líbí, protože se mi líbí o těch věcech přemýšlet. Líbí se mi představovat, že ne úplně všechno, co řekli, byla pravda, a potom hádat, co tedy nebyla pravda a co ve skutečnosti chtěli říct. Takže ve skutečnosti mi tenhle film prožitkem připomíná čtení knihy než cokoliv jiného - ale je pravda, že každá knížka není pro každého a některé prostě baví číst jen někoho. Jenomže pokud to nezkusíte, tak nezjistíte, jak to je. ♥♥♥ (13.09.2008)