Růže

Kdybych měl film hodnotit jen podle příběhu, řekl bych nic moc a dal bych tak maximálně tři hvězdy, ale jakmile vyjde skvělá Bette Midler na pódium, jako bych se díval úplně na něco jiného. Hraje a zpívá naprosto skvěle a životem zklamané ženě, která se sama pozvolna žene do záhuby, dokázala vtisknout opravdu všechno, co se vtisknout dalo. Hudební a herecký zážitek se vším všudy a solidní čtyřka. (01.08.2014)

"Hipísácky" otevřenému portrétu unavené, vnitřně vyhořívající, (sebe)destruktivní rockové hvězdy pevným hlasem vládne naprosto autentická Bette Midler. Svou rozpolceností v nemožnosti spojit "sex, drogy & rock'n'roll" s normálním životem (láskou) si získá naše pochopení, přestože žádnou zulíbáníhodnou bytůstku nepředstavuje. (26.09.2017)

Napriek tomu, že vo filme sledujeme len pár posledných dní zo života speváčky Rose, dozvieme sa o nej všetko podstatné. Bez pomoci retrospektív, bez objasňujúceho sprievodného hlasu. Klobúk dolu. Plus platí, že The Rose nie je film o bezohľadnosti hudobného priemyslu, cicajúceho prostriedky svojho bohatstva do morku kostí. Skôr štúdiou seba-deštruktívnej osobnosti, uväznenej v absurdnej posadnutosti za naplnením amerického sna o úspechu a uznaní a zároveň túžby po najobyčajnejšom ľudskom cite. Len vo vzácnych chvíľach idú obe polohy ruka v ruke, inokedy to majú na striedačku, hlavne sa však v princípe a dlhodobejšej perspektíve navzájom vylučujú. Málokomu sa podarí získať si priazeň miliónov a lásku jedného zároveň... A niekde na pozadí sa vám po dopozeraní tohto snímku možno začne vynárať tiež otázka, o čo je horšia feťáčka skapíňajúca v tmavej uličke, od tej istej feťáčky, na ktorú sa usmialo šťastie a aspoň na chvíľu zažiarila na pódiách... či vlastne o čo je tá druhá lepšia. Dosť hustý potenciál na jeden nenápadný hudobný film. (27.06.2006)

Janis Joplin byla možná předobrazem Rose, ale maximálně tak v tom, že to byla ne příliš pohledná rocková zpěvačka, která se ufetovala k smrti. Jinak mohl být totiž předobrazem Rose v podstatě kdokoliv jiný z této branže (ve skutečnosti mi nejvíc připomínala kombinaci Courney Love a Dee Snidera). Film samotný nebyl vůbec špatný, ale k dokonalosti mu něco chybělo; bylo to takové trochu plácání se odnikud nikam a chvílemi se dostavovaly i pocity nudy. Ty byly nicméně pokaždé rozptýleny scénami z pódia, při nichž předváděla Bette Midler (kromě jiného držitelka čtyř cen Grammy) fantastický výkon. (26.08.2011)

Rose je v podstatě taková ta klasická hudební story. Sebedestruktivní rocková jízda vedoucí k očekávanému konci s manažerem, co ždíme dokud to jde a s poučením, že peníze ani sláva vám štěstí nepřinesou. A hrdince ho nepřinese ani chlap, který je skoro svatý, ale nakonec ani on to neustojí. Ovšem trumfem je Bette Midlerová. Ta mě prakticky v žádném filmu nezaujala, jako zpěvačka má tři známé cajdáčky (From a Distance, Wind Beneath My Wings a Rose), které nejsou špatné, ale nestrhnou. Jenže to co tady předvádí, tomu se dá říct životní role. Její Rose jede na 200%, je chvíli ošklivá a chvíli svůdná, sleazy, vulgární, psychopatická, milující, ožralá a demolující i naprosto emotivní (ten telefonát rodičům...). A k tomu ještě zpívá a jak! Dokonalý rockový projev, úžasná šou na pódiu, nadupané i prožité songy... no zkrátka úplně něco jiného než co jsem od ní zatím slyšel. Ta titulní/titulková Rose se k tomu co zazní k filmu vlastně ani nehodí (no vlastně ona nevznikla pro film). Každopádně 4* hlavně kvůli herečce, ten její výkon (debutový!) si zasloužil Oskara. (09.11.2023)