Braček, kde si?

To bylo krásný. I přes těch několik drsnějších scén neuvěřitelně laskavý filmeček, ve kterém vidíte krávu na střeše, zúčastníte se sjezdu Ku Klux Klanu a zamilujete se do Bluegrassu a Gospelů. Neuvěřitelně silný a výtvaně úchvatný film s výborným Clooneym, Turturrem, Blake Nelsonem i všemi ostatními. (03.07.2006)

Scénáristické bloudění tčřicátými léty, ve kterém záměrně absentuje pevná příběhová osa a postavy směřují za glorifikovanými morálními hodnotami překonávaje přitom nahodilé překážky a proměnlivé motivace. Coenovci ukazují velmi vtipně a nápaditě prostředníček zastaralým společenským hodnotám, které vyústily v největší hospodářskou krizi v dějinách, a jejich postavy se opakovaně zbavují okovů a unikají vstříc budoucnosti, která jim coby dětem nového věku nabízí postupně duchovní i úřední očistu a záchranu. Nesrší to sice vtipem ani zdaleka tak, jak by bylo vzhledem k potenciálu celého námětu a tvůrčí výřečnosti Joela a Ethana zdrávo, ale díky neskutečně energickému uchopení, překrásné stylizaci, hercům a jednomu z nejlepších dobových soundtracků vůbec z toho nelze spustit oči a neužívat si každý z té dlouhé řady originálních uměleckých voleb a postupů. Navíc Clooney je děsnej frajer a třicátá léta americká nejsou jen O myších a lidech, ale také o ropuchách, gangsterech, pomádě a krávách na střeše. Ani se mi věřit nechce, že je Coeni na vlastní kůži nezažili... 80% (05.02.2017)

„Sysla?“ Díky nenucenosti, s jakou Coenovi zasazují trojici pologramotných blbečků do rámce prapředka všech příběhů o návratu, bych neměl problém uvěřit, že Homér byl slepý černoch, který v čase hospodářské krize na drezíně drandil americkým jihem. Sebe-vědomé těžení z faktu, že většina hollywoodských narativů stojí na oddyseovském půdorysu, je odvážné, ale samo ještě kvalitní film nezajišťuje. V jednotlivostech zábavná, v detailech výstižná reminiscence starých časů, starých filmů a hodně starých mýtů po celou dobu marně hledá rytmus, tón i téma vyprávění. Trio hrdinů, kteří ztratili kontrolu nad vlastními příběhy (zato zjistili, že mohou měnit příběhy druhých), navenek každou chvíli míří jiným směrem, a zřejmě bychom jejich konání také měli průběžně posuzovat s rozličnou vážností (od Jsem uprchlý galejník přes Bonnie a Clydea ke Three Stooges). Jak je ale lze brát vážně, když nejprozíravější z nich, na němž komplet stojí nepatřičně nasládlý poslední akt, má jasno nanejvýš v tom, kterou pomádu si chce napatlat do vlasů? Konzistentní je Bratříčku, kde jsi? nakonec pouze svým „vyšisovaným“ vizuálem (Deakinsova kamera je vůbec parádní) a ohledáváním kořenů americké pop-music, což z něj dvakrát žhavého kandidáta k opakovanému sledování nedělá. 75% Zajímavé komentáře: ScarPoul, Jordan, classic (29.03.2018)

První, co musí každého upoutat je skvělá práce s kamerou, barvami, filtry, náladou a skvělá stylizace, následuje úžas z výborně vybrané hudby a pak zjištění, že tenhle film není ani náhodou komedie. Pár úsměvných situací se sice najde, ale společný jmenovatel děje je hlavně absurdnost (v tom nejlepším slova smyslu) a jakási "parodie" na spoustu zavedených filmových schémat a klišé. Ústřední trojice uprchlých vězňů je neodolatelná, v čele s přičmoudlým Clooneym. K dokonalosti sice ještě kousek chybí, ale i tak krásných čistých 80%. (16.06.2007)

Filmu nemám prakticky čo vytknúť. Milujem príbehy zasadené do dvadsiatych a tridsiatych rokov minulého storočia a v tomto snímku je atmosféra za hospodárskej krízy perfektne vykreslená. Výkony všetkých protagonistov sú parádne a všetkým dominuje svojím výkonom George Clooney. Tu dokázal, že úloha v absurdných príbehoch pánov Coenovcov mu sedí úplne skvele. A song Constant Sorrow sa pamätá navždy. (13.01.2015)