Millerova križovatka

Naprosto nečekaně jedni z nejlepších Coenů a snad i možná nejlepší gangsterka, kterou jsem viděl. Hlavní síla Millerovy křižovatky je nejen v klasické coenovské atmosféře, ale i v minimalistické výpravě, která díky perfektním detailům vlastně několikanásobně předčí jakoukoliv rozmáchlou megavýpravu a způsobí divákovi mnohem autentičtější prožitek. A v neposlední řadě skvělá postava hlavního hrdiny, který zdánlivě nezúčastněným chováním proplouvá celým filmem a podporuje tak celkové vyznění krásné coenovské atmosféry. 9/10 (10.11.2014)

Tu je vidieť, že bratia Coenovci sa radi držia v minulosti. Retro Millerova križovatka odohrávajúca sa v období prohibície je ďalší z ich naozaj podarených filmov, ktorý obývajú výborní herci a kde je skvele vystihnutá dobová atmosféra. Škoda prílišnej ukecanosti snímky. Ale akčná scéna v ktorej Albert Finney zmasakruje partiu gangstrov nemá chybu. Je to výborná gangsterka, ale niečo mi tu chýbalo. Proste na Goodfellas z rovnakého roku to nemá. (03.02.2015)

První Coeni, kteří mně dokázali relativně zaujmout. Dějově výtečně propletená a herecky slušně zahraná gangsterka, která se ubírá naprosto jiným směrem než klasicky lineární Scorsese a jemu podobní tvůrci, kteří zásobovali v této době mafiány filmový trh ve velmi pravidelných dávkách. V tomto případě si sice většinu pro sebe vezme geniální Gabriel Byrne, ale ani takový Albert Finney a jeho už zmiňovaný "terminátoří" kousek stojí za vidění. Nic převratného, nicméně v rámci žánru určitě nutnost. (27.09.2007)

První hodinu jsem jen nevěřícně kroutila hlavou. Toto, že má být retro? Ten civilní a ryze současný Gabriel Byrne? Ty dívčiny se špatnou trvalou? Ne, rozhodně nelze ignorovat fakt, že meziválečná doba je tu dělaná za pomoci šlí, zmačkaných buřinek a rádoby gangsterské zápletky prošpikované intrikami. A přitom stačilo tak málo... (22.10.2011)

„Up is down, black is white.“ Zhruba po deseti letech jsem si znovu střihnul nikam nespěchající gangsterský klenot bratří Coenů, opírající se o velmi chytrý scénář a originálně vzdávající hold literárnímu směru Hard-Boiled School Dashiella Hammetta, jehož romány Rudá žeň a Skleněný klíč z přelomu dvacátých a třicátých let minulého století je Millerova křižovatka inspirována. Coenové přispěli svým nezaměnitelným rukopisem jako stvořeným pro žánr noir a navíc se mohli tradičně spolehnout na bezchybné výkony celého hereckého ansámblu. Boxovací pytel Byrne, stojící jako dopravní policajt ve středu Miller´s Crossing a manipulující dopravou všemi směry, Femme Fatale Harden, přesouvající sexuálními dovednostmi gangsterům mozky do jiných částí těla a hlavně naivní irské kápo Albert Finney, řádící s Thompsonem o bezedném zásobníku jako John Matrix. Mezi zajímavostí patří bezesporu to, že pro roli Eddieho Dána byl původně zamýšlen Peter Stormare (postava by se pochopitelně jmenovala The Swede), či pár vteřin trvající štěk Sama Raimiho (policejní pistolník před Sons of Erin Club). Vždycky se snažím vložit citát z filmu, který by nejlépe charakterizoval jeho podstatu, či můj vztah k němu, ale dnes bude ten význam přesně opačný: „If I never see him again, it would be soon enough..“ (28.07.2009)