Tvrdá osma

Každý režisér musí mít svůj debut a především u vyhlášených režisérů je velmi zajímavé sledovat jejich posun od jejich prvotiny po nejnovější snímky. Pro Paula Thomase Andersona byl jeho první snímek právě Gambler neboli Hard Eight. Už u Gamblera je poté vidět výrazný Andersonův styl, přesto je ale na Gamblerovi poznat, že to není v rámci jeho filmografie vrchol a především, že má k dokonalosti víceméně opravdu daleko. Už u svého režijního debutu PTA předvedl svůj silný režisérský rukopis a především dokázal, že hlavní síla jeho filmů tkví v jeho scénářích a následně v do rolí skvěle padnoucích herců. U Gamblera je to především perfektně zvolený Philip Baker Hall, který se stal tím hercem, který nikdy nebude hvězdou ale filmový divák u něj začne tušit povědomý obličej. Je tu výborný John C. Reilly, velmi dobrá Gwyneth Paltrow, skvěle padnoucí Samuel L. Jackson a především Philip Seymour Hoffman. Sice jen ve formě camea, jeho scéna je ale nejenom nejlepší scénou filmu ale zároveň definitivně položila základy proto aby se stal Hoffman Andersonovým dvorním hercem, kterého PTA obsadil do většině svých filmů do doby Hoffmanovy smrti. Ohledně Gamblera mám především dramaturgické výtky a to především co se týče faktu, že i když film trvá pouze 100 minut tak je vlastně v několika momentech vyloženě tempově mrtvý. Velký plus dodává závěr filmu, který v sobě má sílu a funguje jako to správné emocionální vyvrcholení všeho toho co se dělo předtím. Předtím je tu několik vyloženě přetažených sekvencí a někdy film obsahuje vyloženě taková místa, která ani nepůsobí nějak výrazně pocitově. Dost možná je na vině fakt, že měl být film brutálně z původní verze zkrácen a místo delší a smysluplnější verze dorazila verze tato, která má sice silný emoční závěr, všechno předtím je ale oproti tomu úplně studené a bezcitné. Už u Gamblera je poznat, že je PTA člověk co má talent. Silný schopnosti u psacího stolu, silnou režijní ruku a velmi ukázkově umí pracovat s hereckým ztvárněním jednotlivých rolí. To všechno dělá z Gamblera dobrý film, který ale zároveň má spoustu chyb a řadí se společně se Skrytou vadou k těm nejslabším Andersonovým filmům. Ve finále ale vlastně ani ne tak proto, že by byl Gambler špatným filmem. Spíše proto, že PTA poté chytil novou vlnu a začal (většinou) točit filmařské povedené až výborné pecky. Gambler tak slouží především jako slušná ukázka toho jak tento režisér začínal a rozhodně to není film, který by se měl Anderson pokusit smazat ze své biografie. Zároveň ale rozhodně ani zdaleka nejde o jeden z nejlepších režijních debutů všech dob.... (29.08.2020)

Když nasadíme artové dlouhé záběry a dialogy o ničem, nesvědčí to o noirovosti. Svědčí to prostě o snaze natočit artový film s dlouhými záběry a dialogy o ničem, kde doufáme, že prostředí (zde kasin) vytvoří samo tu správnou atmosféru. Do toho dáme pár zdrchaných existencí, únos, pistole, to by bylo, aby to nezabralo. Jenže ono to postrádá nějakou nosnější myšlenku, a nejen to, postavy se co chvíli chovají jinak, než před chvílí, a ty vymyšlené extrémní situace jsou zde nakonec spíše k smíchu, protože nevyplývají ani náhodou z potřeb a charakterů postav. Navíc je to skutečně celé natočeno hrozně nudně a ta proklamovaná pointa nijak překvapivá v podstatě není (když se nad tím člověk od začátku zamyslí, je mu i skoro jasná). (20.09.2012)

Holt ne všechny staré hříchy jdou odčinit. Své by o tom mohl vyprávět stárnoucí hazardní hráč Sydney, který coby „náhodný“ kolemjdoucí pomůže loserovi Johnovi, který se topí v nejčernější mizérii. Až posléze vyjde najevo, proč se o smolaře a tragického snílka tak stará a proč je vstřícný prakticky při kterékoliv příležitosti. Celovečerní debut Paula Thomase Andersona je minimalistickým kusem, který to měl směrem k divákům těžké – Anderson šel urputně proti produkční společnosti, která jeho práci přestříhala, zatímco on svou verzi na vlastní pěst poslal výběrové komisi MFF v Cannes. A zřejmě odtud pramení jeho lpění na absolutní tvůrčí kontrole. Každopádně to, že umí hrdiny zabořené v životní mizérii, už nějakou dobu víme. Zároveň je vláčí podivnými náhodami a absurdními situacemi, u kterých se (neznalý) divák může cítit, že se právě probudil po nějakém bouřlivém večírku. Škoda, že tentokrát neudržel divákovu pozornost až do konce, výsledek trpí jakousi nedotažeností. Herecky ale rozhodně vydařené. (04.04.2022)

Celovečerní debut mého oblíbence PTA ještě přirozeně nedosahuje takové vyzrálosti a dějové ucelenosti jako následující Boogie Nights nebo Magnolia, nicméně už zde lze najít zárodky Andersonova vypravěčského mistrovství a zejména ohromně vyvinutou intuici pro výběr herců. Dějově je to něco mezi tarantinovkou a coenovkou, po formální stránce jde o poctivý devadesátkový film s nezaměnitelnou hudbou a atmosférou. [65%] (29.11.2020)

Hodně zajímavý Andersonův debut, který mě bavil hlavně ve své první půli, která dokonale vystihovala atmosféru kasín a dobré hry. O postavách se to navíc člověk dozví jen to co potřebuje, což je v tomhle filmu docela plus. Škoda jen, že v druhé půlce, se tam Anderson pokouší namáčknout cosi jako příběh a to už tak úplně nefunguje. Režie je ale pořád výborná a herci jsou bezchybní (vedle famózního Halla zaujme hlavně mladý John C. Reilly). (08.09.2011)