Zbohom buď, láska moja

Standardní chandlerovka. Číst jsem je sice nikdy nezvládal, ale Robert Mitchum se mi v roli Phila Marlowa líbil. Ale ani na detektivky se neumím dívat jako na nějaký celek, v němž - pokud je člověk trpělivý - se všechno vyřeší. Dívám se na ně spíš jen jako na sled lepších či horších obrazů; mylsím, že ty lepší zde převládly. (11.03.2022)

Skvělá noirovka se všim všudy - správně zamotaný příběh, kde člověk musí dávat bacha, aby se neztratil, temná atmosféra prosluněného LA, podivný postavy od alkoholiků, přes zkorumpovaný policajty až k šílený bordelmamá a femme fatale a hlavně za svým cílem neústupně si jdoucí Philip Marlowe, kterej střílí jednu cynickou hlášku za druhou a i přes zkaženost prostředí, ve kterém se pohybuje, se pořád drží svých morálních zásad, ať se děje, co se děje. (29.10.2015)

Neznam Dicka Richardse, ale tohle se mu prilis nevydarilo, rekl bych... Film se knizni predlohy drzi pouze pomerne volne, presto zadny zasadni moment nechybi. Potesila Sylvia Miles v roli Jessie Florian, a nejlepsim momentem filmu je, kdyz dostava Marlowe (Mitchum) fackovanou od Kate Murtagh... :-) To jsem se fakt pobavil, ale na jeho miste bych samozrejme bejt nechtel... 4- (15.03.2010)

Mitchum teda trochu moc starý na tuto roli už je, ale jinak film vcelku šel. Atmosféra OK. Problém jako se všemi adaptacemi chandlerovek a vůbec knih obecně - moc se vynechává, moc se spěchá. Aspoň že konečně krev je vidět a obecně realističnost hereckého projevu se v roce 1975 blíží tomu, o čem drsná škola byla. Vždycky jsem měl problém se spojením hardboiled school a film noir. Hardboiled school = realističnost, drsnost, syrovost. Filmy 30.-50. let (a proto bohužel i všechny noiry) = přehrávání, vzdychání, postavy hroutící se k zemi jako loutky, bez kapky krve. V tomto má tento film vcelku navrch a proto hvězdička navíc. Celkově za 4*. (14.08.2013)

Román jsem nečetl, a i kdyby, ... porovnávat, myslím, není na místě. Ovšem atmosféra a hudba tohoto filmového zpracování mě osobně příjemně překvapily. Obsazení v jednotlivých rolích je pro mě nadmíru přijatelné a stáří herců je zvolené přiměřeně stáří literární předlohy. Zkušené "tvrdé detektivní chlapíky" té doby v Americe přece snad ani není možné si představovat jako mladíky nadupané zkušenostmi a drsností. Vždy platí: naše vlastní představivost při čtení jakékoliv literatury je poněkud odlišná od představivosti scénáristy a režiséra, kteří se snaží o vyjádření ducha a atmosféry té které knihy ve svém filmovém zpracování. A je to pak o tom, jak moc nebo málo se naše představivost shoduje s tou jejich a nakolik se přizpůsobíme. (06.10.2008)