Neznesiteľná krutosť

Cary Grant současnosti jako rozvodový právník svádí klientku svého protivníka. Další variace na téma: "Kdo koho dřív převeze" s příměsí coenovské poťouchlosti. Clooney navíc boduje se svými zuby mnohem víc, než jsem kdy čekal. Coeni změnili svůj žánr, což jim vůbec nebylo ke škodě. Inteligentní a vůbec po čertech vtipná komedie. (23.02.2009)

Tenhle snímek jsem si pouštěl s velkou nejistotou, protože vše s podpisem Cohenů, co jsem dosud viděl, bylo neskutečný brak. Tohle ne. Uznávám, v určitých momentech jsem se obával, že UŽ je konec a mé předsudky se vyplnily, ale pokaždé následoval nějaký zlom a komedie neztrácela pointu. Takže v součtu mě Clooney a Catherine (a Geoffrey Rush) pobavili na 70%. (26.04.2010)

Mé první zklamání z dílny Coenovic bratrstva. I tak je to na 60%, což je pro spoustu "tvůrců" nesplnitelný sen...tedy byl by, kdyby někoho z nich ty moje kecy zajímaly;) No, přátelé moji milí, jak se to mohlo stát? Roztomilá tak trochu "bitch" Catherine Zeta, prohnilý a "láskou" zmámený Clooney, "rich Texan" Billy Bob, okolo všeobecná řemeslná kvalita, tak co to sakra...? Nevím, neznám, nechápu, ale když vám ze sta minut děje přijde fakt vtipných jen pět (všechno s Clooneyho bossem, sípák Joe a pak to, co souvisí s Billym Bobem), je to prostě na solidní výsledek málo. (23.03.2010)

Bratři Coenové se odpoutali od svých temných černohumorných příběhů a pro radost (a hravost) si natočili romantickou komedii, která je snesitelně krutá, staromódně rozverná a „hawksovsky“ úderná. Právě komedie Howarda Hawkse především pak Jeho dívku pátek, mi Nesnesitelná krutost velmi připomínala, čemuž napomáhá i angažování George Clooneyho a jeho využití s vědomím, že tento herec je Cary Grantem naší doby. Clooneyho groteskně rozverné výstupy a mimické herectví jsou v některých situacích totožné s těmi Grantovými a ne, nechci Clooneyho obviňovat z „opisování“, naopak jsem rád, neboť dle mého každé filmové období potřebuje svého „Granta“ a neznám nikoho lepšího, než je právě Clooney, kdo by mohl převzít jeho odkaz. Proto tak moc zbožňuji i jeho značně nedoceněné Tvrdé palice, které mají s tímto filmem nemálo společného. Poté, co se na scéně objeví i Clooneyho protihráčka/milostný objekt v podání Catherine Zeta-Jones, jsem si zase nemohl nevzpomenout na společné projekty Sophie Loren a Marcella Mastroianiho (např. skvělý film Škoda, že je to taková potvora), které právě těžily ze skvěle sehraného ústředního páru, kterému byste věřili jak milostné vzplanutí, tak i souboj na ostří nože. A to je právě případ i spolupráce Clooneyho se Zeta-Jonesovou, přičemž scénář nabízí dostatek od obojího – milostné linie i inteligentního souboje…avšak k tradiční romanci má Nesnesitelná krutost opravdu daleko, nezapomínejme, že se jedná o film bratří Coenových, jejichž filmy nejsou nikdy tradiční. _____ Proč se Nesnesitelná krutost dočkala tak chladných ohlasů? Jednoduše proto, že se jedná o film, který nynější generaci nabízí něco staromódně vystavěného, co má velmi blízko k „těm černobílým filmům“, kterých se v dnešní době spousta lidí štítí. Stejným případem je i další Coenovic film – Lupiči paní domácí. Mě jakožto filmového nostalgika a fanouška Caryho Granta i jeho nynější reinkarnace – George Clooneyho – tento film velmi potěšil a záliba bratrského dua v bizarnostech, detailech charakterizujících postavy (Clooneyho posedlost vlastním chrupem…co s těmi zubaři Coeni furt mají?) a nekompromisním zacházením s osudy svých postav mě nikdy nepřestane nudit. Jestli tito Coeni pro vás nejsou dostatečně „coenovští“, pátrejte pozorněji…jejich styl v tomto filmu nechybí, jen je vzhledem k žánru a nostalgickému tónu značně umírněný. 80% (23.03.2010)

Je pravda, že bez Clooneyho, kterému tato vyhroceně komediální až sebeparodická poloha sedla překvapivě výborně a Zety-Jones, která je zde opravdu ikonicky snímaná (tehdy ještě po právu), by to byl pouze průměrný, lehce zlomyslný film. Osobně mě hodně bavila ještě do absurdna vytahovaná linie o Masseyho smlouvě (a jejím trhání), naopak za neuvěřitelně otravnou, tisíckrát viděnou scénu s Clooneyho vrcholně trapným proslovem a ještě trapnějšími prostřihy na tupé, malomyslné ksichty jeho posluchačů (měly působit zamyšleně a oduševněle, uvědomujíc si svůj dosavadní mrzký život) a následným klišovitým "postupným" potleskem, by si milí bratři zasloužili pořádný výchovný záhlavec. Tohle se nedělá! Žádnou podvratnost jsem tam totiž nepostřehl, stejně jako v občas nepříjemně patetické Burwellově hudbě (která měla asi upomínat na klasický Hollywood - Alfred Newman, Dimitri Tiomkin), ale nefungovalo to. (08.04.2014)