Dáma ví, kdy přijít

Inscenační dílo na který bych se bez přemýšlení vypravil i do divadla. Setkání dvou zcela odlišných lidí jak povahově a osudově, tak i v myšlenkách o další své budoucnosti a životní dráze. Vzájemné ovlivnění svého pohledu na věc s přehodnocením veškerých svých myšlenek je vlastně takovým lidským zázrakem, který nedokáže jen tak leckdo. Na tomto příběhu je velice zřejmé, že jeden bez druhého by to vůbec nedokázali. O to víc dokáže chytit za srdce závěr celého příběhu. Pavel Zedníček v roli lumpa sice chvílemi přišel nevěrohodně, ale to je snad jen tou televizní optikou. Eduard Cupák je v tomto případě kapitola sama o sobě. Člověka s nevyléčitelnou nemocí ani nemusel hrát, protože v době natáčení skutečně nemocný byl a snad dokonce i údajně trpěl bolestmi. O to více je jeho výkon nejen naprosto věrohodný, ale s ohledem na zdravotní stav i neskonale udivující. Naštěstí to nebyla role úplně poslední a tak i pro něj byla tato slova více než čarovná. "Trpělivost ta dáma ví kdy přijít, neb nikdy nestalo se by zmeškala svůj čas." (16.12.2015)

Velice silná inscenace, která stojí na hlavních představitelích hlavních rolí Eduardovi Cupákovi a Pavlovi Zedníčkovi (to jeho stálé odfrkování nosem už mě taky lezlo na mozek, haha). Výborné nasvícení interiéru chalupy má úzasnou auru. Začátkem 90. lét vzniklo pár skvělých televizních her, včetně Dámy, která ví, kdy přijít. A kdo že je ta Dáma? Dozvíte se v tomto dramatickém příběhu v režii Dušana Kleina a scénáristy Ladislava Pecháčka (jejich spolupráce je vždy zárukou kvality). (21.12.2015)

Two man show!Nádherné představení dvou chlapů kteří si přes počáteční oťukávání mají co říct a nakonec vše přeroste v něco hlubšího.Čmaňa zahrál krimoše moc hezky,to jeho posmrkávání bylo hodně povedené:-))Výkon E.Cupáka je pohlazením na duši.Poslouchat jeho libozvučný hlas je pohádka.Hrál zde člověka se zásadami,jehož svět a všechny věci mají své místo.Postupem času si na svoji stranu získa, loupežníka Čmaňu a vznikne mezi nimi kamarádské pouto,které bohužel zůstane tzv.nenaplněno.Bohužel,zásah shora:-((( (11.03.2014)

Dva lidé v jedné chalupě. Dva lidé a každý ze zcela jiných poměrů. Ten večer se setkají za absurdních okolností. Jeden se bojí budoucnosti a jeden minulosti. Jeden je vězeň a druhý doktor – každý z nich má zcela jiné zkušenosti a jinak se kouká na svůj život i svět. Přesto ten večer dokáže jeden druhého ovlivnit a snad i poupravit svůj pohled na určité věci. Smutné události v pozadí ještě více tlačí do střetu oba zůčastněné. Takové chvilky jsou vzácné – člověk se otevře a nechá sebe i druhého užít si naprosté upřímnosti. Obsazení skvělé – Cupák sebekritický, vysmívající se smrti do tváře a Zedníček jako mukl v lidské jednoduchosti. (02.06.2015)

Tohle že je televizní film? Tak okamžitě přehodnoťte všechno, co jste si dosud mysleli o televizních filmech. Mezi televizními filmy naprostý zázrak. To, co předvádí Eduard Cupák, se zapsalo nesmazatelně do historie české kinematografie. Cupák v roli inteligentního stárnoucího muže, který je smířen s osudem, postupně přetváří primitivního zlodějíčka v podání Zedníčka v chápavého a vnímavého muže. Snad nejhlubší zážitek, který jsem kdy před televizní obrazovkou měla. (23.06.2011)