Zbytečná krutost

Právě jsem komentoval Body Heat a označil ji za staromódní detektivku. A Coenové píší a točí detektivky moderní. V čem je rozdíl? „Objev“ spočívá v tom, že zločiny většinou páchají nanejvýš průměrně chytří lidé. Takže znervózní, leccos zpackají, skoro vždy něco nevyjde, prostor dostává náhoda, omyl, nedorozumění, ba i humor. Literatura, jako obvykle, byla napřed, již tak od šedesátých let. Coenové v osmdesátých letech patřili k prvním, kdo takové detektivky filmovali. --- Dávám tomuto typu přednost, připadá mi mnohem realističtější a tedy působivější. A tahleta je opravdu dobře zapletená. Coenové navíc dokáží diváka vtáhnout do děje, do pocitů jednajících postav. Představovat si sám sebe jako Hercula Poirota je vábivé a dětinské. Na druhou stranu, objevíte-li přizabitého chlapa, o němž jste přesvědčeni, že ho postřelila vaše partnerka, to je, panečku, kaše docela jiná! Co teď? Dorazit ho lopatou? To není tak snadné, že? --- Takže, tohle je „jenom“ detektivka, ale silná, působivá. Byl jsem naprosto spokojen. (30.10.2011)

Za málo peňazí veľa muziky! Coenovci sa ako prvopočiatkoví indie tvorcovia zamerali na akési sondy do myslí psychopatov a ľudí na hrane, ktorým predchádzalo náročné detstvo, možno posrané manželstvo a nezvládnuteľný temperament. Ich debut je plnokrvný entuziazmom a každučkým políčkom, plynulosťou strihu, venované osudom postáv, od ktorých sa veľa žiaľ nedozvieme, o to intenzívnejšie príbeh pohlcuje a nepustí. Využili západný americký vidiek a vedome sa inšpirujúc veľkými autormi zosobnili nové formy napätia a dodali im nenormálny naturalizmus, pretavili konkrétne kroky a výsledok je vskutku perfektný. Ťažko z neho (z pohľadu nezaujatého i zaujatého diváka) pocitovo šlo nevnímať pole deja, priebeh, ťažko bolo v určitých fázach zadržiavať dych, avšak trošku ma zaráža fakt, že mne osobne nepravdepodobnosť vo filme nevadí, ale nelogickosť áno. A tu ich pri odbavovaní dôkazov a svedkov bolo dostatočne a mierne defraudovali ich umelecký odkaz. Avšak málokedy postrehnete tak kvalitný poctivý triler, s toľkými inteligentnými vyjadrovacími prostriedkami a alternatívnym náhľadom mimo reálneho bipolárneho konceptu - polícia, lupiči. Možno je to údel námetu (Zapadákov sčasti podobný prípad), ale od dokonalosti to málinko odráža. Čo mi ale z mysle nedokáže odísť je Burwell klavírový motív (Angelo Badalamenti dozaista ovplyvnený) a práca so zvukom a najmä svetlom. Ako vyšitá nadstavba klasickým noirom, sprehľadnená a usúvzťažnená tematicky a dobovo o 20 rokov vpred a z mestských ulíc na okraj sveta. Výborný film, rád sa k nemu vrátim. (20.07.2016)

When things go wrong… K poznání, že nevěra se nevyplácí a problémy s komunikací mohou mít fatální následky, docházejí postavy Zbytečné krutosti brutálně přímočarou cestou. Coeni ohlodali konvence filmu noir až na dřeň. Nezdržují se uvedením do děje a představováním aktérů, o nichž víme všehovšudy jen to, jak se jmenují (a že Ray sloužil v armádě, čemuž odpovídá jeho uvažování). Vyprávění s jednoduchostí městské legendy, kterou si mezi sebou lidé povídají, je díky tomu otevřené širokému spektru interpretací a zároveň si můžeme na té nejzákladnější úrovni vychutnávat, jak nás film drží v napětí a neřešit psychologii a sociální zázemí bezradných, osudem stíhaných postav. Byť jde o tuctovou historku o nevěře a pomstě, naši pozornost udržuje kromě formálních ozvláštnění (nájezdy kamery, neobvyklé úhly, práce s hloubkou pole) fakt, že se události zdaleka nevyvíjejí podle očekávání. Některé zvraty přicházejí dříve než bychom čekali, na jiné nedojde vůbec (zapomenutý zapalovač nesehraje předpokládanou roli) a události mají vinou neinformovanosti postav velmi nečekané konsekvence (o mistrném vytváření zápletky na základě toho, co která postava ví nebo si myslí, že ví, by se daly psát dlouhé narativní analýzy). Zbytečná krutost je přes zdání jednoduchosti opojně promyšleným thrillerem pro poučeného diváka, který ocení, že se jej tvůrci nesnaží vyvést z konceptu lacinými triky. Namísto nich volí nečekané změny nálady (bizarní dialog o Martyho anální povaze, škodolibě černý humor), scény napínavé svým trváním (a z něj vyplývajícím očekáváním, kdy se „to“ stane) prudce ukončují úsporným střihem, který nás ladně přenáší v čase i prostoru. Nejen rytmicky vyrovnaný, ve vytváření napětí originální a nepředvídatelný film je příkladem zralého debutu filmařů, kteří vědí, co chtějí. Následující žánrové revize od Coenů jsou sice vtipnější a příběhově propracovanější, logicky ale již ne tak krvavě jednoduché a svou jednoduchostí očistné. 85% Zajímavé komentáře: Lavran, ScarPoul, tomtomtoma, TotalFilm (09.12.2015)

Dlouhou dobu jsem nemohl nalézt film, kterému bych s čistým svědomím udělil plný počet. Vložil jsem své naděje do rukou mých velkých oblíbenců a oni mě opět nezklamali. Čekal jsem hodně kvalitní snímek s haldou napínavých scén, ale pořád jsem byl silně skeptický. Přeci jen mě Francis McDormand nepřesvědčila ani ve Fargu a tak jako tak je to první Coenův film, tak těžko předvedou dokonalou jízdu. Ajaj, to jsem se zmílil. Vždyť já od půlky filmu jenom mlčel a zíral. Takové dusno, jaké dokázalo pár postav rozject v tak krátkém čase opravdu nevidíte často. Již dlouho jsem u filmu nebyl tak napjatý. Opět pochválím výborný hudební motiv. Vrcholem je pro mě ďábelský smích Emmeta Walshe. Zbytečná krutost je klenot. (21.09.2009)

Coenovým filmům jsem jaksi na chuť nepřišel. Někdo je vynáší do nebeských výšin filmového nebe, jiný zatracuje jako roztahané a nudné. Jsem někde uprostřed. Zbytečná krutost je tím lepším z jejich tvorby. Byť se drama hlavních postav rozjíždí pomalu, nakonec zasekne drápek a strhne vás s sebou. Většina si rychle všimne, že postavy mají okolo sebe jakousi zeď, přes kterou se nedokážou domluvit. Bezradně na sebe koukají, hraje klavír a divák drtí opěradlo, aby nekřičel nahlas to, co si nejsou schopny sdělit. Nemožnost naladění se na stejnou vlnu Raye a Abby je předzvěstí blížící se tragédie. Od Bergmana přes Hitchcocka k Tarantinovi. Závěr je lahodný. (09.09.2011)