Big Lebowski

Absurdita plošná, aplikovaná přímo a pouze na samotného Dude Lebowského, kterému se pod rukama sere všechno jako na běžícím páse, a nikoliv ta jednotlivě zkratkovitá pro všechny postavičky, kterými jinak Coenovic zahlcují své filmy, mě protentokráte drží s jásavými výkřiky docela při zemi. Ne snad že by Jeff Bridges nebyl cool, že bych neměl chuť si zahrát bowling či ochutnat Bílého Rusáka, ale protentokráte jsem se nebavil tak, jak jsem čekal, byť je to celé natočené naprosto ukázkově, jak jenom bráchové umí. A to je možná ten problém… můj problém. (07.01.2007)

Neo-noir podle Coenů. Voice-over nepatří protagonistovi, ale anonymnímu cizinci ve westernovém ohozu (čím je zesílen mýtotvorný charakter ironického vyprávění). Hlavní hrdina není soukromý detektiv ani pojišťovací agent, nýbrž archetypální devadesátkový "slacker" (s některými rysy květinového dítěte), který kromě hraní bowlingu, poslouchání zvuků velryb a popíjení Bílého Rusa nic nedělá a vyniká pouze v zevlování. Spouštěčem veškerého dění není vražda ani soška Maltézského sokola, ale prostě pochcaný tepich. Až na jeden infarkt nikdy nejde o život, ale nanejvýš o ufiknutý malíček nebo intimní seznámení s fretkou. Femme fatale s odzbrojující otevřeností přiznává, že má ráda sex a s okolním světem komunikuje vaginou (resp. vaginálním uměním). Konec vyznívá tak nějak do prázdna, jako kdyby se vlastně nic nestalo, což je pocit vystihující nejen postavu Dudea, ale vlastně celý film. Pro někoho iritující vyprázdněnost, pro mě hláškami napěchovaná ukázka nesmírně zábavného nenaplňování dokonale osvojených žánrových konvencí. 85% Zajímavé komentáře: Marius, StarsFan, Pacco, ABCD Marta, Bobek15, Bilky (25.09.2005)

Jak praví jedno přísloví: Někdy tě posere pták a někdy posereš ty jeho! Tak dlouho jsem kolem věčného povaleče Lebowskiho jen tak zlehka našlapoval, až jsem si ho po druhé (a pak další a další) projekci oblíbil natolik, že ho rázem řadím nejen do nejužší špičky tvorby bratří Coenů, ale i mezi své nejoblíbenější filmy. Strašně svěží a pozitivní snímek, kde lítají vzduchem nejen parádní hlášky, ale i ukousnuté uši. Skvělí jsou především Bridges s Goodmanem, ale i vedlejší postavy mají své přesně vyměřené místo a prostor. Líbí se mi i vizuální stránka filmu a chytlavý soundtrack (Bob Dylan). No prostě, poctivá komediální krimi perla, která v některých pasážích dokonce překonává legendu jménem Pulp Fiction. (17.03.2020)

Soundtrack Carter Burwell : 1. The Man In Me - Bob Dylan [3:08] ,2. Her Eyes Are A Blue Million Miles - Captain Beefheart [2:54] ,3. My Mood Swings - Elvis Costello [2:10] ,4. Ataypura - Yma Sumac [3:03] ,5. Traffic Boom - Pierro Piccioni [3:15] ,6. I Got It Bad And That Ain't Good - Nina Simone [4:07] ,7. Stamping Ground - Moondog [5:11] ,8. Just Dropped In (To See What Condition My Condition Was In) - Kenny Rogers/First Edition [3:20] ,9. Walking Song - Meredith Monk [2:55] ,10. Gluk Das Mir Verblieb (from Die Tote Stadt) [5:07] ,11. Lujon - Henry Mancini [2:38] ,12. Hotel California - Gipsy Kings [5:47] ,13. Technopop - Carter Burwell [3:21] ,14. Dead Flowers - Townes Van Zandt [4:47], (11.05.2011)

Jedna z největších coenovských pecek (lepší je asi jen Fargo). Zápletka vystavěná kolem pomočeného koberce je opravdu skvělá. Herecké obsazení je výborné (hrají zde i mí oblíbenci Buscemi a Stormare) a hlášky typu "Říkejte mi Dude" vešly skoro do historie. O tom, že bowling je nejlepší sport všech dob, už po tomhle filmu snad nepochybuje nikdo, a pokud by snad pochyboval, tak John Goodman vezme bouchačku a s její pomocí dotyčného "obrátí na pravou víru" - viz přešlap. (23.07.2002)