Harold a Maude

Kouzelně zábavný film o smutných věcech a báječných možnostech života. Zábavný, místy s téměř montyphonskou aurou absurdity, přesto současně dojemný, excentrický přesto místy až melancholický, ovšem bez onoho typicky podlézavého hollywoodského patosu. Maud je neuvěřitelná ranařka, její životní elán by dokázal energií zásobovat krajské město střední velikosti a nedivím se, že Harold, žijící ve světě plném studených čumáků a magorů, z ní byl u vytržení. To vše s plnou výbavou bizarních vedlejších postav, skvělých dialogů a zábavných momentů. Ať už jsou to skvělé scény s policistou a silniční kontrolou nebo matčiny pokusy seznámit Harolda za účelem sňatku s panoptikem svobodných dívek. (19.07.2019)

Každý so správnym a triezvym úsudkom musí povedať, že čistá myšlinka filmu nie je to pravé, čo sa podpísalo pod jednoznačné hodnotenia. To by svet vyzeral poriadne zvrátene. Ide o formu, akou sa táto myšlienka stane prístupná pre každého a že každý si z nej môže (a aj by si mal) trošku načerpať. Veľmi láskavý, srdečný a čo je lepšie aj smutný a trpký film o živote a o jeho vychutnávaní, prežívaní, dožívaní. No a tie všetky nápady najrôznejších zvrátených samovrážd a samodeštrukčných šialenstiev nemali chybu! Jednoducho, podobných filmov nikdy nie je dosť. 90%. (27.11.2007)

Šedesátiletý věkový rozdíl mezi milenci není, v době upřímné lásky k penězům, žádnou mimořádnou záležitostí. Pokud jsou však finance na straně muže a věkový náskok na straně ženy, tak se jedná o značně neobvyklou situaci, ze které nepříliš úspěšný sebevrah Harold s obstarožní zlodějkou aut Maude dokázali vytěžit nekompromisně pozitivní zážitek. (13.12.2011)

Hlavní hrdinka Maude mi byla výrazně nesympatická, a svým chováním mi až příliš připomínala tu hloupou domovnici z knížky S elegancí ježka. Totiž že to její užívání si života je maximálně křečovité. Ačkoliv je pravda, že Maude pro své zvyky měla důvod, a to vlastně docela uvěřitelný. Každopádně scény s ní mě mírně otravovaly, což je poměrně špatné, vzhledem k času, který na plátně stráví. Ale Harold byl sympaťák, skvěle napsaná i zahraná postava. A Hal Ashby je dobrý režisér, ačkoliv pro mě je jeho nejlepším filmem Byl jsem při tom (1979). Jako celek se mi film hodně líbil, taková díla už dnes nevznikají (falešná nostalgie:)) (23.08.2010)

Spouští se titulky, hraje nezapomenutelná hudba a mně se chce žít, chce se mi zpívat a chce se mi dělat všechno, co mě napadne a všechno, co jsem v životě nedělal včetně přesazování stromků nebo hraní na benjo, protože to všechno mi teď přijde neodolatelné, sladké a směrodatné. Ashby navíc geniálně rozděluje emoce do dvou zcela odlišných, ale významově stejně silných linií. V domě, kde se odehrávají neodolatelné sebevražedné pokusy a názorové konflikty s matkou divák neví, kdy se přestat smát, zatímco když je Harold s Maude, dostal jsem kromě smíchu i melancholickou a velmi silnou romantiku, která je ve své věrohodnosti o to naléhavější. A ve chvíli, kdy titulky pokračují a já téměř nevidím skrz slzy, které jsou důsledkem všech možných emocí, přichází na pódium o 35 let starší Harold - Bud Cort - a já vím, že na tuhle chvíli nikdy nezapomenu. (04.07.2007)