Utajený

Len jedno je isté...že na Caché nikto len tak ľahko nezabudne! To všetko ostatné môže byť predmetom diskusií a mnohonásobných výkladov...najskôr ma Haneke záverom dokonale nasral, aby som si potom povedal "a prečo vlastne? Nechcel režisér presne toto?!"...Každopádne film má skvelú atmosféru, priam majstrovsky pracuje s dynamikou, chvíľami šokuje (pri jednej scéne určite) a udržuje neustálu auru tajomnosti a napätia, hoci sa "v podstate" nič nedeje. Veľká časť je na divákovi, aby si interpretoval dej a konanie postáv, aj to čo zdanlivo nie je podstatné (napr. čo sa zrazu stalo s mladým Pierrotom??? Prečo tak reagoval? Je to podstatné?). Filmu pomáhajú aj herecké výkony, predovšetkým fantastický Auteuil, Binoche je sázka na istotu. Názov filmu dokonale vystihuje jeho podstatu a neuchopiteľnosť...Každopádne treba vidieť a určite nie jeden krát! (21.09.2008)

Francouzské filmy miluju. Ačkoli ne vždy jsem odměněna za svoji oddanost kvalitou, film, který je pro někoho "intošina", pro jiného "nemá konec", mě svou náladou, s jakou je muž a jeho démon divákovi předložen, ohromil a ani na vteřinu nepochybuji o Hanekeho poctivé hře, což se při tématech, jaká si vybírá a jak je podává, hůř obhajuje. Já mu za to, jak to dělá, děkuju. I za něhu Juliette Binoche, s jejímž příchodem cítím vůni od Lancome, za Daniela Auteuil a jeho sugestivní herectví, taky za to, že jsem nedostala naservírováno: "vrah je zahradník" a že jsem na to, že o to nešlo, přišla. (26.06.2006)

Podnětná intošina na jedno podívaná. Ne tolik "user friendly", místy až příliš neatraktivní a vlekoucí se, přesto cenná na zhlídnutí. Zajímavý (i když nekonkrétní a těžko shrnutelný) politický kontext se protíná s nezvykle řešeným komorním thrillerem s puntičkářskou psychologizací Auteuilovy postavy. 67%. (10.02.2006)

Jeden z nejfilmovějších filmů, jaký jsem kdy viděl. Haneke využívá potenciál filmového média s přesností a důkladností chirurga na operačním sále. I v Caché si hraje s formálními prvky filmu co do zobrazovaného, ale jejich rozsah zde působí jakoby v rámci vnitřního konceptu filmu. Tím nechci říct, že by film postrádal Hanekeho chladnost nebo vnější nadhled, ale samotné prvky na mě působí snahou demonstrovat spíš možnosti filmu zevnitř, než upozorňovat na možnosti tvorby jeho struktury nějak explicitně, a tím ji v podstatě narušovat. Samozřejmě Haneke prostřednictvím kazet, které hlavní hrdina dostává, vstupuje do díla a určitým způsobem ho tak odcizuje. Vnitřně opět vede polemiku nad působností filmového záznamu (úhel skutečnosti, jak ji zobrazují kazety), ale tentokrát ji drží pevně v samotném rámci filmu. Poslední dva záběry pak vyjadřují těmi nejčistšími filmovými prostředky epilog, který by převeden do verbálního projevu nebo proklamace některého z hrdinů nutně působil kýčovitě. _ Film obsahuje ve své nepředvídatelnosti jednu z nejvíce šokujících scén, co jsem kdy viděl. (26.01.2010)

Po čtyřech zhlédnutých filmech musím konstatovat, že Haneke je opravdu vyjímečný režisér. Jeho styl mě opravdu neskutečně baví. Jede si po do posledního detailu vytyčené cestě a neustoupí ani o krok. Utajený se svou záhadností jeví jako nenápadná příprava na Bílou stuhu. Ono, ne nadarmo se říká, že tajemno je nejpřitažlivější věc vůbec. Kdo by si pomyslel, že statický záběr zevnitř auta na mokré čelní sklo může vyvolat tolik mrazu v zádech... (08.02.2011)