Duch jazera

Sára si jako téma své studentské práce vybrala sto let starou historii místní školy, kdy byli tři studenti zavražděni, a vrah se - dle všeobecného mínění - sám utopil v blízkém jezeře. Legenda ale praví, že každý rok se prochází po chodbách místní školy, a hledá nové cíle. Při pátrání Sára ale nalezne nové skutečnosti, které naznačují, že by vše mohlo být jinak... Když nad tím tak teď přemýšlím, tak ani nevím, jestli jsem film dokoukal a nebo usnul, a vzbudil se až při závěrečných titulcích. Ale jak tak čtu komentáře okolo, tak pokud jsem usnul, tak jsem stejně o nic nepřišel - film mne nudil už od prvních minut (no dobře, asi od desáté minuty, první minuty naopak docela lákají), příběh ani herecké obsazení mne nedokázalo vůbec zaujmout. Vlastně mi bylo úplně šumák, jestli vraždící maniak je sto let utopenej sebevrah, a nebo někdo jej napodobující. Je s podivem, jak je tvorba Mikaela Håfströma rozmanitá, co se týče kvality. Sračku střídá s dost kvalitním filmem, pričemž témata jeho filmů jsou vcelku zajímavé všechny (co jsem viděl).. Tento bohužel patří k těm slabším... (03.04.2014)

Už od začátku dělá tvůrce z diváka blbce. Když padá dívka z věže padá hned vedle lavičky a pak už tam lavička není. To je pouze příklad. Velmi špatné dílko. Nepochopil jsem závěr kdy mrtvola zasažena kotvou klesá ke dnu a při vytažení už je to jenom stará kostra. Asi jsou v jezeře piraně. Prostě "úchvatný" film. (16.08.2005)

Tenhle film má poměrně dobrý rozjezd a zpočátku dějově nastiňuje několik možných variant, kterými by se to mohlo ubírat a rozvíjet - odhalování sto let staré urban legendy o vrahovi studentů, nedávná sebevražda studentky, útěk jejího bláznivého otce z psychiatrické léčebny, napjaté vztahy v samotné škole. Z toho všeho se mohlo vyvinout mnoho zajímavých zápletek a první půlku filmu se zdá, že se tak i děje. Jenže pak najednou scénárista všechno hodí za hlavu a vybere si tu nejdebilnější, nejprovařenější a nejplošší možnou variantu děje a celej film jde, s prominutím, do prdele. Zapomeňte na název filmu, zapomeňte na to, co se odhaluje první půlku filmu, nic z toho nakonec z vyústěním či pointou filmu nemá nic společného. Po shlédnutí mi připadalo, jako by někdo vzal dva horory, jeden ač nijak převratný, přesto se zajímavou zápletkou a druhý naprosto podprůměrný teenagerovský "slasher", přestřihl je napůl a slepil dohromady. Škoda, ta severská atmosféra, příběh, herci/herečky, v první půli se mi docela zamlouvali/y. (02.09.2009)

Film Strandvaskaren je dle mého film dvou tváří a především dvou zcela odlišných polovin. Zatímco ta první dokáže diváka zaujmout svým mysteriózním nádechem a především pojetím v němž divák může zapojit svou divokou představivost, tak v té druhé ztratí veškeré iluze a docela se nudí. Falešná iluze jenž tvůrci dokázali vytvořit se rázem změní v tvrdou realitu, že šlo jen o obyčejný klam a podprůměrný slasher už nikoho nevytrhne. Takto zpackaný film však není žádnou realitou a o to víc mě mrzí, že je pod tím podepsán Mikael Håfström. Kvůli rozporuplným pocitům nemůžu dát ani průměrné ohodnocení, protože tohle už míst zavánělo i odpadní příchutí. (01.07.2010)

Nečakajte žiadny zázrak, ani nejaký výrazný horor, iba odpočinkový horor s nudným rozjazdom, ale oto viac poteší sympatická herečka, ktorá je neodolaťelná ( myslím tú čiernovlásku). No vrah vyzerá dobre, používa celkom tri vražedné nástroje: kosa, tú ma celkovo v jednej scénke, kuchynský nôž a sekeru tu má iba raz. Pravdou ale zostáva, že to režíroval Hafstrom ktorý režíroval Izbu 1408, ktorá je oproti tomuto majstrovský kúsok, no ale každý máme slabé začiatky 40 percent. (22.02.2009)