Magnólia

70%. Magnolia je ťažký oriešok. Anderson si povolal hŕstku hereckých hviezd, vložil im do duše rany z minulosti, utrpenie, bolesť, výčitky, osudové udalosti a rozplietol s nimi trojhodinovú drámičku, v ktorej ani jedna postava nie je taká, ako sa navonok javí. Ironický, vtipný začiatok. Búrlivý stred odhaľujúci nezmierené povahy, diskutabilný nálet zelených príšeriek, ktorý ale pôsobil až neprirodzene upokojujúco a záverečné vyostrenie, predostieranie citov, hlavne Tom Cruise a jeho postava ma vyslovene posadili na zadok. Obľúbená Julianne ako nevyrovnaná troska, či úbohá feťáčka obkolesená tieňmi... Magnolia zabrala, herci frčali, ale stále to nebolo to pravé orechové a ani neviem logicky vysvetliť prečo. Vari tá neznesiteľná dĺžka, ktorá podporená samými depresívami, bola jednoducho na nevydržanie? :) (04.03.2010)

No, popravde receno, cekal jsem vic. Po ty spouste chvaly jsem cekal holt neco vic nez jen nekolik pribehu pospojovanejch do jednoho filmu. Zvlast, kdyz ty jednotlivy pribehy nejsou nic originalniho, co by tu uz nebylo. Navic me ten uvod s nahodama docela naladil. Tim nechci rict, ze by to bylo spatny, film je to sviznej a zajimavej, obcas sice clovek nevi, jesli se ma smat nebo ne, ale to je fuk. Taky filmu dost pomaha pekna hudba a hlavne uzasny herecky vykony v cele s Julianne Moore a Tomem Cruisem, ale za zminku stoji i Seymour Hoffman, William Macy nebo Alfred Molina. Mozna bych dal i tech 5*, ale driv jsem videl Crash a to je o tridu lepsi, navic je tenhle film zbytecne dlouhej a konec Anderson fakt nezvlad a Opili laskou se mi od nej libilo vic. Ale rozhodne nadprumernej film, kterej stoji za skouknuti. (27.07.2007)

A půl. Nebo rovných pět? Já vlastně nevím. Po zhlédnutí jsem přemýšlela nad tím, že kdyby byly jednotlivé příběhy postav představeny v samostatných filmech, tak by z nich i tak bylo výborné drama. A možná právě proto, že je v Magnolii prolínáno množství osudů a charakterů, od každého příběhu jsou nám představovány vlastně jakoby dílky puzzle, které do sebe s postupem děje úžasně zapadají, jsem měla pocit, že si tento film rozhodně zaslouží plný počet. Ačkoliv je stopáž velmi rozsáhlá, tak pro mě byla sotva postřehnutelná a obdivuji umění, s jakým do ní Paul Thomas Anderson dokázal seskládat mozaiky jednotlivých životů. Postupně nám začne představovat jednotlivé postavy, jejich souvislosti, jejich tajemství, touhy, chyby a skryté bolesti. Jeden příběh z této mozaiky v jednom filmu by byl dost silný. A spojení jich všech v jeden ohromující celek bylo velmi působivé. Ve spolupráci s úchvatným scénářem a dialogy na mě celý film zapůsobil jako exkurze do lidského trápení. Depresivní, smutné, pravdivé. Tolik bolesti a slz. Herecká excelence především Toma Cruise a Julianne Moore. Scéna, kdy Tom navštíví svého otce je zničující. Ačkoliv si mě tento snímek podmanil, tak jsem z něj měla pocit, jako by ve mně nezanechal žádné větší emoce. Během sledování jsem se do postav vcítila, sledovala je, přemýšlela o nich, ale ve finále na mě vše zapůsobilo jakoby chladně. Nebrečela jsem, neměla jsem strach, necítila jsem mrazení po těle. Není to podivné? Ale vždyť divné věci se dějí pořád... (08.11.2010)

Tenhle komentář nebude příjemný a už vůbec nebude pozitivní. V Magnolii se totiž mluví hlavně o náhodách a já bych rád taky jednu přidal, i když se stala zrovna nedávno. To co se děje tady, to, co se začíná rozvíjet, má dozajista strhující pád, ale po chvíli to umlkne a já vlastně koukám na příběhy několika lidí míchající a proplétající se obdivuhodně do sebe, jenže během filmu se nic neděje, až nakonec jedna velká náhoda zamíchá kartami a ukáže jaká je to vlastně náhoda, že dokáže změnit celý život. Ale porovnejte fakt, který právě popíšu. Nedávno myslivec zastřelil svojí třináctiletou dceru...omylem. Při lovu mířil vysoko nad sebe a když pomalu ušlapával pozádu tak zakopl o kořen a při pádu vystřelil ještě jednou ze své brokovnice....Svojí dceru měl při lovu poprvé a vlastně jí tam ani brát neměl. Je tohle konec? Je. Tahle náhoda má od té filmové naprosto opačný charakter. Teď je otázka co si o tomhle filmu a pojmu náhoda vlastně mám myslet. Nejhorší na tom všem je, že to může potkat kohokoliv a my s tím absolutně nic nenaděláme. Tak těžký je život. Nebýt konce tohoto filmu, nestál by za nic, až na pár výborných výkonů, ale protože tam právě byla ta náhoda, mělo to něco do sebe. (11.09.2008)

188 minut uteklo jako voda, ve které jsem se topil, takže po Shyamalanových Znameních a pár jiných kouscích tu máme další, u kterého s Tylerem poplaveme proti proudu názorového mainstreamu. Ne že by Magnoliu neshazovali i jiní, ale s Tylerem jsme zajedno ve většině momentů, které rozhodly o hodnocení dvěma hvězdami. Hloubku, šířku, výšku nebo jiný rozměr Magnolie nevidím. Asi leží nebo stojí, ale spíš se nachází v pro mě nepojmenovatelné poloze kdesi daleko mimo moje chápání. Výsledek? Tři hodiny jsem zíral na samy o sobě výborné herecké výkony, které v souhře neměly žádný efekt. Takovou přehlídku divných lidí jsem neviděl dlouho předtím ani potom, navíc celá pointa nebo spíš úvod filmu mluví o něčem, čemu odmítám věřit, takže bodový zisk z tohoto tématu je nula. Nejvíc mě zasáhl Tom Cruise, který vtrhne na plátno jako lavina (a je stejně pokrytecký jako celá Magnolia), nicméně pronese onu větu, která byla velice silným momentem, a kterou cituje Tyler, takže ji nebudu přepisovat. A co hudba? Stejně divná jako film...zkrátka a dobře, P. T. Anderson není ten, komu budu zobat z ruky... (01.02.2005)