Pád do ticha

Sváťa Pulec zvaný Bivak sedmkrát pokořil Milešovku a to je slušných 836 metrů nad mořem. Po osmé se mu to již nepovedlo a já ho budu raději na vozíku znovu tahat nahoru, než bych se opětovně díval na Pád do ticha. Ten mne totiž vůbec nepřesvědčil. Kde taky vzít nějaké napětí, když je od začátku jasné, že to všichni přežili? Já ho zkrátka nenašel, ale záběry hor byly slušné a poučení, že na zmrzlém šutru to může klouzat, se taky může někdy hodit. A přestože mám filmy z horolezeckého prostředí rád, tak tento považuji za nejslabší, jaký jsem kdy viděl. (13.07.2015)

„Myslel som, že toho zvládnem viac.“ Asi by som sa za to mal hanbiť, ale toto ma nebavilo. Niektoré filmy sú zvládnuté slabšie/ priemernejšie, ale zato majú silný (etický, ľudský) rozmer, na aký sa ich o pár tried lepší bratia nezmôžu, pretože nevznikli podľa skutočných udalostí. PÁD DO TICHA je presne tento príklad. Je to film, ktorý má čo povedať, ale kebyže sa jedná o "čistý dokument" a nie "rekonštrukciu", určite by ma to zaujalo na 80%. Takto slušná horolezecká dráma "vraj podľa skutočnosti". (20.07.2005)

Při sledování filmu jsem téměř ani nedýchala. Je až neuvěřitelné co dokáže lidská vůle s tím, že se člověk nesmíří s osudem a bojuje jako lev. I přes svá zranění se dostat z ledové jeskyně na povrch, přes obrovskou ledovou pláň, kdy nevíte jestli se to s Vámi zase propadne. Díky Bohu, že to dopadlo tak jak to dopadlo, že na poslední chvíli se Joe dostal do "bezpečí". Nepochopila jsem proč jeho kamarádovi vyčítali, že ho na tom laně odřízl ... vždyť ho držel do svých posledních sil a když se hodiny a hodiny nehýbal, kdo z nás by si myslel něco jiného než to, že už nežije. Nemohl tušit, že to přežil, ale že je zraněný a nemůže se dostat nahoru. Určitě doporučuji a kdyby to šlo tak dávám nejméně deset hvězdiček. Velice silný a dojemný příběh podle skutečné události. (03.08.2011)

Veľmi slušný film o lezení. Spôsob rozprávania (polodokument) síce občas rušil, ale zase niktorým scénam to dodávalo riadne grády. Nádherné zábery zasnežených štítov, skvelý zvuk... Posledná dvadsaťminútovka je síce v znamení takmersurealizmu, ale dokáže presvedčiť a vsugerovať pocity človeka na pokraji smrti... (26.04.2006)

Pamätám si, že som bol na filme v bývalom Charlies klube v BA a nepríjemne mi za chrbtom vrčala premietačka, navyše bolo plátno v strede poškodené. Predvianočný zážitok z atypického filmu (v rámci kino distribúcie) mi to našťastie nepokazilo. Ešte že v tom čase nebolo v kinách nič zaujímavé, inak by som asi o tento malý adrenalínový skvost prišiel. Po druhom pozretí doplním, čo ešte na tomto filme oceňujem. Nie je oslavou iba ľudského ducha, prekvapilo ma, čo dokáže vydržať aj ľudské telo. Odvahu tvorcov vydať sa do tak náročného terénu natočiť hraný dokument. Kameraman a zvukár sa snažili v poslednej fáze filmu priblížiť hrdinov duševný stav divákovi. (06.07.2012)