Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Poslední Dovženkův němý film je i vyvrcholením slavné epochy sovětské kinematografie. Analýza třídního boje při kolektivizaci vesnice je tu podána s neobyčejnou silou poetického vidění. Dílo proslavilo svého tvůrce na celém světě a bruselská konference filmových historiků v r. 1958 je zařadila mezi nejlepší filmy v dějinách kinematografie. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (29)

Artran 

všetky recenzie používateľa

Země – je dvojí. První, tajemná v záchvěvech stébel a listí, Máchova kolébka i hrob, osamělá hvězda na Ptolemaiově dětské mapě protkávaná melodií sfér. Druhá, Dovženkova, připravená k zužitkování, vyměřená zeměměřičem K., který po tom, co ho vyrazili ze Zámku propadl revoluci. Země rozrývaná traktory, země jako výrobní prostředek pro fanatismus dobromyslných mužiků. Tvář – je dvojí. První, zjevení bližního, jiný svět, který objevujeme očima na plachtách víček, klidné rozlohy oceánu jemné pleti nebo zvlněné moře vrásek. Bílá stopa v černé noci. Druhá, Dovženkova, strnulá v grimase, je to pomník, monument, který se drolí a rozpadá, obtočený pýrem ideologií. Lidé – jsou dvojí. První, v rozhovoru nad vyhlazeným březovým stolem, nad panákem vodky, do kterého spadl celý svět, a který proto vidí nevinně a matně. Nevidí ty druhé, ty Dovženkovy, věšáky na hesla, rudé plakáty s interpunkcí ražené agitkami. Jednolitou masu, ničivou moc. Smrt – také je dvojí. První, pravoslavná, vzepjatý oblouk těla mezi svícemi chrámu anebo tichý hrob v prsti s prostým křížem a veršemi: „Ty rozsévači rádlo uchovej, až bude po žních my tě zavoláme.“ A ta druhá, Dovženkova, zválená a mstivá, vyčítavá, ta která má proč strachy ohlížet se zpátky a které tancuje do hrobu za zpěvu, ale spíš za řevu proletářské party. „Oni své rádlo neuchovali...“ A potom Obrazy – i ty jsou dvojí. Ty první, pomalé, tekoucí dálky, které se mírně přelévají z jednoho do druhého jak mléko na prahu pro toulavé kočky. Které zpomalují čas, aby ho vlily do našeho nitra. A ty druhé, ty výbušné, agresivní, brutální, které si berou a neptají se. Které se srážejí jak býci, jako třídy a které rvou zkrvavené srdce z našeho těla. To je montáž. To je Rusko v roce 1930. To je Ejznštejn a to je Dovženkova Země. ()

pm 

všetky recenzie používateľa

Když pominu tu strašlivě patetickou propagandu kolektivizace, kterou jednoduše "Země" je, zůstává mi krásný lyrický film. Hodně se toho napsalo o tom, jak Dovženko inspiroval Tarkovského, Paradžanova či Iljenka, já bych jeho vliv posílený zkušeností s výše zmíněnými umělci viděla i ve filmech režiséra Ivana Mikolajčuka, nejvíc asi v "Babylonu XX. století". ()

Reklama

kaylin 

všetky recenzie používateľa

Zajímavé propojení života a smrti, nového a starého, člověka a přírody. Tohle se jen tak nevidí. Na první pohled se bude zdát, že je to agitační film, a možná i trochu je, ale je třeba si uvědomit, že i sovětská cenzura si na něm smlsla. Dovženko natočil snímek, který je o životě, je o těžkém údělu. Propojení s přírodou není ekologickým výkřikem, ale přirozeným souzněním. ()

Anderton 

všetky recenzie používateľa

Ako sezónny alergik som možno nedokázal zdielať tú pravú zberačskú vášeň robotníčok na poliach pri zbere úrody v nádhernom slnečnom počasí, následnú montáž, ukazujúcu výrobný proces chleba v továrni to napravil:). Zem je klasický film pre študentov filmových škôl, ktorý by si "normálny" divák nepustil ani omylom a ktorý nemá "to" navyše, čo robí aj dnes divácky príťažlivými filmy Sergeja Ejzenštejna, avšak jeho filmová reč je veľmi silná a originálna aj napriek silnej propagandistickej aure. Dlhé detailné zábery na tváre, keď čakáme, kto čo povie, ako vo Vtedy na západe, množstvo symboliky v detailoch a celkoch krajiny, ľudí, rastlín (slnečnice- korene v zemi, otočené k slnku- previazanosť), ovocia a zvierat. Mŕtvy človek v zábere pod slnečnicami, tie pod oblohou, každá zložka zaberá zhruba tretinu plátna. Záber a protizáber naruby, keď prvá postava je braná od chrbta. Celok oblohy, kde v kútiku v rohu stojí postava a udáva mierku. Zem už dnes príbehom skutočne nezaujme, divákova sústredenosť na technickú stránku mu však môže výrazne pomôcť zvýšiť zážitok z jej sledovania. ()

Fingon 

všetky recenzie používateľa

Šest let před shlédnutím celého snímku jsem viděl krátkou ukázku ze samého začátku, která, byť oplývající komickým dialogem (Umíráš? - Umírám. - Tak umírej.) působila poměrně poeticky. Samotný film mi však příliš poetický nepřišel a snímek oproti jiným klasickým dílům sovětské montážní kinematografie dost zaostává. Působivá byla snad jediná sekvence, ve které se prolíná dav vesničanů doprovázející zesnulého B/Vasila, modlícího se popa, kulaka ryjícího hlavou v zemi a záběry nahé ženy zmítající se v místnosti (?). ()

Galéria (16)

Zaujímavosti (5)

  • Doboví cenzoři do příběhu zasáhli a z filmu se musel vystihnout záběr na ulevující si rolníky nebo na nahou ženu. (Hans.)
  • Na prestížnej medzinárodnej akvizícii umenia a kultúry v Bruseli, pod názvom Expo 58 (v roku 1958), film ohodnotili medzi 12 najlepšími (konkrétne 10. miesto) v histórii kinematografie. (MikO_NR_1909)
  • Napriek tomu, že film zaznamenal veľmi úspešný divácky ohlas, komunistickí cenzori ho onedlho po premiérových projekciách stiahli z distribúcie. Niektorí sovietski novinári ho spočiatku chválili, neskôr pre "nesprávny politický odkaz" kritizovali. (MikO_NR_1909)

Reklama

Reklama