Osama

Na příběhu mladé afghánské dívky nám film přibližuje pouhé střípky toho, jakých zvěrstev byli Talibanáni schopni vůči vlastním lidem a jak dobře víme, nejen vůči nim. Není to věru pěkná podívaná, ale rozhodně stojí za to, se na tento snímek podívat! [Dubnová Challenge Tour 2015 - 30 dní, 30 filmů, 30 zemí] (16.04.2015)

Sociálno kritická depka z Afganistanu. Berte alebo nechajte byť. Osama sa však časom stáva tak obľúbeným detským filmom, ktoré nám menej násilným spôsobom na festivaloch prinášajú sondy do iných kultúr. Film potom nie je tak explicitne násilný, ako keby sme pozerali nájazdy a vraždenie Talibánu, ale iba smutný. Formou ani scenárom nie je nijak zvlášť vybočujúci, nič tu negraduje, proste kamera akoby iba zaznamenávala pomaly plynúcu realitu života v Afganistane a Talibanskom tábore, pričom ale vyberá iba udalosti, posúvajúce dej vpred. Neodporúčam odporcom americkej zahraničnej politiky, film týmto zachytením reality volá po zmene, ale ako som spomenul, nie neustálym zobrazovaním páchaného násilia. Na druhú stranu si možno poviete, že miešať sa do ich záležitostí a kultúry nemá zmysel, že stáročné tradície, akokoľvek pre nás nepochopiteľné, proste nijako nezmeníme. (25.02.2015)

Osama je vlastně úplně obyčejný film - jeden z masy dalších podobných, jaké vznikají v rozvojových zemích. Z této masy jej vyzdvihuje jen celosvětová distribuce a téma - snad nemá cenu dodávat, proč mnoho západních diváků skočí raději po snímku z tálibánského Afghanistánu, než by sledovali sociální drama z Bangladéše. Naději na zajímavou filmařinu dává působivý prolog, v němž je kameran přímo jednou z postav filmu, ale režisér záhy tento nápad opustí (byť se s oním kameramanem ještě jednou setkáme), aby rozjel ničím nevybočující a ve smyslu filmařské stylistiky decentní obžalobu zrůdného režimu Tálibánu, který několik let vymačkával poslední zbytky sil z afghánského obyvatelstva, jež od sedmesátých let trpělo pod náporem válek a občanských nepokojů... Jako memento afghánského utrpení funguje film dobře, jsem ovšem docela na pochybách, zda může nabídnout ještě něco víc a jak jej vůbec může západní publikum příjmout. Osama totiž vesměs zpodobňuje afghánskou realitu pouze tak, jak si ji všichni představujeme ze zpráv na Nově. Obávám se tedy, že pro většinu diváků se Osama stane jen prostředkem v utvrzení zkresleného názoru na "ty islámské země tam kdesi v pozadí světa" a jakémusi sebedojímání na tím, jak dokáží jejich obyvatele olitovat a oplakat. (08.08.2009)

Jeden z mnoha výkřiků do tmy mladé dívky Osamy ze země, která je pro mě svým postojem, zneužíváním Koránu a to všechno ještě za vlády Talibanu, zcela nepochopitelným jevem. Absolutně si to nedovedu představit ve velkém měřítku, ale žel to je skutečnost a my jí tady nijak neovlivníme. Jen to množství naprosto nesmyslných obřadů mě šokovalo a to bylo jen malé zrnko v písku, co jsem viděla a nebo co mám možnost sledovat ve sdělovacích prostředcích. Ani jsem nevěděla, jestli se mám smát při obřadném mytí "semeníku"....třikrát vlevo, třikrát vpravo..........a nebo brečet. Všechno je to jedna velká šílenost a já jsem vážně ráda za ten koutek, v kterém žiji i když tady dávají lišky dobrou noc. Já jen tiše doufám, že tam jsou snad i nějaké krásné věci, pro které stojí za to žít. (14.05.2015)

Ani ne tak šokující jako bezútěšný příběh mladé dívky, která je za doby talibanské zlovůle nucena změnit identitu. Z dívky se stává chlapcem, aby její rodina vůbec měla co do úst. Plachost, neustálý strach z prozrazení a dívčí rysy jí ve chlapecké škole přinášejí posměch, neustálé podezírání a šikanu. Siddiq Barmak zachytil na tomto nekomplikovaném a tolik žalostném příběhu talibanský režim, jenž metodou zastrašování a prosazováním ultraortodoxního islámského práva prakticky rozložil tamější společnost. Ženy pozbyly jakékoliv možnosti na seberealizaci a staly se loutkami v rukou slepé a fanatické víry. Polodokumentární způsob natáčení dosazuje ději surovou emocionální korunku. (11.06.2004)