Milán, kalibr 9

Drsná italská gangsterka plná krve, kde se toho kromě finále vlastně až tak moc nestane. Ugo se po třech letech vrací z vězení a je odchycen svými bývalými kumpány. Ztratil se totiž balík, ve kterém bylo 300 000 dolarů a nikdo neví, kde je. Všichni tedy podezírají Uga, ale ten tvrdí, že o ničem neví. Je tedy nucen opět pracovat pro mafii a peníze získat zpět. Tím se rozjíždí kolotoč zabíjení, ze kterého jen málokdo vyvázne živý. Podaří se Ugovi peníze získat? Ve filmu je dost násilí a hraje v něm dobrá hudba. Po nějaké době na něj ale zřejmě zapomenu... "Kolega s tebou vyluští křížovku." :D (02.02.2021)

V 70-tych rokoch sa v talianskej kinematografii objavilo množstvo drsných gangsteriek, z veľkej časti korešpondovali z vtedajším nárastom násilia v spoločnosti. Fernando Di Leo sa taktiež vybral touto cestou a urobil svoju prácu veľmi dobre. Tento príbeh z milánskeho podsvetia je prvou zastávkou trilógie. Rozohráva partiu, kde je prepustený zlodej Ugo ( Gastone Moschin ) terorizovaný gaunermi, ktorí ho obviňujú, že im ukradol 300 tisíc dolárov. Polícia je spočiatku vykreslená ako orgán štatistov, ktorých témou je medzi sebou hľadať sociálne príčiny devastujúcej sa spoločnosti. Záver ani pointu pochopiteľne nebudem prezrádzať. Vyzdvihnúť treba Maria Adorfa v úlohe krutého násilníka Rocca, ktorého sledovať bolo zážitkom a napokon aj dynamickú hudbu Luisa Bacalova. (02.09.2011)

Nebýt Gastona Moschina a jeho buldočího charismatu, bylo by Milano calibro 9 jen slušnou žánrovkou s několika méně či více výraznými nepodařenostmi. Za tu největší se dají považovat nezvládnuté a naivní akční pasáže. Zejména finální vybíjená, která mohla být ozdobou celého filmu, v pohodě snese srovnání s Čtyřmi vraždami pana Lipského, chyběl jen Josef Kemr a jeho "fuby". V italském filmu té doby obvyklé sociálně kritické etudy, zde v podobě rozmíšek mezi natvrdlým policejním komisařem a jeho uvědomělým podřízeným, pak působí nepatřičně a až lehce otravně. A ani cholerická Adorfova postava, gangster Rocco, svým až příliš afektovaným projevem na zážitku zpočátku nepřidá, o tom ale až za chvíli. Když to po sobě teď čtu, tak to skoro vypadá, že chci Di Leovo poliziotteschi jen trhat a ztrhat,. Není tomu tak. Přes veškerá zmíněná negativa si tahle jízda milánským podsvětím ode mě vyslouží jasné čtyři hvězdy. Dvě za Gastona, protože jeho výkon byl naprosto parádní, gangstera Piazzu jsem mu žral i s navijákem a užijete si ho víc než dost. A dvě za vynikající konec, kde i otravný Rocco získá kurevsky uvěřitelnou lidskou tvář. Jo, doporučuju! (22.12.2016)

Italská kinematografie na přelomu šedesátých sedmdesátých let vyprodukovala celou řadu filmů z žánrů spaghetti westernů a historických příběhů s přívěškem romantiky, ale také mimo jiné i dost dobrých snímků s kriminální tematikou. A byť se trochu sobě podobají logikou zápletky jako vejce vejci, tak jsou jednoduše zábavné. A není na tom ostatně nic divného, jinak řečeno, stejné rozdané karty a vždy nové napětí, prostě to Italové uměli navodit. A nejinak je to u tohoto filmu, kromě řemeslné podívané i přes výhrady k drsnějším scénám filmu nejde o nic jiného, než o nenáročnou oddechovou zábavu. A to, že přívrženci tohoto žánru budou určitě spokojení, je víc než jisté. (27.11.2011)

Brilantní taliánská gangsterka s politicko sociálním podtextem u které se mi nachází jen velmi těžko nějaké slabina, pokud tedy vůbec nějaká je..Film je první z výtečné trilogie od režiséra Fernanda Di Lea (viz ještě pokračování "MALA ORDINA, LA" 72' a "II BOSS" 73' ten je jako jediný z této trojice známý i u nás, vydaný firmou MIDO v roce 2007, u ostatních se snad časem také dočkáme, ale zatím toto opomenutí moc dobře nechápu). Zpět ale k tomuto filmu, realičtější a atmosféričtější film v podobě organizovaného zločinu jsem doposud neviděl a když už tak za mnoho nestály. Najdeme tu přímočaré násilí, úchvatně rychlou ostře řezanou akci, různé spiklenecké propletence, realistické charaktery, nechybí ani trocha toho erotického jiskření, balíčky z rozbuškami a skvělou efektivní přestřelku na venkovské slavnosti. Asi pětiminutový prolog filmu stál taky zato, byl víc akční, brutálně násilný ale hlavně vynalézavý jak některé americké filmy za celou dobu. Nutno ocenit i vynikající hudební doprovod, který se vždy z poklidné vlny proměnil v progresivní rockový nářez něco ve stylu Jethro Tull. O to se zde postarali skladatel Luis Enriquez Bacalov (viz II BOSS) a italská progresivní grupa Ossana. Obsazené filmu bylo rovněž fantastické jen považte Gastone Moschin, Frank Wolff, Mario Adorf, Luigi Pistilli, Phillipe Leroy, Lionel Stander nebo Barbara Bouchet.!. Co jméno to pojem! Vše se sice točilo kolem bývalého charismatického gangsterského kmotra Uga Piazzi (Gastone Moschin) klasického stoika, který kouřil jedno cíčko za druhým, nepřidělával si zbytečně starosti, nicméně dokonale mu zde sekundoval, možná ho dokonce zastínil opravdu famózní a silně přesvědčivý Mario Adorf (známý ze série Vinnetou) jako Rocco, který byl prostě všude, co scéna, to scéna, byl jak rozjetá parní lokomotiva, splašený býk kterého právě prohání toreador. Nebezpečný, šílený a silně ukecaný, radši se mu vyhnout..Dále tu byla zajímavá postava taková fatale femme, noční barová tanečnice, kterou hrála neskutečně přitažlivá blondýnka Barbara Bouchet (ve filmu jako Nelly Bordon-rozhodně sledovat!), její smyslný tanec asi netřeba představovat, ten musel vzít naprosto každého muže! Vrcholná scéna se samozřejmě odehrává na konec, to je ta pomyslná třešnička na dortu, neuvěřitelně překroucené a nepředvídatelné finále, to jsem opravdu ani ve snu nečekal a opět u toho byla trojka Moschin, Adorf a Bouchet, z nichž opět jasně kraloval právě příchozí Adorf. Osobně film řadím mezi mou pomyslnou desítku těch nejlepších italských gangsterek všech dob! Film je jedním z dalších který zcela jistě poskytl mnoho inspirace a vlivů pro takové velikány jakými jsou třeba Tarantino nebo Scorsese, sám Di Leo, se zas učil od klasika Jeana Pierra Melvilleho, věčný to kolotoč ale bohudík za něj..Tohle je opravdu majstrštyk ve svém žánru! Komentář zde jako třetí v pořadí. (14.11.2009)