Příklady táhnou

Prozření jedné autoritativní a staromódní babičky trpící předsudky vůči všemu novému, má v sobě jakýsi odkaz národní soudržnosti. Oslava trampingu jako ryze české záležitosti i Tyršova filosofie pohybu a cvičení. To vše v poklidném, uvolněném herectví, kterému se vyhýbá klasický přehnaný humor, či celkový projev zúčastněných (herecky vyklidněná Nataša je docela vzácnost). I trampující dvojice je daleko věrohodnější, když představují místo gymnazistů vysokoškoláky. Lehká (roztomilá) naivita - patnáctiletá žába zjišťující pravdu o početí - trošku předpověditelný děj, ale i hromada legrace "to je jak to hrají ti dva blázni, jeden se jmenuje ping a druhý pong" krásné exteriéry i študentská mluva "prosím, boule obecná". V počátcích nejtěžších dob českého národa vznikaly filmy, národ stmelující."To že je celý svět, to není svět, ale blázinec" - "No a není dnešní svět jeden velký blázinec?" (18.01.2015)

Oslava mládí. Příjemná prázdninová atmosféra uprostřed ospalé posázavské přírody vyzařuje až jakési magické fluidum, zázračný životabudič, v němž se ozdraví duše každého, kdo se umí dívat na svět kolem sebe mladýma, usměvavýma očima. Herci jsou neodolatelní, od sympatické a něžné Nataši Gollové až po vynikající Růženu Naskovou, jejíž proměna z poněkud zatrpklé staré dámy s přísným pohledem a zkostnatělými názory v ženu moderní, přátelskou a laskavou překračuje původní rozpětí nevinného filmového okamžiku a stává se fascinujícím portrétem lidského znovuzrození. Svěží duch mládí, jeho pozitivní a nadšený pohled na život i neutuchající síla upřímného přátelství vtisknutá pevně do rukou protagonistů tohoto úsměvného filmu, funguje navzdory proměnám času jako dlouho hledaný most mezi minulostí a přítomností. Do nejmenších podrobností. (04.10.2008)

Zaujímavé je porovnanie reality protektorátnej komédie a dnešných dní z hľadiska jazykových žartíkov, ktoré sa vo filme objavili. Na sklonku 30. rokov 20. storočia boli pre staromilcov, starších ľudí a konzervatívcov neznámymi slovami, vzbudzujúcimi túžbu vyhľadať si ich význam v slovníkoch a neskôr ich aj reálne prežívať, výrazy súvisiace s vyrazením si mestského človeka do prírody a zábavou v nej. Vo filme išlo konkrétne napríklad o "tepláky", "táborák" či "dostať hobľa". Dnes, v druhom desaťročí 21. storočia sú pre starších a pokročilých často obdobnými slová, spojené s prienikom do sveta technológií, ako napr. "browsovať" "tag" či "nalogovať sa". Voľnočasové aktivity pozvoľne súvisia viac s technikou, ako s prírodou. Ideálnym sa stáva ich prepojenie. Pochválenie sa s fotkami z túr na facebooku alebo na blogu sa v poslednom čase stáva "príkladom, ktorý tiahne". Žiaľ, už to nie je také úsmevné a srdečné, ako presviedčanie babičky z filmu Miroslava Cikána, že vhodnejšie, by bolo zbavenie sa starosvetských móresov v prospech aktívneho oddychu v prírode. Pretože: o čom dnes omladina opojená technickými hračkami presviedča nevzdelanú a internetovo neznalú generáciu prarodičov? A v prospech akých ideálov? (24.02.2014)

Tohle byl snad jediný film, kde jsem viděla Natašu Gollovou kouřit cigarety. Tím mě velmi překvapila. Ale ještě větší překvapení přišlo v momentu, kdy měla Růžena Nasková na sobě tepláky. To mě docela vyvedlo z míry. Vždycky hrála takové dámy, kterým tento kus oblečení je poněkud cizí. Ovšem sedět u táboráku ve velké večerní by bylo asi velice nepohodlné. (20.11.2011)

Staré české filmy jsou postaveny na hereckém přehrávání, a dokonce je to většinou jedině ku prospěchu věci, ovšem v tomhle filmu to zejména Strejka s Májovou silně přeťápli. Kdyby jim aspoň autoři napsali nějaký vtipný text, ale to né, oba žvatlají jak pětileté děti, což není nejlepší přirovnání, protože děti většinou mluví velice chytře a promyšleně, spíš mluví jako lidi, co si myslí, jak jsou neskutečně vtipní a přitom jsou neskutečně trapní. To zase byla věta, ach jo. No a tuto rozjuchanou (skoro) ústřední dvojici nevyváží ani tradičně velice úsporný styl Naskové, která většinou jen tak stojí na scéně jako (velmi silný) sloup a udělá tak v průměru dvě gesta za minutu. Zvláště její úlek (pomalu daná ruka před pusu a ochotnicky vytřeštěný zrak a hlasitý nádech) by se mohl vyučovat na DAMU, totiž v tom smyslu, jak se tato emoce určitě hrát nemá. (25.05.2013)