Tokijští kmotři

Příjemná vánoční pohádka - pohádka už pro to, že prakticky vše je řízeno deus ex machinami s jakými se tu v Tokyu náhodně (a nebo "osud"?) stále dokola potkává asi deset navzájem provázaných postav... ale jsou to náhody, které nijak zvlášť nevadí. Obzvlášť když jsou tak atypickou spodinou společnosti, kolem nich se dějí samé divočiny, a morální ponaučení tu drsně naráží na špínu reality. 8/10 (17.08.2019)

Když nic jiného, tak japonská cover verze Ódy na radost :). ■ Seriózně. Výborný příběh. A dcera to považuje za (v rámci reality) nejuletěnější film vůbec :). Dítě nalezené na vánoce v odpadcích. Trojice bezdomovců/záchránců. Dostatek humoru, téměř černého - člověk by neřekl, co vše se dá sehnat například na hřbitově. ■ Z komentářů mě nejvíc pobavil pytlík.... On to sice chudák myslel smrtelně vážně, ale neva :). (16.08.2013)

Viděno v rámci Anime-Planet Secret Santa 2020. Naprostá trefa do černého. Bez diskuze se jedná o nejsrozumitelnějšího a díky tomu tak nejpřístupnějšího Satoshiho Kona, ale jeho rukopis, hravost a především úchvatná animace zůstávají. Celý film je výběrem tématu už z principu smutný, ale zároveň je i neskutečně optimistický a kouzelný a dokázal mě jak rozesmát, tak rozplakat a také překvapit všemi svými zvraty. To nejlepší na něm jsou ale prokreslené, velice lidské postavy. Krásný, opravdu moc krásný film. 9/10 (20.12.2020)

V niektorých filmoch mi tento štýl grafiky už jednoducho až tak nesadne. Čo sa týka filmu, po prvej polhodinke som čakal v závere oveľa viac emotívnej stránky aj premyslenosti. Príbeh sedel, bol milý, rozumný a poučný, no samotné spracovanie dosť fádne. Našťastie to nebolo až také dlhé. 60%. (13.06.2006)

Na první pohled to vypadá, že Satoshi Kon natočil další typický vánoční příběh o lidech, kteří, ač jsou bez domova, mrznou a hladoví, mají srdce stále na pravém místě. Jenže Tokijští kmotři určitě nejsou tím nevinným filmem pro celou rodinu, Satoshi Kon je jedním z těch, kteří se snaží vyvrátit nesmyslnou pověru, že animovaný film musí být určen jen těm nejmenším. Menší děti bych k obrazovce určitě nelákala. Nenajdete v něm totiž tančící zvířátka a černobílé schematické postavy. Připravte se spíše na notnou dávku hořce černého humoru, rozporuplné postavy a závažná témata dnešní společnosti. Ti, co alespoň trochu znají japonskou kinematografii (a obzvlášť anime), nebudou překvapeni, když napíšu, že i přesto je Konův snímek milým pohlazením. 4 a ½* (13.09.2006)