Tokijští kmotři

Tokyo Godfathers je důkazem, že zázraky se dějí nejen o Vánocích.. K ději se již vyjádřili jiní, tak jen zmíním, jaké jsem z filmu měl pocity: Možná ne každému bude vyhovovat, ale je velmi hravý a pestrý, jako chameleón se mění, jednou je veselý, dojímavý a lidský, jindy krutý a bolestivý, jako život bezdomovců. Ovšem.... téměř neustále je nám drobnými narážkami připomínáno, že se převážně jedná o nadsázku a film máme brát s nadhledem a ne vždy vážně. To je správná cesta. jak si tento skvělý film opravdu užít a vychutnat___ I když se Tokyo Godfathers nejspíš nestane vánočním filmem v české televizi, určitě stojí za vidění. (16.06.2004)

Prostredie tokijských bezdomovcov a ich každodenné trampoty vykreslené na jedničku. Príbeh samotný je však príliš predpovedateľný, šablónovitý a založený na neuveriteľných náhodách stretávania potomkov a detí, rodinných príslušníkov, či známych postáv z minulosti bezďákov. Čiže ak zhrniem, že v jednotlivostiach výborné, no nosný príbeh pod priemerom, čo vo výsledku dáva pekných 65%. (10.03.2021)

Satoši Kon je nadějným nástupcem Mijazakiho a Takahaty. Stejně jako oni si počíná jako by anime byl docela obyčejný (hraný) film a nesnaží se s ním nakládat jako se zvláštním subžánrem. A jak je vidno, daří se mu. Stejně jako Mijazaki dokáže oslovit i euroamerické publikum. Tokyo Godfathers jsou tradičním vánočním příběhem plným čekaně nečekaných náhod a šťastných řešení neřešitelných situací. Rozehranou situací bezdomovců, jejichž život je náhle doprovázen sérií lehce zázračných událostí - připomíná Gilliemova Krále Rybáře. Tokijští kmotři se odehrávají jako symbolická paralela k vánočnímu příběhu narození Ježíše Krista. Trojice bezdomovců jako poněkud parodická verze tří králů nachází malé dítě a následně pak hledá a po mnohých ztřeštěných dobrodružstvích skutečně nachází jeho rodiče. Při tom odkrývají a řeší i své životní poměry a události, díky nimž se ocitli na ulici. Dítě jako šťastný amulet je provází zázračnou vánoční nocí, aby jim nakonec poskytlo možnost návratu do "života" a pocitu vlastní hodnoty. I zde stejně jako v předchozích Konových filmech najdeme několik fantazijních scén odehrávajících se jen v představách či ve vzpomínkách hlavních hrdinů. Oproti jim je však tento film mnohem ucelenější, pochopitelnější a „normálnější“. Mezi vánočními příběhy však rozhodně vyniká svým bláznivým kouzlem blízkým právě Gilliemově poetické linii tvorby. Tím je mi toto dílko osobně velmi blízké a sympatické. (07.06.2004)

Nejkrásnější je na koukat v sále lidí, kteří jsou naladění na stejnou vlny jako vy a to je potom zážitek z filmu ještě umocněn. Jenomže to se špatně zařizuje, takže pokud se na to díváte sami, asi jsem to pro vás trochu nadhodnotila, přesto... někdy těch 5* prostě chci dát a práci Satoši Kona zbožňuju, takže... Život je jen náhoda... (14.11.2010)

Miloučký příběh. Tohle se parádně hodí k vánocům. Myšlenka není nikterak originalní a i toho sentimentu je tam dost a dost, ale zase se mi líbylo že hrdiny byly netypicky bezdomovci. Některé nápady byly zajímavé a bylo tam i několik sympatických vtípků. Nezapomenutelná je pro mě scéna kdy bezdomovci s dě'tátkem jedou přeplněnou městskou hromadnou dopravou a reakce na ně jsou podle očekávání. Samozřejmě mnohem důležitý se samotný hlavní motiv hledání lásky a odpuštění. No a tohle se povedlo podat zajímavou a nenudící formou. (30.06.2006)