Pohraniční pásmo

V JSA si Park Chan-wook zkusil něco podobného, co Hrdina. Máme „současnost“, ze které vede spousta flashbacků do minulosti, které se postupně stále více blíží tomu, co se vlastně stalo, dávají dohromady jedno sice nepříliš velké puzzle, ale se spoustou dílků, které tam nepasují. Problém je, že kdybych napsal, co se mi na filmu velmi líbilo, docela bych spoilovat.... Park jako režisér dospěl dříve než jako scénárista. (14.04.2005)

Tohle korejské bratříčkování na mě žádný velký dojem neudělalo a moc nerozumím zdejšímu vysokému hodnocení. Značná část stopáže se nese v rytmu výslechu, který je extrémně nudný a bezobsažný, neboť obě strany podivně mlčí a mlží. Tudíž asi první třetina filmu je absolutní utrpení. Snesitelná je snad pouze střední část filmu odhalující, proč obě strany mlží a co za podivnosti se vlastně stalo. Příběh je dost přetažený za vlasy, podobným každodenním party na poměrně hodně střežené hranici se jen velice těžko věří. Celkově je to velmi pozvolna plynoucí nuda se sentimentálně vynuceným závěrem. [30 %] (10.12.2023)

Park Chan-wook mi svým OldBoyem představil pro mě do té doby neznámý korejský film. Joint Security Area je druhý Parkův film, který jsem viděl. A znovu mi vyrazila dech ta nápaditost, co se úhlů záběru a zajímavých střihů týče. Parkovy delší, kompozičně čisté a jednoduché záběry ostře kontrastují s dnešním trendem "uspěchaného" střihu. Z herců je mi známý pouze Byeong-heon Lee, který perfektně ztvárnil hlavní roli ve snímku Bittersweet Life. Zde je jeho výkon trochu slabší, přesto pořád nadprůměrný. Samotný příběh je vyprávěn podobným stylem jako v OldBoyovi. Postupně se dozvídáme, jak se vyšetřovaná událost vlastně odehrála. Park mistrně příběh graduje a co bych ocenil ještě víc, dokáže ho úderně zakončit. Shrnul bych to tedy tak, že se rozhodně těším na tohoto korejského mistra u dalšího z jeho filmů. (19.12.2009)

Hodně silný příběh o tom, že jsme všichni lidé, nehledě na uniformu a ideologii. Film o přátelství na špatném místě a asi ještě na hodně dlouhou dobu i ve špatnou dobu. Nehledě na mnoho momentů, které mají až moc jasný účel hrát na divákovi city a rozum (jak je asi těžké odsoudit konflikt kvůli stupidní ideologii která rozděluje vlastně jeden národ? no moc snahy k tomu třeba není). I přes ono otřepané klišé, že jsme všichni bratři, se jedná o hodně dobrý film, se zajímavým tématem a v zajímavém prostředí hranice, kde je přátelství nevhodné a za pravdu se tu neválčí. (20.11.2011)

Zatímco Parkův film Sympatie pro pana Vendetu (2002) působí, že mohl být natočen klidně včera, oproti tomu jeho předchozí film JSA (2000) stihl za tu dobu v některých ohledech dost "zestárnout". Je to dáno ale především tím, že měl Park zřejmě potřebu si vyzkoušet efekty, které možná na svou dobu působily hrozně "cool", ale dnes již vypovídají čistě o režisérově tehdejší nevyzrálosti, používat něco efektního avšak bez významotvorné hodnoty (přiblblé prolínačky, unavující 360° švenky během hovoru, matoucí jumpcuty). Je však neuvěřitelné jak velký krok k první trilogii pomsty za ty dva roky učinil, protože v jeho dalších filmech již vždy zručně balancuje na hraně manýrismu a nikdy nepřepadává přes okraj. Jsou to tedy spíše maličkosti, nedotaženosti či samoúčelné frajeřinky (ze kterých však Park hned v následujícím filmu "vyrostl"), které mě během filmu rozptylovali. Ať už jde o naprosto zbytečné a spíše matoucí podtitulky; nevyváženost linie psychologické a detektivní, kdy ta druhá vlastně jen slouží k tomu, aby prohulubovala napětí jak to celé dopadne (ale její vlastní příběh, postavy /kapitán mluvící pravděpodobně naučenými anglickými replikami by zasloužil celý vystřihnout/ a proces pátrání jsou zcela postradatelné); či mi vadily pitomosti typu, že se kameramanovi podaří natočit záběr nakřivo. Dílo je však dojemné ve své upřímné naivitě a pro Korejce (jak jižní, tak i severní) musí představovat důležitý snímek pro své pacifistické poselství. (16.06.2013)