Nicholas G. Winton - Sila ľudskosti

Rád bych na začátek uvedl, že se klaním siru Wintonovi jako člověku, jehož činy nejsou ocenitelné ani poklonami nejhluběími a nejdelšími a nemá konkurenci v nejširším poli adeptů či výherců cen míru právě pro jednosečnost a skromnost (která je ovšem tak omílána, že už by z výčtu mohla být klidně vypuštěna) okolo toho, co před druhou světovou válkou dokázal - a chytří lidé očekávají ale. Dosaďte si tedy jaké chcete - ale nemám rád patos. ale nemám rád těžení z lidské slabosti či strasti. ale nemám rád dokument, který zkresluje obsah emočním podbarvováním. Jednoduše řečeno, k čemu jsou proboha v dokumentu o člověku s tak očividným aktem lidskosti teskné tahy smičcem a slzy lidí nad irelevantními historkami z dětství, které spíše hraničí s investigativní reportáží z dílny tv nova? K čemu ta pompézní hudba? Tohle dle mě nepatří do žánru dokumentárního filmu - nejsem-li schopen podat sám o sobě dost silný fakt bez nanášení blábolů tak, aby silným zůstal, neměl bych točit dokument. To jsou věci, které mi vadí v ideologii tvůrce samotného filmu - je na čase uvést něco k technické stránce. Takže - v dokumentu je zařezena spousta archivních záběrů, které ale často mají s dějem společné jen prostředí, ve kterém se odehrávají. Uvedu příklad - někdo tam vypráví o tom, jaká byla cesta vlakem z čech někam do holandska či kam - a my sledujeme záběr kupé, ve kterém rodiče z okna mávají dobytku či co. Ale to není jediná chyba oněch záběrů - dost mi vadilo, že takhle přebíjely pohled na člověka, který mluvil - což je sice v pořádku s vypravěčem, ale určitě ne přes osobu, která je kamerou vyslýchána. A to mi, pánové a dámy, přišlo jako absolutní vrchol, při kterém jsem myslel že vstanu a vrazím panu režisérovi facku. Z celého filmu jsem měl dojem, že je to někdo našel ve střižně součástky na velorex, pokusil se z nich poskládat dopravní letadlo a teď s ním bez špetky soudnosti létá okolo světa. Kdybych chtěl znovu hromadu nesmyslných, lacině navozených emocí, pohádám se s přítelkyní, budu se s ní pomalu usmiřovat a ušetřím tak peníze za kino. Jedna hvězda za Sira Wintona jako vybraný objekt, jinou dobrou stránku na filmu ale prostě nalézt nelze. (10.10.2007)

Dokázat odhadnout dopředu nešťastný vývoj událostí v podobě války a holocaustu, najít sílu s tím bojovat všemi prostředky, díky tomu ve výsledku zachránit stovky děti a pak o tom pokorně padesát let mlčet… Rozhodně to nepřeženu, když napíši, že je pan Nicholas Winton jednou z největších osobností moderních dějin. Je až s podivem, že je známý tak málo a další filmoví tvůrci se ještě jeho obdivuhodného příběhu nechytili (až na polo dokument Nickyho rodina). Formální stránku tentokrát nechám stranou, nebyla špatná a nádherně vygradovaný závěr dokáže emoce vyvolat naplno. Dávám pět hvězd za téma a za příklad vzepření se zlu a konání dobra tím nejlepším možným způsobem. (30.06.2021)

Podobne ako neskorší dokument Nickyho rodina, ani tento nie je žiaden skvost, no zvolil si až zdrcujúco silnú tému so silným príbehom, čo ľudia vďaka tomu, že s tým nielen súhlasia, ale hodnotia tu skôr jeho činy než samotný dokument, vyšvihlo v súčasnosti medzi najlepšie filmy. Osobne poznám množstvo investigatívnych a spoločenských dokumentov, ktoré sú skvosty a takejto pocte sa im nedostalo, lebo sa neboja kritizovať mnoho ľudí a tým pádom neujdu kritike a poškodzovaniu. Dúfam, že tu sa to zmení, aj keď hodnotenie na tejto stránke sa veľmi objektívne vždy brať nedá, podľa mňa má niekedy výchylky až 20% od reality, lebo tu hrajú mnohé citové faktory. Čo sa týka napríklad filmu Život Briana, tak aj možno nenávisť, či nepochopenie, lebo ten film nie je hodný vôbec najlepších filmov, ani nie dobrých, je to odpad. Na druhej strane by som bol rád, keby si toto dielo o Wintonovi ľudia pozreli, lebo sa jednalo o neobyčajné činy muža, ktoré sa dajú porovnávať napríklad s tými Schindlerovými. Áno, Mináč nie je Spielberg, na viac asi nemal, najmä pri druhom hranom dokumente, ale oba boli silné a koniec koncov zo 669 zachránených detí, zrejme všetkých židovských, je dnes už približne 5000 populácia. Winton nebol obyčajný biznismen, nebol to sobec, ktorý by si len užíval, ale pomáhal ľuďom aj na vlastné riziko, navyše o svojom čine dlho so skromnosti mlčal, teda dúfam že to nebolo z nejakého strachu alebo z váhania, či urobil správne, keďže nakoniec niektorí z tých židov sa stali aj takpovediac lobistami, čo sa za dobré veľmi považovať nedá. Verím, že to prezradenie bolo najmä kvôli verejnosti a inšpirácii pre ľudí. Isto je to veľký človek, ktorý si dokument s takýmto výstižným názvom zaslúžil, rovnako, ako všetky tie ocenenia od politikov. Trochu mi na záver vadili titulky, ktoré akoby hneď spomenuli, kto sa tam zúčastnil a to hlavne tých, čo len na okamih, najmä takí kontroverzní ľudia ako Havel, či Wiesenthal. Radšej mohli hneď začať menovať zachránených. Mimochodom v tomto dokumente sa proste nedá, aspoň mne nie, ubrániť slzám, je to príliš silné, najmä pri tých spomienkach na ten televízny program. (05.08.2013)

U dokumentárních filmů o lidech je nedůležitější, jestli je ten příběh zajímavý a když je, tak snad ani nejde hodnotit negativně.Tenhle příběh je hodně zajímavý a navíc je nutno zmínit pěkné zpracování,výbornou hudbu(teda spíše jednu stále se opakující melodii) a také únosnou délku.Určitě bych sice tenhle dokument neřadil do top 200 filmů, ale ve svém žánru si svých poctivých 80 % zaslouží. (12.05.2011)

Emocionálně velmi silný dokument, který dozajista zaujme každého člověka byť jen s posledními záblesky lidskosti v jeho duši. Zabývá se tak prostým tématem a přece se jeho námět zdá v konci tak všeobjímající, tak plný moudrosti a poučení. Právě tyto dvě věci jsou také ty hlavní, které by si lidé měli odnést z hodin historie, to jsou dva důvody, proč jsou dětem ve školách přednášeny dějiny lidstva. Aby se lidé poučili z dávných chyb, aby nabyli moudrosti z každého kroku do temnoty, dobré nebylo zapomenuto a staré chyby neopakovány. Film Síla lidskosti je dojímavý především proto, že co popisuje je skutečné. Můžete vymyslet mrazivou tragédii, co zasáhne srdce na pravém místě, nebo sepsat lahodný sonet pln slov o lásce a smutku, nicméně nikdy nestvoříte ten vpravdě lidsky krásný příběh, pokud jej neprožijete. Příběh Nicholase Wintona, stovek zachráněných dětí a jejich rodin je pravdivý. Divák je provázen dávnými událostmi jak podstatu vystihujícím komentářem, tak poutavým sledem obrazů a střípky archivních záběrů starých časů, takřka s pocitem jakoby se jich sám tehdy zúčastnil. Na mě nejvíce zapůsobily výpovědi lidí. To se nedá zahrát, v tom je to tak krásné. Nedivím se jaké množství ocenění tento film získal, vskutku právem. Podobných snímků, které si berou za úkol přiblížit divákovi více o hrdinství nebo lidskosti, není tolik. A právě tento má díky své „skutečnosti“ moc oslovit, zapůsobit, říci lidem, že opravdový hrdina není tou kreslenou postavou v komiksových knihách, ale může se jím stát kdokoliv z nás – s dostatkem odvahy a v krušných dobách i s prostou lidskostí. (01.11.2005)