Nicholas G. Winton - Sila ľudskosti

Škoda že jsem prostřední část zaspal. Kdybych věděl, že úterní dopoledne strávím v kině, nemusel jsem se tak dlouho do noci učit a mé hodnocení mohlo být o 44 minuty objektivnější. Prvních a také posledních 10 minut jsem však sledoval s pusou dokořán. Ne snad proto, že bych zíval, ale kvůli morální kvalitě Sira Wintona. Je zřejmé, že tsunami emocí v moři dokumentárních filmů nikdy k větší profesionalitě nevedou. "Emoce by měly přijít samy, z nějakého důvodu, ne proto, že mi to někdo naordinoval kompozicí dokumentu," řekl mladý nadějný scénárista. Ale kdo se dnes ptá na profesionalitu či styl. Cílem přeci nebylo předvést mistrovství režiséra Mináče, ale ukázat světu kdo to byl Nicholas G. Winton. Nevěděl jsem, vím, nezapomenu. A to je právě pocit, jež by si měl každý z dokumentárního filmu odnést. Není přípustné jiné hodnocení než VÝBORNÉ. Nepochybuji o tom, že hlavní pointa, tedy to, co dělá Sílu lidskosti pětihvězdičkovou, je ve scénáři. A když takový scénář napsal sám život. No panečku! Vynikající dojem mi zkazily debilně idiotské dotazy studentů na úrovni žáků střední manažerské školy. Zeptat se jednoho z tvůrců dokumentu o Wintonovi, jestli se setkal s Wintonem - to považuji za vrcholně neslušné vyjádření nezájmu a absolutního pohrdání nad 64minutovou ukázkou. (Mimochodem, rozlišujme pojmy únava a nezájem. Mé náhlé uzavření očních víček symbolem pohrdání nebylo!) Nebo otázka, jestli Winton přepravil do Anglie i děti. Legrace může být, ale je třeba vycítit situace, kde mohou nevhodně položené otázky ztrapnit tázajícího - nikoli dotazovaného. (26.11.2008)

Silný příběh, dojemný, výborně zpracovaný. Člověk musí cítit vděk a obdiv, k někomu, kdo pouze z vlastní iniciativy, zorganizuje a zachrání několik stovek dětí, před téměř jistou smrtí, aby si to nakonec nechal jen pro sebe a téměř na to zapomněl. Setkání v tel. studiu byla emotivní smršť. Zarážející bylo, jak pouze dvě země Británie a Švédsko, poskytly azyl dětem. A jak ostatní, včetně těch, kterým lezeme do prdelí, neměly sebemenší zájem pomoci. (13.02.2013)

Je to už hodně dávno, co jsem tenhle počin viděl. Šlo o nějakou kinoprojekci určenou pro školy, a já jako obvykle (díky tragickému vkusu našich učitelů) stejně jako všichni spolužáci očekával strašlivou nudu, u které se hezky prospím. Nemohl jsem ale být více překvapen. Emocionálně neuvěřitelně silný dokument s veledůležitým poselstvím, který jsem sledoval se zatajeným dechem. U scény, kdy je pan Winton pozván do britské televize, kde moderátorka požádá, ať se postaví všichni, kterým zachránil život, a vstane celé hlediště, jsem to už nevydžel a vytryskly mi slzy. Po skončení promítání nechala uvaděčka zhasnuto a řekla nám, ať každý, kdo si myslí, že právě viděl skvělý film, rozsvítí displej svého telefonu. A celý sál se rozzářil. I ty největší cyniky to dojalo a nás všechny to přinutilo pohlédnout na naše životy úplně jinýma očima. Klaním se panu Wintonovi, byl a je to úžasný člověk. /90% a 5*/ (06.05.2012)

Člověk, aby pohledal potřebnější dokument. Je málo takových, které ukazují takovou míru občanské angažovanosti a prosté nezištné lidskosti. K tomu ještě není film udělaný vůbec špatně. Umně proplétá dobové ilustrační záběry s výpověďmi Wintonových "dětí" a s hranými rekonstrukcemi. Jediné, co je příšerné, je grafika vytažená z nejhlubších pekel MovieMakeru. Ale v tak silném dokumentu se to snese. (25.02.2010)

Dokument s hodnotnou myšlienkou a krásnym koncom, no mňa zaujal jedine obsah, nie spracovanie. Pôsobí príliš televízne a aj jednotlivé momenty sú zbytočne skratkovité robené akoby pre televíziu. Wintonov čin považujem za veľkorysý a určite ho za to obdivujem, no forma za obsahom zaostáva. Škoda, že sa s ním tvorcovia viac nevyhrajkali. Škoda, že si ho nevzala na starosť krajina s väčším filmovým potenciálom. :-) (14.09.2010)