Jakubov rebrík

V pekle hoří jen to, co se nedokáže rozloučit se životem... Silná káva, byť někomu nemusí sednout, že se přelévá mezi dvěma hrníčky (nelogičnost v tom ovšem není, což se pokuším dokázat níže, ve spoileroidní části komentu). Pokud máte slabost pro Lyneovy stylové prostředky k navozování atmosféry a příběhy, kde do poslední chvíle nevíte, co je pravdou, co iluzí a o čem má snímek vlastně vypovídat, s Jacob's Ladder nemůžete šlápnout vedle. ___!!! SPOILER ALERT !!!___ Je mi jasné, že závěrečná scéna následovaná "dokumentárním" titulkem mohla být matoucí (měl ten titulek vůbec smysl, když se to celé Jacobovi jen zdálo?), ale fakticky k žádnému logickému lapsu nedochází (všechno před Jacobovým zraněním je krutá realita, Žebřík tedy opravdu nesl vinu na sebezničujícím řádění jeho čety). Závěr přestane působit jako něco prvoplánového a násilně přilepeného, když si uvědomíme, že hlavním tématem Jakubova Žebříku není stejnojmená droga, ale nahlížení do mysli a duše člověka zmítajícího se na prahu smrti a na rozhraní mezi nebem a peklem (a po žebříků se od pekelných kotlů uniká). Když ležíte nekdě v daleko od domova s roztrženým břichem, najednou máte spoustu důvodů zůstat naživu a přemýšlet o svém životě. Je spousta věcí, co byste měli ještě udělat a spousta otázek, na které chcete znát odpovědi. Byli jste dostatečně šťastní se svou ženou, nebo by vám bylo lépe s pohlednou kolegyní z práce? Věnovali jste se dostatečně tragicky zemřelému synovi a setkáte se sním snad ještě? Neměli byste ještě navštívit staré kamárady? A zjistit co se to vlastně s vámi stalo, že tu teď musíte ležet s vyhřezlými střevy a vyřídit si to s viníky? Tento motiv je tím, co posunuje film mnohem výš, než by dosáhla pouhá báchorka a halucinacemi o trpicím veteránovi. (04.02.2009)

Já ani nevím, jak to mám hodnotit. Je to mezi 3 a 4 hvězdičkami. Filmy podobného ražení mám sice rád, ale tady mi příjde, že to co se stane před závěrečnou pointou je sice na jednu stranu poměrně zajímavé a na tu dobu nevšední, na druhou stranu mi to ovšem příjde nesmyslné a bezmyšlenkovité. Asi jsem příliš ovlivněn lynchovými dokonalými snovými rozprávkami a toto dílo mi proto příjde nedomyšlené a to co se odehraje během filmu mi prostě moc nezapadá do závěrečného rozuzlení. Film má několik skvělých hororových momentů, ale i několik scén, které by mohli být klidně vypuštěny. Asi bych to měl vidět ještě jednou, abych si určité věci dovyjasnil, ale po prvním zhlédnutím nemám moc chuť se do toho pouštět znovu, protože tak trochu cítím, že žádné vyjasnění událostí v tomto filmu neexistuje. 70% (02.06.2011)

Musím předeslat, že filmovou tvorbu Adriana Lynea moc nemusím, přijde mi, že natáčí příliš na efekt a povrchně a vybírá si komerčně chytlavá témata. (Co si budem namlouvat, hlavě ten sex, že ano...) Snad každý významný americký režisér musí jeden film ze své filmografie věnovat vietnamskému syndromu, a to dá rozum, že ani Lyne se tomu nevyhnul. Z mého pohledu je to možná jeho nejlepší kousek, kterému se zejména v první půli nedá upřít halucinogenní atmosféra s vnitřním napětím. Snímek má řadu šokujících chytrých záběrů a scén, jako je pohled z poštovní schránky nebo absurdní výjev ze stanice metra, odkud není východu. Rychlý střih, brutální scény plné krve, flashbacky, které divákovi ztěžují orientaci v ději, to vše láká, na druhou stranu scénář působí trochu bezradně a zvlášť závěrečná scéna, která popírá předchozí katarzi, staví celý dosavadní příběh s prominutím na hlavu. Stejně tak si Lyne neodpustil obvyklé berličky a sentimentální lákadla na diváka, jako je smrt Jakubova dítěte nebo setkání s jeho odloučenou rodinou. Pokud jde o námět, experimenty s LSD na amerických vojácích v období vietnamského konfliktu jsou považované za prokázané, nedocházelo při nich pochopitelně k masakrům, vojáci se ale smáli, zahazovali zbraně a vyšší dávky této drogy poškodily nenávratně jejich psychiku, takže z toho nakonec byla pěkná ostuda. Celkový dojem: 70 %. (16.04.2009)

Jakubův žebřík mě vmáčkl do pohovky. Útoky ,,démonů" přichází zcela nečekaně a v rozličných chvílích, a tak divák trne i když postava třeba jen jde za bílého dne po ulici. Je pravda, že úplně poslední scéna mě nejprve trochu zklamala, ale když jsem si (s pomocí traileru) vybavoval předchozí výjevy, docela to do sebe zapadlo a získalo to nový, alegorický rozměr ála Dante Alighieri. Dávám pět, protože mám rád, když žánrový film splní svůj účel. A u tohoto mysteriózního hororu mi párkrát opravdu zatrnulo. (25.04.2011)

Kvalitu snímku zabezpečujú najmä herci a originalita príbehu, i keď na niektorých miestach by som našiel pár vypožičaných prvkov z mnohých iných. Prvá polovica je takmer perfektná, len práca s kamerou by sa dala vylepšiť a ani tie, pre mnohých účinné flashbackové prestrihy, na mňa nezabrali ani trošku. S atmosférou sa tvorcovia pekne pohrali, rovnako ako sa s divákom pohrával dej a záver. Temné, tajomné a znepokojivé spracovanie necháva diváka na vážkach až do samého záveru, ktorý nevyšiel až tak úplne podľa mojich predstáv, čo sa kvality a originality týka. 75%. (16.12.2008)