Häxan

Na rok 1922 je Häxan skutečně strhující dílo! Benjamin Christensen, který dokonce sám ztvárnil toho nejvyššího raracha, dal do kupy působivou výpravnou koláž ve které propojil něco málo z historie a jak lidstvo v raných dobách pohlíželo na okultno. Dále něco o čarodějnictví a jejich šílených procesech během kterých plno žen muselo krutě trpět. A v závěru i moderní vědecký posudek - podotýkám na svoji dobu. Nejvíce mě asi oslovila dramatická stránka filmu, protože Häxan se za ryze dokumentární moc považovat nedá. Je to prosté. Čarodějnictví jako takové rozebírá velmi z povrchu a v konečném důsledku na celou problematiku nahlíží spíše pod vědeckým úhlem pohledu. Nejedná se tedy o všestranný pohled pokrývající veškerá tajemství života a nevybízí k otázkám. Reflektuje převážně autorovu vizi na "čarodějnictví v průběhu věků". Každopádně ač tomu nebývá zvykem, tak musím uznat, že mě herecké výkony, kamera a celková výprava opravdu nadchla a ve střední části silně vtáhla do těch krutých dob inkvizice a davového šílenství. Nutno uznat, že ti skuteční šílenci byli představitelé katolické církve a za své činy se doufám navždy smaží v Pekle. V dávných dobách si toho museli lidi opravdu hodně vytrpět, takže je třeba cítit obrovský vděk v jaké žijeme době (i když není vždycky úplně růžová). Häxan na plný počet zkrátka nevidím, ale i tak se jedná o mistrovské Dílo, které dokáže okouzlit i dnes. (16.01.2018)

Rarita mezi filmy němé éry. Do jisté míry fascinující obsáhlý náhled na historii čarodějnictví, rozděleném na 7 částí. První z nich je takový stručný exkurz za pomoci statických obrazů a ukazovátka na středověký naivní pohled na Zemi a vesmír a na tehdejší náhled na fenomén čarodějnictví, fascinující podívaná začíná od druhé části, kdy Christensen za pomoci herců a perfektní dobové výpravy přináší hranou rekonstrukci jednotlivých čarodějnických úkazů. Čarodějnice tu létají na košťatech, obcují na satanistických obřadech, plivou a šlapou na Kristovo znamení, vaří batolata v kotlích, coby ďáblovy milenky rituálně líbají jeho řiť, rodí malé ďáblíky, močí do mís a následně tou močí polévají dveře souseda, aby tak na něho seslali smrtelné prokletí. Podíváme se i na nechutné inkviziční metody, jejich soudy, útrpné výslechy za použití mučících nástrojů, také různé dobové pověry (jako např. uhranutí manželovy postele provazem plným uzlů, kde jeden uzel znamená zmařené početí potomka) atd. V poslední části Christensen přechází do současnosti a předestírá až bizarní analogie mezi hysterií a čarodějnictvím, i duševními poruchami a různými stavy jako např. náměsíčníctví, kleptomanie apod. a utvrzuje tak svůj skeptický pohled na pověry ohledně čarodějnictví. (23.05.2009)

Pozoruhodný důkaz, že už na začátku dvacátých let chtěla být kinematografie užívána jako manipulativní nástroj k přehnaně subjektivnímu vyjádření a šokováni diváka. Christensen má zmáklý koncept a skvělou výpravu, tudíž některé výjevy a myšlenky neomrzí ani po sto letech, ale přeci jen je to titulkami a ukazovátky přeplácané dokumentární pojetí docela otravné a interpretačně jalové. S odsuzováním inkvizice jsem samozřejmě souhlasil a obdivuji filmařské řemeslo, ale skloubení narativního a explicitně popisného přístupu mi už tolik neimponovalo, takže 4* hlavně z respektu nad tehdejší tvůrčí odvahou. 70% (17.03.2020)

Soubor příběhů, povídání a historických pojednání. Výborná výprava. Skvělé masky (ďábel, démonický kozel, potomci čarodějnice). Obzvláště zajímavá a působivá je závěrečná srovnávací pasáž. Obecně vzato velmi slušná, povedená a zajímavá práce, nejen s ohledem na dobu vzniku. S tímhle si tvůrce opravdu vyhrál, nejen co do vizuální stránky, ale i co se týče obsahu a sdělení. Jen od toho nesmí divák čekat klasický film. 101 hororů, které musíte vidět, než umřete 76/101 (05.11.2021)

Asi obsahově nejlepší film na toto téma a takový bráška obsáhlého dokumentárního seriálu "Häxornas Tid (2005)". I když by se spíše měl jmenovat "Čarodějnictví v průběhu středověku". Häxan ale má asi větší tématický zápřah (viděna 104 min verze). V první části jsme krásně uvedeni do problematiky čarodejnictví pomocí statických obrazů/kreseb/fresek a taktéž se nám naskytá pohled na tehdější naivnější pohled na svět a celkové jeho chápání očima středověkého člověka. Od druhé části se nám naskytá fascinující podívaná, kde Christensen diváka seznamuje, pomocí hraného děje, s jednotlivými fakty, situacemi a dalším. "Jak můžete chtít, abych se přiznala k něčemu, co není pravda?" je asi v té době nejčastější věta obviněných a není se čemu divit. Obviněni jsou z většiny jen na základě nedoloženého svědectví jiného obviněného, který v mučírně řekne po nějaké chvíly cokoli, jen aby ho inkvizitoři a svatí pánové pustili. Taktéž staré dámy a hezké slečny byli často v nebezpečí. Häxan celý průběh krásně divákovi popisuje osobitým a i v dnešní době bravurním vizuálním hororovým stylem kdy ukazuje i obcování s ďábly, rození jejich potomstva přes samotné obřady při kterých milenky líbají ďáblovi řiť, kacířsky plivou, skáčí a ničí Boží symboly a nebo také ukazuje některé ze způsobů uhraní člověka a další čarodějnické praktiky, kouzelné lektvary nevyjímaje. Je tedy naprosto jasné, proč byl tento snímek několik desetiletí zakázaný (s vyjímkou Švédska). Věta "Jestliže se stavíš proti uvěznění čarodějnice, musíš ty sama být čarodějnice." už jen dokazuje jakou, až nepochopitelnou, logikou mysleli tehdy lidé a jak snadné bylo vnést obvinění. "V průběhu několika staletí je upáleno, coby čarodějnice, osm milionů žen i dětí." podtrhává celé to šílenství. Velmi poučná a zajímavá je také ukázka mučících nástrojů, při které je pochopitelné, že 99% obviněných dříve nebo později řeklo cokoliv, jen aby kat přestal s mučením. Útrpné právo už ani pak nikoho nepřekvapí. Neméně zajímavá je také poslední část, kdy Christensen názorně ukazuje některé současné stavy hysterie a poruchy mysli a větou "Mezi středověkou čarodějnicí a dnešní hysterickou osobou se dá nalézt dost spojitostí." společně s "Ve středověku jste se dostali do sporu s církví,v dnešní době se zákonem." nasazuje svému bravurnímu dílu parádní závěr a poukazuje na neznalost lidí v té době, kdy vše nenormální bylo povážování za paktování s ďáblem a trestáno. Krásně také tím ukazuje, že se dodnes nic nezměnilo, jen se věcem říká jinak. Skvělý výběr hudebního pokladu, a závěrečná Beethovenova Měsíční sonáta, jen dokazuje jakou raritou tento děsivý dokumentární horor v kinematografii je. Moc dobré efekty na rok 1922 jsou jen dalším důkazem. (07.04.2013)