Häxan

Člověk se až diví, co všechno se mohlo v roce 1922 natočit. Na svou dobu nepochybně odvážný snímek popisující čarodějnické praktiky. Není jistě překvapením, že ono pověstné Kladivo na čarodějnice povětšinou tvoří detailní popis různých sexuálních praktik. Čarodějnictví v průběhu dějin je na svou dobu jistě originální a svěží dílko, jemuž podobné bychom těžko hledali, ale zase tolik mne to nevzalo. (11.05.2009)

Asi obsahově nejlepší film na toto téma a takový bráška obsáhlého dokumentárního seriálu "Häxornas Tid (2005)". I když by se spíše měl jmenovat "Čarodějnictví v průběhu středověku". Häxan ale má asi větší tématický zápřah (viděna 104 min verze). V první části jsme krásně uvedeni do problematiky čarodejnictví pomocí statických obrazů/kreseb/fresek a taktéž se nám naskytá pohled na tehdější naivnější pohled na svět a celkové jeho chápání očima středověkého člověka. Od druhé části se nám naskytá fascinující podívaná, kde Christensen diváka seznamuje, pomocí hraného děje, s jednotlivými fakty, situacemi a dalším. "Jak můžete chtít, abych se přiznala k něčemu, co není pravda?" je asi v té době nejčastější věta obviněných a není se čemu divit. Obviněni jsou z většiny jen na základě nedoloženého svědectví jiného obviněného, který v mučírně řekne po nějaké chvíly cokoli, jen aby ho inkvizitoři a svatí pánové pustili. Taktéž staré dámy a hezké slečny byli často v nebezpečí. Häxan celý průběh krásně divákovi popisuje osobitým a i v dnešní době bravurním vizuálním hororovým stylem kdy ukazuje i obcování s ďábly, rození jejich potomstva přes samotné obřady při kterých milenky líbají ďáblovi řiť, kacířsky plivou, skáčí a ničí Boží symboly a nebo také ukazuje některé ze způsobů uhraní člověka a další čarodějnické praktiky, kouzelné lektvary nevyjímaje. Je tedy naprosto jasné, proč byl tento snímek několik desetiletí zakázaný (s vyjímkou Švédska). Věta "Jestliže se stavíš proti uvěznění čarodějnice, musíš ty sama být čarodějnice." už jen dokazuje jakou, až nepochopitelnou, logikou mysleli tehdy lidé a jak snadné bylo vnést obvinění. "V průběhu několika staletí je upáleno, coby čarodějnice, osm milionů žen i dětí." podtrhává celé to šílenství. Velmi poučná a zajímavá je také ukázka mučících nástrojů, při které je pochopitelné, že 99% obviněných dříve nebo později řeklo cokoliv, jen aby kat přestal s mučením. Útrpné právo už ani pak nikoho nepřekvapí. Neméně zajímavá je také poslední část, kdy Christensen názorně ukazuje některé současné stavy hysterie a poruchy mysli a větou "Mezi středověkou čarodějnicí a dnešní hysterickou osobou se dá nalézt dost spojitostí." společně s "Ve středověku jste se dostali do sporu s církví,v dnešní době se zákonem." nasazuje svému bravurnímu dílu parádní závěr a poukazuje na neznalost lidí v té době, kdy vše nenormální bylo povážování za paktování s ďáblem a trestáno. Krásně také tím ukazuje, že se dodnes nic nezměnilo, jen se věcem říká jinak. Skvělý výběr hudebního pokladu, a závěrečná Beethovenova Měsíční sonáta, jen dokazuje jakou raritou tento děsivý dokumentární horor v kinematografii je. Moc dobré efekty na rok 1922 jsou jen dalším důkazem. (07.04.2013)

Film je zajímavý tím, jak tvůrce zajímal ďábel v protestantské zemi. Film v tehdejší době neměl úspěch. Byl dlouhý a pro naivního diváka i strašidelný. Nalezneme zde výtvarné obrazy Jeronýma Bosche. Film naplňoval funkci zábavy, přesto je zajímavý z hlediska tehdejšího pseudovědeckého zájmu. Film produkoval švédský režisér. Film bohužel není jako všechny filmy z té doby moc ostrý a kvalitní. (02.11.2017)

LFŠ 2008 Výborná záležitost, která na svou dobu musela být neuvěřitelně formálně progresivni a která i v současnosti, zahlcené paradokumentárními filmy (BLAIR WITCH, CLOVERFIELD, REC, DIARY OF THE DEAD...), má stále co říct. Tvůrci si připravují živnou půdu úvodní přednáškou podpořenou obrazovým materiálem, aby následně inscenované a stylizované scény sabatu působily co nejvíc věrohodně, a daří se to bez jakýchkoliv problémů. Odvážná podívaná (v pravém slova smyslu "podívaná"), která rozrušuje maloměšťáky a podrypuje maloměšťáckou morálku, ale není lacinou provokací či satanisticky náborovým filmem, nýbrž co nejobjektivnějším pohledem na jeden "mýtus". Za plný počet, když si odmyslíte "hradištský" hudební doprovod, srovnatelný s interakcí drápů a tabule, na můj vkus přespříliš experimentální (nemluvě o tom, že kakafonie zvuků a zvukových efektů se zpěvem - konkrétněji křikem - se hodí k současným podívaným, nikoliv k "nemluvnému" filmu z 20. let minulého století). (30.07.2008)

Pakliže nic jiného, tak Häxan stojí za vidění pro svou neotřelou formu. Film, který je v prvních obrazech doslova popularizační přednáškou (i s ukazovátkem!) na téma "obraz čarodějnictví v lidové pověrčivosti středověké společnosti", aby se posléze stál ryze fikčním filmem, s jasně definovatelnými postavami a nekomplikovanou zápletkou, narativem i emočním vyzněním bezděčně předznamenavajícím Kladivo na čarodějnice, aby v závěru v Christensenském zamyšlení "pre-foucaltovsky" SPOILER postavil na roveň středověkou čarodějnicí s moderní hysterkou, předmoderní inkvizitorskou zlovůli se soudobou medicinskou (rozuměj psychiatrickou) praxí SPOILER, bych očekával až s nástupem postmoderny, nejdřív na začátku devadesátých let, rozhodně ne v roce 1922! Stejně anticipativní (resp. vyzrálá) mně přišla i výtvarná stránka, za kostýmy defilujících satanášů by se nemusel stydět leckterý film, i o padesát šedesát let mladší. Sečteno podtrženo, byla by chyba - třebas pro předsudky vůči němému filmu - tento film obejít. 70 % (24.01.2023)