Dar od zlého kouzelníka

Jedna ze sovětských pohádek mého mládí, z níž si dobře pamatuju jak oba strašáky, tak naprosto hororový rumpál u studny. Je znát, že film vznikl v hlubokém komunismu, takže místo Boha musela zaskočit Matička Země (a to i věnováním dítěte), přesto se však v záběrech kapličky s kříži podél cest objeví. Pohádce hodně ubližuje ta celková zkratkovitost, hodina je vážně málo a docela by mě zajímalo, jestli existovala delší verze. Jinak je to ale celé založené na křesťanských symbolech a na tom, že stačí zlu podat prst (třeba nedodržet slib své matce a chtít se ukázat lepší), a už se to zlo na nás nabaluje samospádem. A že to chce hodně obětavou a slzami posílenou modlitbu, aby se - snad - věci napravily. Celkově to má i přes skoky v ději a onu zkratkovitost (dokonce ani pořádně nevidíme, jak byl a jestli ten zlý čaroděj) ale velmi slušnou snovou atmosféru, čímž je ta pohádka hodně zajímavá, ačkoliv jde vlastně jen o splnění tří úkolů... Mimochodem, honička s dědečkem kolem chalupy je myslím po rumpálu druhý nejlepší moment filmu. (09.06.2023)

Zatímco my máme Herzovu Pannu a netvora, Rusové mohou strašit své děti Darem od zlého kouzelníka. Pohádka, kterou bych svým dětem nepustil, ledabych jim chtěl způsobit slušnou depku, která je ale pro odrostlejšího a psychicky odolného kinofila zajímavá svou atmosférou, typicky východoslovanskými kulisami i režií. Celkový dojem: 70 %. Značně originální záležitost, která bohužel není běžně vysílaná v televizi. Motiv studny s živou vodou, kde se pokus o její získání mění ve ztrátu mládí a života, může ovšem pro malé děti být opravdovou noční můrou... (07.04.2009)

Konečne sovietska rozprávka, v ktorej nedominuje humor a vychádza z pôvodnych ruských bájí. Síce sú tam dve kvázivtipné postavy strašiakov, ale tie sú našťastie iba do počtu. Kúzelník, či skôr ježibábel je typická postava starých ruských rozprávok, v našich končinách už menej častý. Rozprávka je pekne dobrodružná, miestami má dobrú, takú mytologickú atmosféru a aj kvôli menšej stopáži nestíha nudiť. Menšie chyby a zjednodušenia tu síce sú, podobne ako v iných sovietskych rozprávkach, ale vadia menej, pretože vždy sa niečo deje a dej pekne postupuje dopredu. Rozprávka je preto pre deti ako stvorená - zaujme, poučí a na konci (ako vždy) víťazí dobro. (06.01.2023)

Příběh o lásce dvou mladých lidí - Ivana a Vasilisy, kterou chce zničit zlý kouzelník. Sovětské ateistické pojetí se, bohužel, muselo projevit v tom, že je příběh uzavřen sám do sebe, takže se zdá, že zde nejsou žádné síly dobra, ale jen síly zla, které si s člověkem a se světem dělají, co chtějí. Až nakonec se matrjona, matka Vasilisy, obrací ("modlí") místo k Bohu k "Matce zemi" a vše se v dobro obrací...Jinak je to však tradičně výtvarně i poeticky dobře zfilmovaná ruská pohádka. Světlana Orlovová jako Děvice Krasavice je opravdu mimořádně hezká. (04.10.2007)

Že je pohádka poněkud ponurá by mi zas až tak nevadilo (ostatně u sovětské produkce to býval poměrně častý jev), nicméně mi zde vadila přílišná psychodeličnost provázející pohádku od začátku až do konce. Po celou dobu hrály hlavní roli čáry a halucinace, až by divák nabyl dojmu, že požil trochu z těch muchomůrek, jež Ivanovi a Vasilise nabízel ten záhadný děd. Některé scény doprovázené monology Matrjony na mě působily jako zfilmované balady od Erbena. Zastávám názor, že v každé pohádce by měly být alespoň některé pasáže realistické a zde platí, že čeho je moc, toho je příliš. Zkrátka na 60 minut toho čarování bylo nadmíru. I ty role strašáků mi připadaly nadbytečné a vyjma jediné kratičké scény, kdy Ivana okřikli, že se cicmá s jinou neměli využití. Sic půjdu proti proudu, nicméně uděluji této zvláštní pohádce pouze velmi slabý průměr, tj. 2 * a 40%. (02.05.2022)