Réžia:
Svatava SimonováScenár:
Jana PacnerováHudba:
Ladislav SimonHrajú:
Jiřina Jirásková, Vladimír Dlouhý, Jan Kanyza, Bára Munzarová, Svatopluk Skopal, Ivo Novák, Rudolf Vodrážka, Svatopluk Matyáš, Karel Hlušička, Stanislava Jachnická, Vladimír Pospíšil (viac)Obsahy(1)
Na královském lovu se za podivných okolností zraní malý princ a jeho otec, král, se zřítí z vysoké skály a zahyne. Mladičká princezna Klára (B. Munzarová) se chytře, ale neodbytně vyptává knížete Viléma (J. Kanyza), co se vlastně při lovu událo. A když odmítne Vilémovu nabídku, že se prozatím on, namísto prince a princezny, ujme trůnu, je i se svým zraněným bratrem uvržena do temné věže. Zde se však objeví zvláštní duchové – odvážná Alžběta (J. Jirásková), která prince léčí a pomáhá mu navrátit paměť, a pohledný Konrád (V. Dlouhý), do nějž se princezna tajně zamiluje… (Česká televize)
(viac)Recenzie (26)
Pohádka, kde jsou duchové a není to slaboduchá duchařina. Duchové mají grády, eleganci a vtip. Princezna je krásná, zoufalá, nešťastná a při tom všem není hysterická a nepřehrává. Snad ještě kdyby měla z jízdy na koni omlácenej zadek. Princ je ve své dětské roli taky dobrý. Flashbacky dělaly příběh zajímavější, než kdyby to bylo podáno formou přímočarého vyprávění. A věta: "Začínáš mě nesmírně unavovat tím, jak máš pořád pravdu", je opravdu ze života. ()
Dle mého jedna z těch nejlepších pohádek porevolučního období. Navíc dobrý scénář, co s postavami pracuje jako s lidmi. Princezna je statečná a odhodlaná a přitom stále žensky krásná a Kanyzův kníže Vilém byl prostě skvělý záporák. "Ještě někdo chce pochybovat o pravdivosti mých slov?" K tomu tu máme Vladimíra Dlouhého a Jiřinu Jiráskovou, kteří rovněž vědí, co je to herectví. Jedině ten kluk byl vybrán hodně špatně, ale naštěstí na něm pohádka nestojí. Podobná pohádka: Zelený rytíř. ()
Průměrná pohádka s očekávaným vyvrcholením zasazená do exteriérů s dramatickou hudbou netypickou pro pohádky. Chvílemi se výrazně hraje na vážnou notu, pak přijdou duchové Jirásková a Dlouhý, zlotřilý Kanyza vezme otěže do svých rukou a pak přijde dramatické vyvrcholení. Moc pohádkové to nebylo, spíše dramatický příběh s pohádkovým koncem. Totální průměr. Hudba: Ladislav Simon ()
Je několik druhů pohádek - fantasy a homurné a dobrodružné a hrdinské a nevím jaké. Mezi nimi nejradši mám pohádky romantické (a pak hrdinské), tj. pohádky o lásce, jež musí projít mnoha nelehkými zkouškami než dojde naplnění. A romantickým pohádkám určitě vévodí tato, a to svoji originálností. Nejedná se o nejlepší pohádku, co jsem kdy viděla, ale je tak neobyklá a její vývoj tak nejistý, že celou dobu zůstává pro pohádky (jež se vyznašují šťastným koncem) netypická otázka, kam že se to celé vyvine? Chválím také velmi lidské výkony a charaktery, jež jsou silné i křehké současně. ()
Více než pohádka spíše televizní skoro historické mysteriózní krimi, s ubohou výpravou. Snad jen ten konec, kdy Klára zase málem vše pokazila, byl pohádkový. Vadily mi opakované retrospektivy, pobavila hláškující ironická postava Jiřiny Jiráskové, jako se Sestřiček. Zkušené scénáristce se příběh nepovedl poskládat moc dobře. ()
Reklama